Ztracený prapor

Náš parket byl bitevní pole a pěkně v páru bodák na bodák! Nahlas hrála naše kapela a svítily světlice na nebi a rytmus tam udávala děla a my tančili mezi hroby. Jo a na zádech s plnou polní zubatou do náručí uchopit a pak se divit, co to voní! Byl to parfém jménem Yperit! A za potlesku kulometů, jen tak mezi námi přáteli, když zachtělo se občerstvení, tak lítaly zčerstva šrapnely! To byly doby - muž proti muži - ne jako teď - žár a pak už nic! Tenkrát si moh bránit kůži a taky nás přežilo víc! - Zpívá se v jedné písni a nebýt stará 21 let, řeknu, že se její autor při skládní textu inspiroval tímto snímkem. Perfektně natočený, poměrně komorní atmosféra, děj nese punc skutečné události, což dodává ještě víc na hloubce oněch 92 minut. Nemám výtky, hodnotím plným počtem. Mezi TV filmy naprostý skvost. Jsem rád, že divák opět dostal po delší době možnost nahlédnout na bojiště 1. světové války. (26.12.2010)

Nic proti skutečným hrdinům. Nic proti vojákům, kteří hrdiny být nechtěli, ale stali se jimi tím, kde v danou chvíli byli a co museli udělat. Vše proti těm, kteří parazitují na jejich příbězích pod zástěrkou vzdání holdu. Tento film je praktickou ilustrací toho, jak si Hurvínek představuje válku. Všechna blbá klišé použitá v jediném scénáři už zmínili přede mnou jiní komentátoři. Pro mne jako bigoše polního socialistické armády (pro nevojáky přeložím: pěšáka) bylo utrpením sledovat scény, kdy vojáci v lese v obraně - logicky zakopaní proti směru útoku, v okamžiku útoku vstanou a střílí na útočníky vestoje, pokud možno nekryti za otravnými stromy, které by mohly nepřátelské kulky zastavit. Když je začne masakrovat dělostřelectvo, opět všichni vstávají, aby mohli efektně létat vzduchem po každém výbuchu. Když Němci zrovna neútočí, je nejlepší se jít projít (samozřejmě vestoje a mluvit u toho) do místa, kam už před tím nepřítel předvedl, že dostřelí. Obklíčeni ze všech čtyř stran mají štěstí, že Němci jsou jako obvykle (až na majora, příkladný to vzor všech vojenských ctností, asi proto, že strávil 7 let v Americe) tupí a útočí stále jen z té jedné. Atd. Logické myšlení nebylo použito snad v jediné scéně. V kinech to nedávají, na televizi asi už dneska nikdo nekouká, a pokud to zahlédnete na torrentu, ať vám paprče upadnou, jestli na to kliknete. (08.07.2012)

Fakt jsem se těšil, že uvidím dobrej válečnej film z první světový, ale nešlo to... V podstatě se jedná o nízkorozpočtovou obdobu Bratrstva neohrožených (dokonce tam hrají i ti samí herci), akorát že scénář je na hovno, režisér tam asi žádnej ani nebyl, kamera - škoda mluvit a efekty k smíchu; především je tam ale hrozně vidět, jak se na všem šetřilo. Když bylo v jedný scéně vidět, jak před týpkama bouchly petardy od Vietnamců (měly to jako být odražené střely, které je málem zasáhly), tak jsem to vypnul. Update: tak jsem to dokoukal, akční scény jsou fakt legrační, chlapi do sebe střílí, jako by o nic nešlo, žádnej stres, žádnej adrenalin... no a konec je patetická sračka. (02.09.2011)

Ničím výnimočné, klasické americké rozprávanie o vojne. Príbeh má byť vraj pravdivý, ale nezaujal natoľko, aby mi to nebolo jedno. Špeciálne efekty boli celkom prepracované, rovnako kostýmy. Silné tlačenie na americké hrdinstvo sa mi tradične nepáčilo. Celé je to napísané a natočené len v ich prospech, ďaleko od reality. (31.03.2017)

Úroveň prekvapivo kvalitného spracovania znižuje všade prítomný americký patriocizmus (U.S. voják hrdo neopätuje salutovanie nemeckého dôstojníka, Nemci píšu oslavné ódy o statočnosti a vytvalosti amerických protivníkov, ktorí bojujú až kým neprejdú celú trasu v tuneli za svetlom a podobné nezmysly). Tuční Amíci doma pred telkou zrejme pociťujú návaly národnej hrdosti, keď sú ich občania vykresľovaní v podobe übermenscha, ja mám však k tomu odpor. 65% (20.02.2009)