Vraždy podle Jidáše

Tohle mě vždycky bavilo více, než Sedm, k němuž je to, ne zcela právem, přirovnáváno. Podobně šáhlí inteligentní psychouši si dokáží vydobýt jistou mez sympatií a v době vzniku filmu měli své žně. Tady je trochu škoda, že on sám o sobě není moc sympatický a odhadnete ho hned, jak se objeví na place. Lambert rozjíždí své klasické kouzlo - je skvělý, i když v podstatě nic nepředvádí. A při tomhle filmu mě napadlo, že by si manželky podobných hrdinů zasloužily nějakou svou studii (třeba až půjdu někdy v příštím století na vysokou), protože ač bokem, jsou výrazné a pro pozadí příběhu a hlavního hrdiny určující. Jen považte, tahle, manželka Posledního skauta nebo Travolty v Tváří tvář. Mají toho tolik společného a tolik každému tomu filmu dají, že ač před kamerou ne moc výrazně, nejsou nijak marginální. (30.06.2016)

Ano, nedá se zapřít to, že se jedná o jakousi "kopii" Fincherovy Sedmičky, rozhodně se chci vyhnout porovnávání obou filmů (ikdyž se to nabízí - déšť, temné interiéry, jakási podobná dějová linie, brutální vraždy...). Vraždy podle Jidáše budu hodnotit samostatně: pro mě příjemné překvapení. Solidní thriller s dobrým Christopherem Lambertem (u mě navždy jako Rayden z Mortal Kombat), s parádní atmosférou, kamerou (+ krásné průlety kolem Lamberta, - zkřivené obrazové záběry) a nic pro slabší povahy. Jedny z nelepších momentů ve filmu byly výborná scéna v malířském ateliéru a následné pronásledování zamaskovaného vraha a závěr s miminem. Prostě u mě dobrý - poctivých 75%. (23.03.2007)

I když jsem si to původně nemyslel, líbilo se mi to. Není to v žádném případě nic světoborného, ale jako napínavé béčko to stačí. Trochu tajemna to má, napínavé to také je a nějaké šokující záběry se také objeví. Režisér Mulcahy odvedl celkem dobrou práci, Christopher Lambert také nebyl nejhorší, i když jeho zdejší výkon se s Highlanderem nebo Tarzanem nenechá srovnat. (03.08.2006)

Niekto tu má rád Finchera. Žial štýlova rafinovanosť Seven (evidentná inšpirácia) je tatam a scénaristické tápanie je plátané patetickými flashbackmi, úplne zbytočnými výletmi do osobného života Johna Prudhomma a definitívne podtrhnuté záverom (dieťa), pri ktorom sa mi chcelo smiať. A nerzachráni to ani výborná dark kamera a kvalitne zmrzačené obete. (30.08.2006)

Dodnes posledny nadpriemerny film s Lambertom v hlavnej ulohe. Tesne po filme Sedem som si naplno vsimol jak detailne kopiruje koncept filmu Sedem. Dokonca si tvorcovia neodpustia aj jedno vtipne pomrknutie na neustale zatiahnute závesy v Sedmicke. Ale ako v spravnom thrillery aj tu nonstop prsi alebo je tma. A finale sa odohrava v daždi a vecer. Po kazdej stranke mi ale Resurrection pripada slabsi ako Sedmicka. Snad len s vynimkou gore scen, ktorych tu je neurekom, su riadne nechutne a natocene vo velkych detailoch. Ustredna dvojka detektivov je tak skratkovito vykreslena, ze som si k nim nedokazal naplno vytvorit vztah, takze ked sa im zacali diat nepekne veci, tak mi to bolo viacmenej jedno. Tahala to hlavne charizma hercov. Od zaciatku ma film zbesile tempo, az mi to pripadalo zbytocne uponahlane. Motiv vraha je relativne obycajny. Proste magor, ktory z nabozenskych dôvodov vrazdi, ale pre divaka to neponuka ziadny dôvod na zamyslenie. Samotny vrah tiez nenadchne. Uveritelne pôsobi, dokial je jeho identita neznama, ale akonahle sa naplno odhali, tak mu prilis neverite vsetky jeho schopnosti a to jak vyjebava s policiou. Zaver vzhladom na zaner sklame zbabelostou tvorcov o nekompromisne vyustenie. Vysledkom je mierne nadpriemerny thriller, ktory si sice rozhodne nezasluzi uvedenie do kin, ale je to poctivo natocene becko z cias, ked toto oznacenie neznamenalo nepozeratelny odpad. 6/10. (26.11.2017)