Open Wide, O Earth (E03)

Velká škoda toho klišé v nemocnici, tedy myslím to manželské mini drama. To strhlo půlku dílu dolů. Ale zase na druhou stranu musím dát dvacet za reakci havířů a vůbec za ně, a pak musím přidat dvacítku maskérům, kteří se tu opravdu vytáhli. Takže oproti mému předpokladu, že nezvládnu ani půlku seriálu jdu do čtverky. Ovšem už bez očekávání. Ale jdu. (25.04.2020)

Obě předchozí epizody jsem velmi chválil, třetí díl mi přišel ještě o něco lepší. Znovu musím tvůrce pochválit za naprosto dokonalou atmosféru, která seriál posouvá hodně vysoko, zatímco dnešní horory mi připadají spíše legrační, u Černobylu mě často mrazí kolem páteře. A ať už se v epizodě odehrálo cokoliv, největší dojem na mě zanechal pohřeb s domíchávačem. (18.08.2019)

Dost drsné na jedné straně poslouchat, co se děje kvůli ozáření, a na druhé to pozorovat. Stejně jako chování lidí na jedné straně ochotných pro svou zem udělat cokoliv a na druhé straně hlavounů, kteří mají svá teplá místa a drží se jich i za oběť právě těch normálních lidí. Nejdřív hasičů, potom potápěčů a teď horníků. Víc je vám špatně z chování lidí než ze samotné katastrofy, přestože ta katastrofa není žádná prdel. (07.07.2019)

Atomový hřib v mém rozkroku se zvětšuje více a více každou další epizodou. Představte si Pripjaťské ruské kolo, kde na jednom sedátku sedí naturalistické ztvárnění skutečnosti s jiskrou fikce, kterou nám tvůrci představují. Každou epizodu je sedátko s tímto cenným pasažérém, kterého vidíte v jiných počinech málo a ještě méně, výše a výše vrcholu a v epizodě této se mi zdá, že dosáhlo vrcholu s výhledem na zbytky města a elektrárny v povzdálí. A to díky scénám se sympatickými havíři, kterým je režim doslova u holé řitě, nebo pohled a nervy drásající ukázka radiací nejvíce postižených občanů kolosálního rudého obra. Pořádné zasazení obávané KGB též potěší a ještě více zneklidní. Skvost. (22.05.2019)

|| TV-MA || HBO || "Akimov...His face was gone." Ve třetím díle příchází řada na očekávané "casualties" z řad bojovníků proti Černobylské elektrárně. Přirovnání k válečné terminologii se příhodně hodí ke každé epizodě, jelikož je celá minisérie o boji proti neviditelnému nepříteli - ať už radiaci nebo sovětskému duchu. Scény z moskevské 6. nemocnice nabízí opravdu silné momenty s rozkládajícími se zaměstanci elektrárny a hasiči. To co se reálným dokumentům a smyšleným filmům o jaderných haváriích nikdy nepodařilo věryhodně vykreslit, nebo se tomu vyhýbali, je zde v plné dávce. Představa jejich utrpění je nepředstavitelná. Linka s rodinou Ignatenko možná působí v celém příběhu navíc, ale krásně se propojuje s tou hlavní, aby přinesla kýžené rozuzlení. Na druhé straně přichází party černouhelných hrdinů na jednu z mnoha sebevražedných misí pro odvrácení ještě větší katastrofy. Je mi jedno, jak to probýhalo ve skutečnosti, pro mě jsou zde horníci spolu s obětavými potapěči největšími "anonymnímy" hrdiny minisérie. Na opačné straně pak stojí slizký Ďatlov, který s každou větou či pohledem prohlubuje odpor k této postavě a obrovský obdiv k Paulu Ritterovi. Příběh člověka toužícího po uznání a moci, ochotného jít přes mrtvoly, lži a odmítání vlastních chyb. SSSR v kostce. Na závěr nemůžu nezmínit neuvěřitelně nádherně nasnímaný "betonový" pohřeb hasičů. Taková práce se světlem a kompozici, jež platí o celém seriálu, se nevidí ani ve vysokorozpočtových filemch! Totožé platí o občasných záběrech na sovětskou panelovou architekturu, která se správnou rokou umí vykouzlit oku lahodící obrazy. Klobouk dolů. 100%. (02.05.2022)