Ztracený prapor

Událost, která se zapsala do historie, by si zasloužila jistě kvalitnější a obrazově pestřejší zpracování. Z tohoto filmu a celkově i tématu, by se jistě dalo vytěžit více než je pouhá ukázka americké hrdosti a "německého obdivu k americké statečnosti". Některé věci se mi zdály opravdu banální jako bylo zakopání se proti svahu, styl boje jak za Napoleona, fosforeskující krev nebo vývrtky a piruety zasažených vojáků, které svými výkony hravě překonávali i čínské gymnastky. Třepotající kamerou a spoustou oparu se tvůrci snažili zamaskovat nedostatek hereckého obsazení (podle skutečnosti mělo být vojáků kolem 500) prakticky jich nebylo na scéně nikdy více než 30, další věc je historická nepřesnost (použitá výzbroj a výbava). S ohledem na fakt, že se jedná o TV film, který byl určen nejspíše pro americké publikum se hodnocení nedostane nad lepší 2, a i když se tu a tam vyloupla lepší scéna, zážitek je spíše podprůměrný, díky nepřehledné kameře a kamennému výrazu herců film nevyzařoval skoro žádné emoce. 40 % (26.02.2012)

První světová byla patrně v poli horší než druhá a asi vůbec nejhorší ze všech. Tenhle film to znovu zobrazje: zákopy, bláto, špína, nemožnost se aspoň na chvíli usušit, ostřelovači, všude krev a povalující se mrtvoly... Autentické a hrozivé až mráz běhá po zádech. Jen kdyby to malinko nekazilo to americké přesvědčení, že ty nejtěžší věci dokáží jenom Američané. (11.03.2012)

Fakt jsem se těšil, že uvidím dobrej válečnej film z první světový, ale nešlo to... V podstatě se jedná o nízkorozpočtovou obdobu Bratrstva neohrožených (dokonce tam hrají i ti samí herci), akorát že scénář je na hovno, režisér tam asi žádnej ani nebyl, kamera - škoda mluvit a efekty k smíchu; především je tam ale hrozně vidět, jak se na všem šetřilo. Když bylo v jedný scéně vidět, jak před týpkama bouchly petardy od Vietnamců (měly to jako být odražené střely, které je málem zasáhly), tak jsem to vypnul. Update: tak jsem to dokoukal, akční scény jsou fakt legrační, chlapi do sebe střílí, jako by o nic nešlo, žádnej stres, žádnej adrenalin... no a konec je patetická sračka. (02.09.2011)

Úroveň prekvapivo kvalitného spracovania znižuje všade prítomný americký patriocizmus (U.S. voják hrdo neopätuje salutovanie nemeckého dôstojníka, Nemci píšu oslavné ódy o statočnosti a vytvalosti amerických protivníkov, ktorí bojujú až kým neprejdú celú trasu v tuneli za svetlom a podobné nezmysly). Tuční Amíci doma pred telkou zrejme pociťujú návaly národnej hrdosti, keď sú ich občania vykresľovaní v podobe übermenscha, ja mám však k tomu odpor. 65% (20.02.2009)

Zpočiatku to vyzeralo nádejne, no dopadlo to neslávne. Myšlienka nebola vôbec zlá, pretože filmy z tohto prostredia dokážu zaujať, ale keď vám je forsírovaná história takouto formou nie je to vôbec presvedčivé, až by som konštatoval že kontraproduktívne. To, že boli vojaci USA blahorečení nemeckými vojenskými špičkami, by som ešte uniesol, pretože Nemci boli týmto dobre známi príklad môžeme sledovať v konflikte na východe, kde vyzdvyhovali hrdinstvo sovietských vojakov pri obrane Smolenska a pod. To, že americký pešiak neopetoval pozdrav nemeckého "veliteľa", už asi neznesiem, v skutočnosti by mu stúpla hladina olova v krvi približne o 9 gramov v lokalite zátylok. Obetovanie amerických vojakov a mrhanie ich silami och aké typické pre USA, no na koniec slávia úspech, mm v celku úchvatné. Konečná scéna mi takmer privodila srdečnú zástavu, generál americkej armády vysekne pochvalu veliteľovi práporu, zasalutuje a on sa mu doslova otočí chrbtom. Hrdinstvo najhrubšieho zrna, aj keď pripúšťam, že to tak mohlo byť, ale na mňa to nezabralo. (20.02.2009)