Ztracený prapor

Ač to některým příjde k nevíře, tato bitva se v Argonském lese skutečně odehrála a major Whittlesey byl posléze povýšen a dekorován Medailí cti. Viz http://www.homeofheroes.com/wings/part1/3_lostbattalion.html (Slabší 4 hvězdy za emocionální chlad a občasnou výraznost televizní produkce). (16.06.2010)

V r.1917 se Američani připojili k britským a francouzským jednotkám..... Jednotka plná Italů, Irů, Židů – Němci nazývána jednoduše: GANGSTEŘI se drží jako trn v patě v německé linii. Hloupost či hrdinství? Tak to v armádě chodí – díky hlouposti jednoho se z ostatních stávají hrdinové! Škoda, že se neinvestovalo do filmu víc peněz. Už takhle to totiž nevypadá vůbec špatně! Příběh sice občas klade DŮRAZ na chrabrost Amíků, ale nezatěžuje zbytečnýma kecama a drží nás na bojišti uprostřed všeho dění. A o tom má být válečný film především! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Rád z gauče sleduji hrdinství mužů, kteří si prošli peklem. 2.) Nevím, proč mají ve Smithsoniánském muzeu vycpaný exemplář holuba. 3.) Jsem začínající důstojník AČR, nebo ,,makám“ ve Vyškově. 4.) Dlouho jsem neviděl v akci plamenomet. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** Víte, že? Film je natočen podle skutečné události z 1.světové války. 5 dní obklíčení přežilo cca 200 mužů z pěti set. To vše se událo 5 týdnů před koncem války. (31.08.2010)

Naprosto úžasný válečný film z první světové války. Vůbec nechápu, jak je možný, že už je deset let po jeho natočení a vůbec se o něm neví (nebo není tolik známý, jak by si zasloužil). Já o něj jen tak náhodou zavadil a řekl si, že to s ním zkusím a udělal jsem sakra dobře. Je škoda, že se do něj neinvestovalo víc peněz, ale i tak se jedná o velice solidní počin. Děj se odehrává přímo ve válečném poli v týlu nepřítele a major Whitlesey se se svým praporem snaží udržet pozici a vydržet za každou cenu. Najdete tu vše co má správný válečný film mít: hrdinské činy, zákopy, střelba, plamenomety, granáty, odstřelovač, dělostřelecká palba, výborné záběry z fronty (akorát někdy jsem měl pocit, že když velitel zavelel palte! a mělo střílet několik desítek vojáků, tak mě přišlo jako kdyby střílel jeden člověk). Někdy do sebe nepřátelé šli docela nelogicky bez krytí a rovnou na zteč a stříleli po sobě třeba i ze dvou metrů, což mi trochu kazilo celkový dojem. Z filmu je ale také patrné, že k sobě nepřátelé měli úctu, viz. záběr podání rukou. Celkově musím dát plný počet, páč tento snímek si to právem zaslouží a já jsem velmi mile překvapen, na co ještě můžu narazit a dobře se u toho bavit. Také zastávám názor, že první světová není tolik filmařsky profláklá a mělo by se do ní rozhodně více investovat. 90% (13.12.2011)

Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že tento film čili biják, jak říká naše marškupačka, je očividná vykrádačka Bratrstva Neohrožených s neúnosnou porcí canců o nezlomném americkém duchu, který (opět) vyhrál světovou vojnu. Tentokráte tedy tu první. Ztracený prapor jest televisní film, do kterýho ti pánové, co seděj na penězích, nalili jistě nemalé množství merglí - ovšem vo to víc prokazuje své "nekvality" hned na několika frontách. To jako nějakej pan Solomon z Příčný ulice chtěl taky jednou natočit válečnej film. A aby to jako mělo tu správnou atmosféru, tak to točil v mlze. Ale vlivem toho povětří ho na Juditině mostě i s kamerou zachvátil fijákr. Ale vona ta atmosféra je celkem důležitej prevít. To voni kdyby zašli za tím přejetým filmařem, tak by jim to řek. Poslušně hlásím, že jsem tedy předně postrádal jakoukoli prvoválečnou atmosféru. Německej důstojník, to je, jak se říká, "šajba" a tady páni důstojníci vypadali jako obyčejní "náckové" z Fitzenlandu. Z Američanů byli opět namachrovaní cucáci. Mluva, chování, gestikulace - vše pečlivě okopírováno z úspěšných filmových titulů doby druhé světové války. Jestli si velectěný divák může být něčím jistej, tak jedině tím, že takhle to na frontě v roce 1918 vopravdicky nevypadalo. Druhá celkem podstatná věc: za celej průběh filmu jsem nebyl schopen identifikovat, kolik že je vojclů v tom jejich zatraceným Ztraceným Bataliónu. Když na začátku vylzejzali ze zákopů, vypadalo to tak na vosumdestát muskejch. Pak se dostali do ňákýho lesa, kde jich bylo střízlivým odhadem třicet, a z toho jich asi sto postříeli. Pak jich zbylo zase tak třicet a z těch třiceti dalších šedesát padlo. Načež jich opět zůstalo třicet, ty skoro všechny postříleli a v úplným šlusu jich v tom lesejku najednou skákalo ňák kolem padesáti. No, povím vám, pane obrlajtnat, že natohle aby měl člověk hlavu jako štoudev, protože jinak by si taky moh připadat úplně pitomej. No... a za třetí mi teda přišlo podivný jak voni tam splašeně lítali při gefechtu. Vono to, pane obrlajtnant, spíš vypadalo jako když si kluci hrajou s prakem. No to by bylo asi všechno. Na závěr poslušně hlásim, že se po celou dobu sledování nic zvláštního nestalo. Jako třeba jistýmu generálmajorovi k Bíliny, kterej.... ABTRETEN! (09.08.2010)

Jatka v Argonském lese, aneb jak to dopadá, když generál Dempsey nepostupuje v duchu příjmení své detektivní kolegyně.. Z Mulcahyho režie sálá rutina, kamerový filtr tradičně khaki-šedo-blátivě-krvavý, emoce veskrze žádné a hrdinství tak doslovné, že nebozí Němci ve svém štábu jen jak kolovrátek opakují, s jakým odhodlaným protivníkem mají co do činění a mimo záběr si mění strachy zahnědlé spodky. Když vzdát hold, tak důstojně, vkusně a zároveň poutavě, což se autorovi Highlandera příliš nepodařilo.. A mimochodem, holub vycpaný ve Smithsonianském institutu není Cher Ami, ale jen nějaký řadový opeřenec, co kálel ve Washingtonu na památky. Kapitán Edmund Blackadder, známý to pojídač poslů rozkazů, totiž tvrdil, že Cheri byl ještě šťavnatější, než Kropenatý Jim.. (28.01.2013)