Staříci

Líbí se mi na tom, jak si to vezme americký žánr, ale zpracuje ho úplně neamericky. Pomalu, bez flashbacků, bez vysvětlovaček, bez nějakého většího pocitu identifikace s (fyzicky chátrajícími) postavami, které si jdou pro pomstu. Kromě asi dvou scén, kdy Schmitzer vypráví s hlavním "záporákem" nesouvisející historky z lágru, se o minulosti skoro nic nedozvíme, a tak je ponechán prostor představovat si, co všechno mohl ten komunistickej prokurátor udělat. A pomsta je daná jako něco, co se musí udělat, protože nikdo jinej neměl koule to udělat za ně a staříci můžou třeba zítra umřít. SPOLER ALERT A to, co se stane v závěru je tak v duchu celého filmu, protože to nepřináší nějaké zadosti-učinění ve smyslu pomsty (protože prokurátor je zmatenej senila), ale spíš satisfakci, že rozpadající se dědek něco dokázal dokončit a odbýt si něco, co považoval za nutnou formalitu, kterou mu polistopadová společnost v žádné formě nedala. A ne, není to politický film a není v tom patos jak u běžných českých antikomunistických filmů bývá. Ale možná právě tohle razantní gesto na konci pomalého filmu česká kinematografie potřebovala. (01.12.2019)

Působivý, drsný film, který mimo svůj jasně definovaný záměr poodhaluje v až nemilosrdném světle stařeckou sešlost – oba herci, tedy bravurní Jiří Schmitzer a neméně skvělý Ladislav Mrkvička, dokázali vyhmátnout silnou emoci i spojitost mezi skomírajícím tělem a odhodláním vytrvat na straně pravdy a spravedlnosti. Zdá se, že Martin Dušek i Ondřej Provazník přinesli do českých kin vskutku mimořádný příspěvek k novodobým českým dějinám. (16.04.2020)

Já mám vždycky takovou radost, když se na českém filmovém poli zjeví snímek, který zaujme a má co říct. Píšu to hlavně proto, poněvadž jsem nad českou kinematografií již zlomil hůl. Staříci se vymykají všemu, co za poslední roky u nás "naši slavní tvůrci" vytvořili. Režiséři Martin Dušek a Ondřej Provazník, kteří Staříky natočili jsou pro mě doslova zjevením a já jim budu fandit do další tvůrčí práce. Svým debutem ukázali, že rozhodně mají co nabídnout i do budoucna. Alespoň v to doufám. Nyní něco málo k ději. Stařík Jiří Schmitzer, který je upoután na invalidní vozík, přilétá ze Států do České republiky a na letišti na něj čeká stařík Ladislav Mrkvička. Oba jsou váleční veteráni, kteří v padesátých letech byli zavření v pracovních lágrech a spolu se vydají na cestu starým obytňákem najít a zabít muže, který za své zločiny nejen proti nim nebyl nikdy potrestán....Film působí silně depresivním dojmem, některé pasáže jsou sice k zasmání, ale spíše takovéto - "no ty vole, to snad ne". Někoho můžou děsit hororové filmy, pro mě byly horor scény v domově důchodců v závěrečné části filmu. Silně realisticky působivé a znovu se utvrzuji v tom, proč si Vlastimil Brodský prostřelil hlavu. Stoprocentně takhle nechtěl skončit ve své poslední životní etapě, jako nemohoucí a senilní dědek. Hrůza. Film postrádá jakoukoliv hudební složku a to ho dělá ještě více skutečnějším a smutnějším. Podobně jsem se tak cítil u filmu Domácí péče. Oba představitelé hlavních rolí zahráli fantasticky. Staříky jsem si nechal týden uzrát v hlavě a nedělá mi nejmenší problém vpálit pětku jak vyšitou! (15.11.2020)

Staříci fungují skvěle v tom, v čem toliko českých filmů zaostává - výběr tématu, tempo a napínání příběhu. Narozdíl od většiny filmů o hrůzách komunismu, si jde Duškův a Provázníkův film vlastní cestou a jde spíše o vyrovnání podpořenou jakousi meditativně-stařeckou linkou. Tempo je vražedně pomalé, vtipy decentní, drama hutné. Jediný problém, který jsem měl, skýtal v nedůsledné kauzalitě. Až na jeden výrazný důsledek na konci filmu se situace na sebe nebalí a spíše jsou jednotlivými povídkami příběhu, které jakoby na sebe nenavazovaly. Ale to je opravdu jediné. Jinak Staříci šlapou jako hodinky... nebo spíše jedou jako invalidní vozík? (26.03.2020)

Tak som zase po dlhšej dobe riskol CZ film a zase totálny trapas. Námet o pomste dvoch dedkov je zaujímavý, ale v tom divnom českom pojatí vyznieva strašne smiešne vrátane totálne komického finále. Tempo filmu je naviac strašne pomalé a dejov to je tak priamočiare, že tam nie je absolútne nič, čo by mohlo zaujať. Snáď len pohľad na všetkých tých starých zúbožených hercov dokázal vo mne vyvolať ľútosť nad nimi. Staroba je väčšia svinstvo ako všetky pomsty a podobné hovadiny. 3/10. (14.11.2020)