Černobyl

5/5 (2x) Byla bych ještě radši, kdyby se podařilo seriál obsadit méně výraznými hvězdami. Přeci jenom Stellan Skarsgård je už dneska nezaměnitelný, tvář Emily Watson taky už předem dává tušit, jaká asi ta její jaderná fyzička bude hrdinka (zda kladná či záporná) a například Barry Keoghan nikdy nic normálního nenatočil, takže už jen jeho přítomnost předpokládá jisté asociace. Tuto výtku bych ještě doplnila několik okatými scenáristickými berličkami, nábor horníků byl jak vystřižený z klasického westernu a několik dalších scén bylo hodně ve stylu amerického způsobu života a jejich chápání práva a morálky. Toto všechno jsou ale drobnosti, které nemají šanci ohrozit jinak výborný celek. Sama patřím ke generaci Černobylu a mlhavé zprávy o tom, co se stalo, provázeli celé mé dětství. Takže velmi vítám možnost prožít pět dílů z produkce HBO na téma rekonstrukce událostí a příběhů lidí bezprostředně kolem katastrofy. Líbí se mi nápad v první díle jen naznačit některé klíčové události a celé je dovysvětlit až v opulentním závěru. Dále si cením individuálního příběhu ženy hasiče, která celou tragédii prožila, ale především také přežila. A i když jsem doufala, že neohrožená jaderná fyzička by nemusela fikce, tak na druhou stranu chápu, že takové znalosti a odvaha ve skutečném životě nepřísluší jedinému člověku. Černobyl je důležitý počin a pokud i ruská strana přijde s vlastní verzí, budu u toho. #hbo (14.06.2019)

Událost. Prvotní rozpaky mají rychlý poločas rozpadu, protože ty odosobněné momenty nakonec vyniknou více, než tklivé tlačení na pilu. Scenáristická univerzita, kterak zacházet s licencí „based on true story“ a přitom zůstat v pozorovacím módu. Dokonalá studie lidské arogance, absence pokory a neochotě podívat se pravdě do očí. Vršení lží v přímém přenosu, který k nám putoval víc jak třicet let. I přes všechen respekt ke všem kritickým výtkám, ten hype je naprosto zasloužený. (05.06.2019)

Upřímně, nedokoukala jsem, takže mé hodnocení je pouze prozatímní. Ne, že by nebyl seriál kvalitně natočený, výprava je velmi zdařilá, ale ta anti-východní agitka, která křičí z každé druhé scény, mi neskutečně kazí dojem ze sledování (a to jsem prosím člověk pro-západní). Od HBO jsem čekala trošku víc, respektive míň, a titul "Nejlepší seriál" v rámci ČSFD je mimo mé chápání. 100x raději si pustím seriózní dokument. (14.02.2021)

Masivní výbuch, který znamenal jednu z největších katastrof moderních dějin. Konec dubna 1986. Lidé sledují mohutný světelný mrak, zatímco na jejich kůži přistávají částečky popele. V černobylské jaderné elektrárně „cosi hoří“. Zatím nic netuší, ale následovat budou týdny hrůzy, beznaděje a zoufalství a především lží a propagandy, ve kterých se tomuhle národu nikdo nevyrovná. Prostě jakási sovětská bezohlednost (v tomto případě k masivnímu) neštěstí a snaha se vyhnout národnímu ponížení. Přijde nespočet dusivých záběrů, které navodí nepříjemné pocity. A rozjede se několik zajímavých příběhových linek. Jadernou katastrofu sledujeme velmi podrobně a velmi intenzivně, jen se mění postavy, které s námi zrovna tráví čas: zaměstnanci elektrárny, její hlavouni, hasiči a lékaři, odborníci na jadernou problematiku, tvrdohlaví politici. Tvůrci z různých pohledů mapují pátrání po jejích příčinách a souvislostech i zdlouhavé a komplikované odstraňování následků. Vše je navíc srozumitelné a nesnaží se publikum nějak přechytračit. Zlověstné, chladné a s výtečnými herci. A působivou hudbou s varujícími tóny. (18.06.2019)

Jelikož scénář je podle skutečné události, která by sama o sobě byla dost obludná nebýt dalšího následného vývoje řešení katastrofy v rámci komunistického Ruska, není tomu co vytknout. Člověk může jen zírat na tu katastrofu a způsoby jakým byla řešena bez ohledu na zdraví a životy lidí. Filmu tedy mohlo uškodit tedy jen samotné zpracování a jelikož se tak nestalo, máme tu po dlouhé době hodně hustý katastrofický film. Hustější tím, že si to leckdo pamatuje. U nás naštěstí ve formě zpráv ČST , že všechno je cajk (zatímco na západě zakazovali leckde vycházet), následně zákazem pití mléka ve školních jídelnách. Jo a ještě si pamatuji, že volal strýc ze Západního Německa, že nemáme jíst houby a borůvky... Samozřejmě leckde se lehce na pilu tlačilo např. nemocnice v Pripjať vypadá jako klasické ruské (hororové) špitály. A přitom Pripjať bylo nově postavené moderní ukázkové město, něco jako u nás nový Most. Ale to mi nevadí a v tomto případě dávám za 5 úlomků grafitu. * * * * * (05.06.2019)