Nový papež

Osobitý italský režisér Paolo Sorrentino naservíroval divákům další obrazovou lahůdku, disponující nesmírně vtahující atmosférou, podpořenou úžasným soundtrackem a okořeněnou notnou dávkou provokace. Rozhodně neztratil nic ze své kvality, přitažlivosti a originality. Přesto musím konstatovat, že Nový papež nemá tu sílu svého předchůdce z roku 2016. Těžko říct, zda to zapříčinila zpočátku téměř nulová přítomnost Juda Lawa, který byl alfou i omegou seriálu Mladý papež. Ačkoliv se John Malkovich zhostil role nejmocnějšího muže katolické církve naprosto skvěle, tak teprve poslední tři epizody, v nichž se opět hřál na výsluní Jude Law, měly patřičný nadhled a údernost. (85%) (12.11.2021)

Co jsem kritizoval u Mladého papeže, to již neplatí pro Nového papeže, protože postavy v něm zobrazené znám a fandím jim. Dalším plusem je, že Sorrentino přitlačil na komediální notu (hlavně první epizody), čímž o smích a úsměv nebyla nouze. Hlavně u papeže Františka II. John Malkovich zde podává další ze svých výborných výkonů a geniálně sekunduje Jude Lawovi, který si samozřejmě druhou polovinu série krade pro sebe. Zakomponování teroristické linky též potěšilo. Přesto ale pozor, seriál je často úmyslně umělecky stylizovaný. Neberu to zde jako chybu, protože Sorrentino pro prezentaci své umělecké myšlenky nepotřebuje realitu, ale jakýsi herecký a komparzní tanec o realitu se pouze opírající, umě zachycený na kameru. Například závěr řady s objímáním. A též i často cituje různé filmy a celebrity, jejichž slávu ohýbá k rozmělnění napětí a vyvolání úsměvu. Kvalitu první série si to nicméně drží. 80% (08.01.2021)

SPOILERY. POZOR VULGARIZMY!! Pokiaľ Mladý pápež umožnil dosiahnuť orgazmus bezpracne všetkým protikatolíckym zanietencom a veriacim v ateizmus, tak pri Novom pápežovi, ktorý nebol tak efektný, museli už použiť ruku. Ostrie noža cynických dialógov otupelo a dej nebol ani zďaleka tak šokujúci. Napriek tomu platí, že bol scenár napísaný s veľkou dávkou intelektu a skeptického rozhľadu. Namiesto otvorene rúhavých výrokov tipu "Ja som Pán Boh," počúvame vtipné bonmoty o sexualite, prasančinkách a s tým spojeným vydieraním. Okrem toho sme svedkami prania špinavých peňazí, politických intríg a pekných komponovaných záberov, ktoré sa občas paradoxne rúhajú viac než vypovedané slová. Kým doteraz sa viedli diskusie o tom, či existuje Boh, seriál sa pýta, či môže niekto pri zdravom rozume ostať katolíkom? Odpoveď: Áno, ak z toho vyťaží niečo pre seba. Máme tu dvoch (troch) pápežov. Jedného megalomana, ktorý si je istý, že je úžasný a druhého pápeža slabocha, ktorý je protežant strednej cesty, médií a zboru kardinálov. Obyčajní veriaci počúvajú oddane dych Pia XIII. a žijú v "omezenosti a fanatizmu." Ten, kto úprimne verí v Boha i v pápežský úrad, nech si Nového pápeža kľudne pozrie. Zistí, ako veľmi negatívne sa naňho mnohí neveriaci pozerajú a to je neoceniteľná skúsenosť. Je úplne jedno, či dám Novému pápežovi 100% alebo odpad. Tak či tak je to do krajnosti hnaná fraška. A áno, dopozeral som to do konca! (11.03.2020)

Hocijak divné, kvalita po vizuálnej stránke, prejave či emócií sa uprieť nedá. Aj napriek tomu, som toto akési pokračovanie opustil s povedzme zmiešanými pocitmi. Prišlo mi to viac komerčné, viac cielené na širšie publikum (stále ale s nemalou dávkou Sorrentinovho watafakizmu). Mám pocit, že sa Paolo stratil vo svojom vlastnom scenári, svojom vlastnom diele. Vôbec neviem, čo týmto jednoducho chcel povedať, akú myšlienku vyjadriť. Herecky to bolo opäť spot on, o tom reč teda byť nemusí. Kvalita tam počas celého času bola, no čakal som nejaké rozuzlenie a tomu som podriaďoval aj hodnotenia a na koniec som trošku sklamaný. Možno to je len mnou a tým, že som to úplne nepochopil. Postavy sa jednoducho správali nelogicky a ich development sa menil lusknutím prstov. Dej nebol na konci vôbec celistvý a výsledný produkt podkopal účinky nie len celej série, ale aj The Young Pope. Ale išlo teda o ďalšiu mega jazdu. Intrá v prvej polovici seriálu mi v pamäti utkvejú ešte dlho. (15.02.2020)

Nový papež je pokračováním a rozvíjením obrazu postmoderního Vatikánu zrozeného z divokých vizí mistra imaginace Paola Sorrentina, se kterým se diváci seznámili už v předchozí sérii o mladém papežovi. Konzervativní revoluci Lennyho vystřídá kratičké intermezzo - sociální revoluce Františka II., aby následoval terminologií francouzské revoluce thermidor v podobě instalace kompromisního kandidáta papežské kurie - snobského a slabošského, snadno zkorumpovatelného Brenoxe, kterého si s chutí zahrál typově přesný John Malkovich. S obrazově vytříbenými ale obsahově vyprázdněnými snobsky vyznívajícími snímky Paola Sorrentina se už nějaký čas míjím, jeho seriálové odbočení je pro mě ale delikatesou. Jde o jeden z mála seriálů současnosti, který lze považovat za opravdu originální a provokující k úvahám o povaze moci a projevech víry v konzumně nasycené evropské společnosti 21. století. Je mimo jiné i o tradici vystavené erozi tří sexuálních revolucí a vlivu masových médií. Režisér ve druhé řadě přidal na dekadenci, nešetří obrazy plnými erotické symboliky, nicméně bigotní katolíky stejně spolehlivě odradila už první série, takže těch, co by se pohoršovali nad smyslnými záběry jeptišek mnoho nebude. Sorrentino je tradičně silný v soundtracku a obrazové stránce díla, rovina vyprávění pokulhává, ale to u něj není žádným překvapením. Na Sorrentina se chodí kvůli atmosféře. Celkový dojem: 90 %. (03.11.2021)