Staříci

Pro diváky neznalé kontextu to bude nejspíš jen snímek mající bizarní rysy černé, ve svém vyznění téměř až skandinávsky pojaté hořké komedie, pro mne, který ještě zažil komunistickou totalitu a to svinstvo, co tu panovalo v 70. a 80. letech, je to film roku, kde se dá najít vše podstatné - nulové vyrovnání se se zločiny komunismu, nepotrestání prakticky žádného komunistického zločince (s čestnou výjimkou Miroslava Štěpána), nedůsledný a ve výsledku naprosto nefunkční institut lustrací, kontinuitu socialistického právního řádu a její personální následky atd. atd. Příběh se zdá být bizarní a nepravděpodobný, o to zoufalejší je fakt, že jde o skutečnou událost, konkrétně pokus válečného hrdiny Pravomila Raichla zabít bývalého komunistického prokurátora a soudce Karla Vaše, kterého naše porevoluční justice, coby důsledek kontinuity socialistického právního řádu a ponechání ve funkcích všech socialistických soudců a dokonce i prokurátorů (i vojenských!), nebyla schopna odsoudit ani k symbolickému trestu - viz naprosto zdrcující a mrazivý dokument Vrahem z povolání - Utrpení soudce Karla Vaše (který by měl být promítán ve všech školách). Formálně jde rovněž o překvapivě vysoký nadstandard - vynikající herecké výkony (což souvisí s dobře provedeným castingem), především čistě fyzické herectví Jiřího Schmitzera, přesná upozaděná režie, chytře a vtipně napsaný scénář, cíleně pomalé tempo, celý snímek silně minimalistický s komorním neokázalým vyzněním... Opravdu nečekané filmové překvapení! (23.02.2020)

Lze v necelých sto minutách zrekapitulovat dva těžce poznamenané životy komunistickou perzekucí, jež v Československu probíhala? Asi ano, nicméně dvojici režiséru se to u mě povedlo jen napůl. Jednoduše řečeno, tvůrci jakoby vše nechali na zúčastněné dvojici skvělých herců...oni ten silný příběh nějak sehrají, ani jim nemusíme moc pomáhat. Ovšem bylo to třeba, než se film dopotácel k závěrečnému, výbornému vyústění, bylo to chvílemi skoro útrpné, oceňuji veškeré kvality zde zmiňované, ale podobné téma chce mnohem preciznější i citlivější přístup, tak trochu tajemnější, postupně odkrývat stín bolestné minulosti, jež může pozbytek lidského života zanechat v člověku jen jednu jedinou myšlenku a cíl...pomsta jako poslední mise...životní cesta. Na české poměry dobré, každopádně pro mě ne moc pevně uchopený film. (14.11.2020)

Líbí se mi na tom, jak si to vezme americký žánr, ale zpracuje ho úplně neamericky. Pomalu, bez flashbacků, bez vysvětlovaček, bez nějakého většího pocitu identifikace s (fyzicky chátrajícími) postavami, které si jdou pro pomstu. Kromě asi dvou scén, kdy Schmitzer vypráví s hlavním "záporákem" nesouvisející historky z lágru, se o minulosti skoro nic nedozvíme, a tak je ponechán prostor představovat si, co všechno mohl ten komunistickej prokurátor udělat. A pomsta je daná jako něco, co se musí udělat, protože nikdo jinej neměl koule to udělat za ně a staříci můžou třeba zítra umřít. SPOLER ALERT A to, co se stane v závěru je tak v duchu celého filmu, protože to nepřináší nějaké zadosti-učinění ve smyslu pomsty (protože prokurátor je zmatenej senila), ale spíš satisfakci, že rozpadající se dědek něco dokázal dokončit a odbýt si něco, co považoval za nutnou formalitu, kterou mu polistopadová společnost v žádné formě nedala. A ne, není to politický film a není v tom patos jak u běžných českých antikomunistických filmů bývá. Ale možná právě tohle razantní gesto na konci pomalého filmu česká kinematografie potřebovala. (01.12.2019)

Já mám vždycky takovou radost, když se na českém filmovém poli zjeví snímek, který zaujme a má co říct. Píšu to hlavně proto, poněvadž jsem nad českou kinematografií již zlomil hůl. Staříci se vymykají všemu, co za poslední roky u nás "naši slavní tvůrci" vytvořili. Režiséři Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří Staříky natočili jsou pro mě doslova zjevením a já jim budu fandit do další tvůrčí práce. Svým debutem ukázali, že rozhodně mají co nabídnout i do budoucna. Alespoň v to doufám. Nyní něco málo k ději. Stařík Jiří Schmitzer, který je upoután na invalidní vozík, přilétá ze Států do České republiky a na letišti na něj čeká stařík Ladislav Mrkvička. Oba jsou váleční veteráni, kteří v padesátých letech byli zavření v pracovních lágrech a spolu se vydají na cestu starým obytňákem najít a zabít muže, který za své zločiny nejen proti nim nebyl nikdy potrestán....Film působí silně depresivním dojmem, některé pasáže jsou sice k zasmání, ale spíše takovéto - "no ty vole, to snad ne". Někoho můžou děsit hororové filmy, pro mě byly horor scény v domově důchodců v závěrečné části filmu. Silně realisticky působivé a znovu se utvrzuji v tom, proč si Vlastimil Brodský prostřelil hlavu. Stoprocentně takhle nechtěl skončit ve své poslední životní etapě, jako nemohoucí a senilní dědek. Hrůza. Film postrádá jakoukoliv hudební složku a to ho dělá ještě více skutečnějším a smutnějším. Podobně jsem se tak cítil u filmu Domácí péče. Oba představitelé hlavních rolí zahráli fantasticky. Staříky jsem si nechal týden uzrát v hlavě a nedělá mi nejmenší problém vpálit pětku jak vyšitou! (15.11.2020)

Staříci po chmelové brigádě, co vyměnili socialistické muzikálové pění za odhodlanou pomstychtivou jízdu za spravedlností v obytném voze. Českým soudům nevěří, takže na co soudní tahanice, když můžou někdejšího totalitního prokurátora, který je poslal do politického žaláře, sami najít a zabít. Bezcitný činovník už je ale v současnosti také nad hrobem, což jej ale vůbec neomlouvá. Důležitým faktorem tohoto snímku, který je svým námětem poměrně ojedinělý, je herecká souhra dvou ústředních protagonistů. A ta skutečně mezi nimi panuje. Služebně starší Láďa Mrkvička toho za film nachodí nepoměrně víc, než na invalidní vozík upoutaný Jirka Schmitzer. A nebýt těchhle dvou akvizic, hodnotil bych výsledek průměrně. Měl-li být film napínavý, není dostatečně, měl-li být komediální, nezasmál jsem se, měl-li gradovat, nedaří se mu to, jak by si přál, neb jsem nebyl do průběhu plně vtažen a vlastně mně bylo jedno, jak to dopadne. A to, jak film postupoval, je zásluhou ústředního hereckého dua, nikoliv toho režijního. Martin Dušek s Ondřejem Provazníkem mají ještě co z řemeslného hlediska zlepšovat. Ta celková rozvleklost a pomalost snímku byla mnohdy až nesnesitelná, a to film trvá jen 90 minut. Takže určité novátorství jsem zaznamenal, herci naprosto originálně špičkoví, morální hledisko sporné a výsledek mě trochu nudil a nevzrušil. 6/10 (09.03.2020)