Kanec

Zvířecí a monster horory mám velice rád, zvláště pak starší kousky. Takže jsem se po solidním Proie (2010) začal poohlížet po dalších „kančích“ filmech a pár jich našel. Tento kousek jsem viděl kdysi jako malý, ale moc jsem si ho nepamatoval. Proto když jsem na něj po letech zase narazil, byl pro mě „jasnou volbou“. O tom že jde o klasickou průměrnou osmdesátkovou podívanou nemůže být ani pochyb. Pokud člověk nebude čekat žádné zázraky, užije si tuto australskou podívanou tak jako já. Je však potřeba se oprostit od všech předsudků nad tím, že v celé své kráse, divočáka mockrát neuvidíme, takže se musíme spokojit většinou s jeho tlamou. Jak se později ukáže, byl to dobrý tah. Díky tomu měla atmosféra slušný náboj, který se postupem času pěkně stupňoval a to i zásluhou dvojici „retardovaných“ bratří. 60% (26.05.2013)

Koukám, že mi hodně dlouho unikala krutě nedoceněná perla animal-horroru. Tohle přesně by se natočilo kdyby filmy Orca a Mad Max2 měli pohlavní styk. Kulervoucí atmosféra. Psychedelická kamera. Temná syntákoidní hudba. Sugestivní a až iracionální střih. Parádní lokace.. Fakt si, krom už zmiňované Orcy, nevzpomenu na žádný další takhle odvážný a osobitý zvířecí horror. Finále bylo díky rozpočtu poněkud slabší, ale jinak je to skvost vedle kterého loňský "Boar" vypadá jako hodně chudý a postižený příbuzný. (08.11.2018)

"K zubu zub a srsti hrst, kost ke kosti, hryzat prst. Dvoupatrové horor sele, v buši držkou ryje. A vidláků tři prdele... Skippy nepřežije. " Se šípkovou nebo se zelím? Než se rozmyslíte, jednu kvízovou otázku. Co se v Austrálii děsně přemnožilo? Kromě klokanů, samozřejmě. Uhodli jste, jsou to vidláci. Jsou všude, i v té nejposlednější zaplivané prdeli je jimi narvaný celý bar. Ušmudlaní, vypatlaní burani s křivou hubou, šišatými ksichty i mozky, zkrátka dementi radost pohledět. I na dvoupatrového kaňoura se dobře koukalo, hlavně zkraje, kdy se moc neukazoval, jen tu a tam odněkud čouhaly jeho páráky a klektáky nebo kus chlupaté kýty. I bloudění a přímo surrealistické halušky v buši jsem si užil, a teplý kožíšek mrtvého, čerstvě střeleného klokana mě při usínání hřál do tváře. Atmosférická a zábavná vepřová vykopávka, dablprasákem vyrytá z australského prachu, vidlácká, krvavá a smradem z jatek provoněná divočina, která se mi moc líbila. Takže protinožcům odpustím ten doslova zprasený závěr, což byla nechutně přepálená hollywoodská hovězina. (20.03.2021)

Je to debilní, nelogická historka o krvežíznivém divočákovi velikosti nosorožce. Co však tento brak povyšuje nad ostatní podobnou produkci je zejména výborná kamera Deana Semlera, který velice zajímavě pracoval s osvětlením a barvami a skvěle využil prostředí, ve kterém se film odehrává (prašná australské poušť, klokaní jatka, doupě bratří Bakerových atd.), čímž snímek získal unikátní atmosféru. (11.07.2010)

Naturálne aminal horrory o vraždiacich zvieratách mám v obľube už pekných pár rokov. Videl som vyčíňať všeliake zvery: žralokov, krokodílov, aligátorov, pirane, krakaticu, kosatky, psov, vlkov, levov, šabľozubého tygra, opice, medveďa, varana, žaby, kobylky, zajace, netopierov, vtákov, hadov, včely, osi, mravcov, pavúkov, slimákov... Tento špecifický horrorový subžáner mám dobre zmapovaný. No ale ešte ma občas dokáže niečo nové prekvapiť. Tento krát to bol diviak, ktorý sa v roku 1984 objavil v austrálskom filme "Kanec" (Razorback). Na počiatku svojej režisérskej kariéry ho natočil Russell Mulcahy. Celkom na mňa zapôsobil ten surový buranský vizuál. Bol to taký zvláštny austrálsky kvázi exploitation animal horror. Filmová kritika ho radí do špeciálnej kategórie, ktorá nesie označenie ozploitation. *** (24.10.2021)