Staříci

Tohle byla jinačí road movie o vyrovnávání se s minulostí než tragický "Tlumočník". Těšila jsem se hlavně na pana Mrkvičku, ale tou hlavní hvězdou byl Jiří Schmitzer, kterému maskéři přidali minimálně deset let navíc (po projekci jsem se musela ujistit, že nemá žádné problémy s mobilitou) a jehož výkon filmu dodal alespoň nějaký komediální nádech. Kvalitních a zapamatovatelných komediálních scén je ale bohužel pomálu (na rozdíl od většiny diváků jedné z KVIFF projekcí jsem se nesmála ani vulgární mluvě osmdesátiletých staříků, ani pádům týž postav z invalidních vozíků atd.), zůstává tak pouze torzo nosného námětu a dobrých hereckých výkonů. Scénář si zasloužil více vyšperkovat, v tomto provedení bych místo uvedení do kin volila raději jenom televizní obrazovku. (11.07.2019)

Já vlastně nic moc nečekal a dostal překvapivě dost. Přiznejme si, že český film poslední dekádu nemile přešlapuje na místě. Tu a tam vyběhne nějaký sympatický záblesk, jakkoliv svěží či herecky nesmírně příjemný. Jeden přiletěl přes velkou louži. Emigrant Vlasta, bývalý politický vězeň, vozíčkář, nasupený, ale odhodlaný. Na letišti na něj čeká Tonda, mizerně slyšící a lehce odevzdaný dávný kamarád z protikomunistického odboje. Pánové jsou sice rychlí tak, jak jim to dovolují ochablé svaly a neskladný invalidní vozík, ale plán mají jasný. Tahle komunistická svině (čti prokurátor) musí koupit kulku, protože jeho zločiny porevoluční justice nijak nepotrestala. Poslední mise dvou chatrných těl je osobitá a vlastně velmi příjemná. Ač tematizuje stáří a všechny neduhy s ním spojené. Není to žádné vzpomínání na minulé časy, není to o obhajování plánovaného činu. Režisérské a scenáristické duo Martin Dušek a Ondřej Provazník nám prostě předkládá neotřelé zpracování jednoho rozhodnutí, režírují pevnou rukou, mají ujasněný koncept, přičemž nejednou najedou na absurdní humor. Pánové Schmitzer a Mrkvička jsou samozřejmě na jedničku. (19.05.2020)

Pro diváky neznalé kontextu to bude nejspíš jen snímek mající bizarní rysy černé, ve svém vyznění téměř až skandinávsky pojaté hořké komedie, pro mne, který ještě zažil komunistickou totalitu a to svinstvo, co tu panovalo v 70. a 80. letech, je to film roku, kde se dá najít vše podstatné - nulové vyrovnání se se zločiny komunismu, nepotrestání prakticky žádného komunistického zločince (s čestnou výjimkou Miroslava Štěpána), nedůsledný a ve výsledku naprosto nefunkční institut lustrací, kontinuitu socialistického právního řádu a její personální následky atd. atd. Příběh se zdá být bizarní a nepravděpodobný, o to zoufalejší je fakt, že jde o skutečnou událost, konkrétně pokus válečného hrdiny Pravomila Raichla zabít bývalého komunistického prokurátora a soudce Karla Vaše, kterého naše porevoluční justice, coby důsledek kontinuity socialistického právního řádu a ponechání ve funkcích všech socialistických soudců a dokonce i prokurátorů (i vojenských!), nebyla schopna odsoudit ani k symbolickému trestu - viz naprosto zdrcující a mrazivý dokument Vrahem z povolání - Utrpení soudce Karla Vaše (který by měl být promítán ve všech školách). Formálně jde rovněž o překvapivě vysoký nadstandard - vynikající herecké výkony (což souvisí s dobře provedeným castingem), především čistě fyzické herectví Jiřího Schmitzera, přesná upozaděná režie, chytře a vtipně napsaný scénář, cíleně pomalé tempo, celý snímek silně minimalistický s komorním neokázalým vyzněním... Opravdu nečekané filmové překvapení! (23.02.2020)

Ano, ano, ano (jak by řekl Radek Pastrňák), splnilo se, co jsem četl.  Vyprávění je stejně pomalé a úsporné jako hlavní hrdinové. Vynikají různé zvuky (funění), přesná prostředí (domov důchodců), těm postávám se dostanete pod kůži, má to celé svou atmosféru, náladu i styl.  Až si budete připadat, že jste na té cestě s dědkama taky.  Schmitzer s Mrkvičkou byli typově přesní a skvěle to zahráli. Závěr mě totálně sejmul, to byl mazec. Celkově dost zajímavý počin. Jen zamrzí několik obrovských nelogičností (syn nejde Mrkvičku hledat, nikdo si nevšimne že Schmitzer do domova důchodců nepatří.) Jinak jsem byl  zase v kině a zase velká spokojenost, abych navázal na jeden svůj koment z tohoto měsíce.:D (23.10.2019)

Výkony obou herců jsou nezapomenutelné. Musím před nimi hluboce smeknout. Jako postava Jiřího Schmitzera se opravdu zapomenout nedá. Pořád ho mám před očima, když si vybavím jeho jméno, tak moc se mi vryl do paměti. Pomsta a touha po spravedlnosti je velmi silný hnací motor. Ten dokáže udělat divy. Stáři prostě není pro sraby. (09.11.2020)