Staříci

Po skonu Ladislava Mrkvičky jsem si Staříky pustil na jeho počest. A celou dobu obdivoval herecké mistrovství jeho samotného a Jiřího Schmitzera. Je to smutné, bolestivé, kruté, nespravedlivé, až z toho zabolí nejednou u srdce. Jsem moc rád, že takový film vznikl, a že panu Mrkvičkovi přinesl poslední velkou roli, u níž hrál až na dřeň. Pomalé tempo mi nevadilo, naopak mi paradoxně připadalo, že se o pomalosti ani hovořit nedá, že směřujeme neustále k velkému dramatu a rozuzlení, ačkoli přitom sledujeme dlouhé záběry, mlčení či přípravu na finální akci. (29.12.2020)

Já vlastně nic moc nečekal a dostal překvapivě dost. Přiznejme si, že český film poslední dekádu nemile přešlapuje na místě. Tu a tam vyběhne nějaký sympatický záblesk, jakkoliv svěží či herecky nesmírně příjemný. Jeden přiletěl přes velkou louži. Emigrant Vlasta, bývalý politický vězeň, vozíčkář, nasupený, ale odhodlaný. Na letišti na něj čeká Tonda, mizerně slyšící a lehce odevzdaný dávný kamarád z protikomunistického odboje. Pánové jsou sice rychlí tak, jak jim to dovolují ochablé svaly a neskladný invalidní vozík, ale plán mají jasný. Tahle komunistická svině (čti prokurátor) musí koupit kulku, protože jeho zločiny porevoluční justice nijak nepotrestala. Poslední mise dvou chatrných těl je osobitá a vlastně velmi příjemná. Ač tematizuje stáří a všechny neduhy s ním spojené. Není to žádné vzpomínání na minulé časy, není to o obhajování plánovaného činu. Režisérské a scenáristické duo Martin Dušek a Ondřej Provazník nám prostě předkládá neotřelé zpracování jednoho rozhodnutí, režírují pevnou rukou, mají ujasněný koncept, přičemž nejednou najedou na absurdní humor. Pánové Schmitzer a Mrkvička jsou samozřejmě na jedničku. (19.05.2020)

Výkony obou herců jsou nezapomenutelné. Musím před nimi hluboce smeknout. Jako postava Jiřího Schmitzera se opravdu zapomenout nedá. Pořád ho mám před očima, když si vybavím jeho jméno, tak moc se mi vryl do paměti. Pomsta a touha po spravedlnosti je velmi silný hnací motor. Ten dokáže udělat divy. Stáři prostě není pro sraby. (09.11.2020)

Zrůdného prokurátora znám. Bohužel měl co do činění i s naší rodinou. Kolik ten parchant zničil životů... Motivaci Staříků pochopitelně absolutně chápu, navíc film se mi líbí od A-Z. Pánové se předvedli v excelentní herecké formě. Paráda! Pokud by to někoho zajímalo, před lety STV odvysílala Večer pod lampou na téma Karla Vaše. Lze dohledat archivu. Rozhovor s dokumentaristou, autorem snímku Vrahem z povolání- Utrpení soudce Karla Vaše, je masakr k pohledání. Jen pro silné nervy. (07.03.2020)

Vida, ujasněný koncept, důsledně omšelá estetika, radikálně pomalé tempo v duchu GerontoSympathy for very slow mr. Vengeance, uhlídaný herecký tón a na čele všeho Schmitzer, který vede svůj vozejček s průrazností tanku. Dušek navazuje na to nejlepší z jeho dokumentu K oblakům vzhlížíme, na rozdíl od mnoha dokumentaristů, co začali koketovat s hraným filmem, ale nelavíruje na hraně. Díky spolupráci s Ondřejem Provazníkem mají Staříci soudržný filmový ksicht, zralé záběrování a slušný tah na branku, který se vyhýbá doslovnosti – ale ani náhodou jízlivosti. Je to road movie s jaterními skvrnami i správně žlučovitý obraz společnosti, která se cyklí v minulých křivdách a neschopnosti se jakkoli vypořádat se zločiny minulosti. Hlavně je to ale konečně film, který nemusí soutěžit v paralympiádě "na český poměry dobrý". Prostě dobrý. Že se to ve Varech nedostalo do hlavní soutěže je bezmála skandál. Třeba Omerzuovo Všechno bude to přejíždí jak obytný Avie obrubníky. (21.11.2019)