Kdo si myslíš, že jsem

Výborný námet, pri ktorom som sa dosť obával, či sa podarí naplniť jeho potenciál. Ale napokon musím uznať, že spracovanie bolo naozaj vydarené a takmer úplne tu absentovali hluché miesta. V druhej polovici filmu po tom zásadnom zlome to bolo síce trochu rozpačité, ale ten záver to opäť vygradoval, hoci by si to zaslúžilo asi trochu konkrétnejšiu bodku za tým celým. Každopádne, výborne uchopený námet spočiatku nevinného "sliedenia", ktoré sa rozvinulo do fejkovej Lásky, alebo lepšie povedané, do posadnutosti. Herecké výkony na úrovni a konečne môžem Francúzom pochváliť. 4*! (30.12.2021)

Překvapení. Film není ani trochu povrchní, to postava se tak chová, ale každá její zdánlivě povrchní snaha má svoji hloubku ve strachu ze života v opuštěnosti a samotě, v nejistotě, zda bude alespoň v nějaké - třeba i nevlastní - podobě přijatá, či v hrůze vědomí, že přijatá není a možná už nikdy nebude. **** Nepříjemně citlivě a dobře zahrané, každé to zacukání mimických svalů, nejisté zatěkání očima, zachvění brady, taková zranitelnost a zraněnost, že při pohledu na ni musí trnout v každé holce už od třiceti výš. **** A vynikající scénář. Je tam jeden záběr, to místo v metru - nad městem visící skleněná kukaň, slepá ulička, odkud nelze pokračovat dál. Místo, kvůli němuž lze natočit film, nechat jednu postavu zemřít a druhou zírat skrze skleněnou stěnu do nedosažitelna. **** Mohl by to být konec, ale je to jen první z možných konců. Bude zoufaleji, hůř, když si Claire ani v soukromých fantaziích nepřipustí, že by mohla být milováníhodná mladším mužem, či vůbec ještě někým, a přesto si nemůže pomoci, aby na osudu neškemrala o drobky ze stolu, bez ohledu na to, co zlého může objektu své rozporuplné touhy svou potřebou a váhavostí ve skutečném životě způsobit. **** "Všechno už je zase možné", dozvídá se - a jestli ho svým strachem nechat se milovat a současně závislostí na té svůdné představě nezničila napoprvé, může v druhém kole zničit o to víc, jeho samého i s mladou rodinou. **** Vynikající analýza mechanismu nezáměrné destrukce, kde zdánlivě nepatrné kumulované vstupy mohou mít nedozírně vážné výstupy, aniž by kdokoli vlastně chtěl způsobit něco zlého. *~ (13.10.2020)

„Virtuální kočičky (zachovalé laně), ohromí nás selfíčky. Kudy tudy na ně?“ Sladká Francie, virtuálních milenců ráj. Až na to, že po sociálních sítích tam běhají sice krásné, ale hloupé laně a úplně blbí koloušci. Juliette Binoche vystihla strach ze samoty a z toho, jak mládí člověku protéká mezi prsty velice přesvědčivě, věřil jsem jí to od první vrásky kolem mladých očí až po poslední, právě nalezený šedivějící vlas. Výborně zahraná, bohužel ne moc dobře napsaná postava. S překombinovaným dějem, motivací i chováním. Té internetové predátorské laně, zneužitého kolouška i zpruzené, neprofesionální psycholožky „MUDr. Stará Kůže“. Místo léčení spíš záviděla, lékařskou etiku moc nedávala. VIRTUÁLNÍ OKO: [][] Jak hluboko v duši mi Clara loví? ʘʘ 25 let, mínus. Bych rád. ʘʘ 25 let, plus. Budu mít mladého ducha. ʘʘ 25 centimetrů, plus mínus (reál 17,5). ʘʘ 25 na holou, všem csfd multislečnám! ʘʘ 70% z dosažitelné hloubky tématu. [][] Btw, Pavel Dubový, Plzeň. Muž v nejlepších letech. Ovšem kvůli zachovalé a sexy padesátnici Binoche bych si klidně založil i multiúčet, např. Alex19 a vydával se za kolouška, se sexy hlasem. A už bychom žhavili telefony... (11.06.2023)

„Když někdo umře, co uděláte s jeho virtuální identitou? Necháte ji být? Vymažete ji? Jakou má člověk volbu?” - „Není větší sokyně v lásce než ta, která neexistuje.” - „Člověk není nikdy tak starý, aby si občas nepřipadal úplně maličký.” +++ Záměrně jsem vybrala méně osobní citace, abych neprozradila nic zásadního ohledně děje. Tak dokonale promyšleným a zároveň překvapivým scénářem totiž mnoho současných filmů nedisponuje. Tenhle biják má fakt hloubku, obrovským kladem je taky výtečná Juliette Binoche v hlavní roli. Kompaktní celek pak dotváří úžasná, melancholicky laděná hudba, o kterou se zasloužil uznávaný skladatel Ibrahim Maalouf. (95%) (15.12.2021)

Julia Binochetová dokonalá. Každý záchvev brady, uprený pohľad, smútok, vášeň - všetko dokonale súznie s postavou starnúcej učiteľky filozofie na vysokej škole. Náhle ju opúšťa muž. Po 20 ročnom vzťahu a dvoch deťoch. Stáva sa, čoby nie. Dej zasadený do prostredia intelektuálov, fotografov a psychológov - teda do francúzskej vyššej strednej triedy. Dáma na prahu počínajúceho starnutia má teda dostatok prostriedkov na dlhodobé vykecávanie sa u psychoterapeutky. Prezentuje jej zložité zákruty nápravy vzťahového šoku zo straty dlhodobého partnera. Riešenie sa sprvu zdá byť jednoduché - zabudnutie v náručí kvalitného milenca. Ten to ale na nejaký dlhodobý vzťah nevidí. Problémy začnú v momente, keď sa sklamaná žena pokúsi pritiahnuť si samčeka spiatky prostredníctvom vytvorenia fejkového profilu na facebooku. Vzniká iný vzťah s množstvom peripetií, zákrut, viacerých variánt i nečakaných zvratov. Dejový rámec neprekračuje nič, čo sa priamo nedotýka vzťahového prežívania. Okruh postáv je uzavretý ani v Hitchcokových filmoch, no napätie tu, na rozdiel od premakaných diel veľkého Alfréda vychádza len z jednoduchého: prijme ma? - neprijme ma? a z otázky ako dlho sa dá udržiavať intenzívny, no len virtuálny pomer. Navyše, takéto filmy, riešiace len citové trápenia hóch intelektuálskej vrstvy ma nikdy nejako neoslovovali. Pretože, ako sa aj tu ukazuje, okrem pitvania sa vo vlastných citoch a pocitoch vášne, viny či neviny, nemajú hrdinovia vlastne žiaden iný sociálny ani spoločenský problém. Všetko je zabezpečené, preto nepodstatné. Preto len podpriemer. (07.01.2022)