Nový papež

Co jsem kritizoval u Mladého papeže, to již neplatí pro Nového papeže, protože postavy v něm zobrazené znám a fandím jim. Dalším plusem je, že Sorrentino přitlačil na komediální notu (hlavně první epizody), čímž o smích a úsměv nebyla nouze. Hlavně u papeže Františka II. John Malkovich zde podává další ze svých výborných výkonů a geniálně sekunduje Jude Lawovi, který si samozřejmě druhou polovinu série krade pro sebe. Zakomponování teroristické linky též potěšilo. Přesto ale pozor, seriál je často úmyslně umělecky stylizovaný. Neberu to zde jako chybu, protože Sorrentino pro prezentaci své umělecké myšlenky nepotřebuje realitu, ale jakýsi herecký a komparzní tanec o realitu se pouze opírající, umě zachycený na kameru. Například závěr řady s objímáním. A též i často cituje různé filmy a celebrity, jejichž slávu ohýbá k rozmělnění napětí a vyvolání úsměvu. Kvalitu první série si to nicméně drží. 80% (08.01.2021)

Mladý papež je nesmírně svěží dílo, které předčilo všechny moje očekávání. Pak ale přišel papež nový a mě spadla brada. Kam se poděla ta svěží režie? Tam, kde první série exceluje ve svojí nápaditosti, New Pope sází na nudně natočené dialogy u kterých jsem měl problém neusnout. Určitě za to může upozadění Jude Lawa na druhou kolej, jelikož když se vrátí, tak to stojí za to. Těch 6 epizod předtím jsem ale bohužel prozíval. (12.11.2020)

Je to zvláštní, ale pro druhou sérii platí dvě zcela protichůdná tvrzení. "Nový papež" je skvělý v jednotlivostech, ale selhává jako celek. Ale "Nový papež" je také skvělý v celkovém uchopení konceptu, byť jednotlivostech pokulhává. Množství vybroušených charakterů, opulentní filmovost záběrování, a pomalu se vzdalující břehy reality na úkor blížícího se surreálna, jakoby dohromady nedokázali zakrýt absenci hlavního hrdiny, který leží v kómatu. Je to jedno dlouhé čekání. V nejlepší společnosti, ale chybí tomu spojující motiv. Když si ale odmyslím zklamání z prvního dojmu, vyvstává evidentní podřízení celku dost zajímavé vizi moderního Ježíše, který v lidech existuje i v době své nepřítomnosti. Funkčnost tohoto přístupu nejlépe ospravedlňuje moment, kdy se ten, na kterého všichni čekají, probere - už ho sami coby diváci tak moc chceme vidět, že je až překvapivé, jak je ve svém jednání nedokonalý a chybující. Aby to bylo dokonalé, musel by ale příběh být víc zaostřený, a neřešit tolik témat najednou. Nemohu se ubránit dojmu, že kdyby to v prvním dílu začalo větou "po jednom roce se mladý papež probudil zázračně z kómatu", mohlo to být o tom stejném, jen zábavněji. (12.05.2020)

„Ja tomu nerozumiem, ktorý je teda teraz vlastne pápežom?“ – „Drž hubu a modli sa.“ Odsýpa to oveľa horšie, ako Mladý pápež – a treba dodať, že už ten mal nemalé problémy s nevyrovnaným, miestami azda i až prehnane pomalým tempom. Nový pápež je na tom ešte horšie a musím sa priznať, že hoci som si Mladého pápeža celkom obľúbil, prvú polovicu Nového pápeža som pretrpel. Niekedy menej, niekedy viac, ale veľmi ma to pozerať veru ozaj nebavilo. A to napriek tradične opulentnej kameramanskej práci a skvelému Malkovichovi, ktorý sa celý život pripravoval byť neviditeľným, aby z toho nakoniec urobil svoje hlavné plus. Prvá polovica trpí nevyrovnaným tempom, vedľajšie dejové linky ma nebavili, rovnako tak rôzne zákulisné čachre-machre. Podvraťácky Jude Law má v prvej polovici malý priestor a i to vnímam asi ako hlavný problém Nového pápeža. Našťastie, akonáhle sa v druhej polovici konečne dostane do popredia, získava tým celý seriál podstatne lepšie tempo, náladu i atmosféru, zdanlivo nedôležité postavy a dovtedajšie scény sa ukazujú byť prekvapivo dôležitými a všetko začína zapadať na správne miesto (a ku koncu som si konečne obľúbil Voiella). Avšak napriek tomu, že sa druhá polovica podstatne zlepšila, slabšia a nudnejšia prvá zanechala vo mne priveľa negatívnych pocitov a tak dávam celkovo iba 3*. (22.03.2020)

Možná si Sorrentino místy až trochu hrál a "pouze" rozvíjel to dobré, co stvořil v Mladém papeži, každopádně dokázal stvořit dva (vlastně tři... vlastně čtyři!) úžasné a velice komplikované charaktery papežů. A ačkoli J. P. III. kraloval výrazným intelektem a charismatem, je to Lenny, kdo stvořil hlavní mystérium a emoce celého seriálu. Oba však pod taktovkou nejsympatičtějšího, leč neméně nejednoznačného Voiella. Netřeba pět znovu ódy na Sorrentinovu estetiku a vizuál, vždyť ono zachytit krásy, byť často studiového Říma a Vatikánu je v podstatě jednoduché, stačí zapnout kameru... ale ano, Sorrentino to opět všechno pozvedl na vyšší metu. Důležitější ale je, co zobrazuje hlubšího, abstraktního, neviditelného, niterného. Fascinující, kterak zde režisér funguje spíše jako básník, který zde pomocí obrazů a vložených vět do úst postav, přemýšlí o světě kolem nás, o víře, Bohu, lásce a obyčejných lidských strastech, to vše obohacené o nevysvětlitelné zázraky. To vše v postmoderním prostředí a špíně nedobrého lidského chování. A naopak jako sochař jemně ohmatává nejrůznější morální a filosofické otázky, hněte je v ruce, ale nikdy nedá jednoznačnou odpověď, kterou by nakonec vystavěl na podstavci. Dogmatický katolík seriál brzy znechuceně a uraženě vypne, ale i militantní ateista si zde se svými postoji vyláme zuby, až zůstane zcela bezzubý, protože se zde funguje na zcela jiné mentální úrovni. A nakonec střídavě zlý, šílený, dobrý a svatý Lenny budiž krásnou ukázkou a symbolikou církve... bývá hrozně fajn, dokud nemá moc a nevládne. (10.02.2023)