Nový papež

Mladý papež je nesmírně svěží dílo, které předčilo všechny moje očekávání. Pak ale přišel papež nový a mě spadla brada. Kam se poděla ta svěží režie? Tam, kde první série exceluje ve svojí nápaditosti, New Pope sází na nudně natočené dialogy u kterých jsem měl problém neusnout. Určitě za to může upozadění Jude Lawa na druhou kolej, jelikož když se vrátí, tak to stojí za to. Těch 6 epizod předtím jsem ale bohužel prozíval. (12.11.2020)

Tento Sorrentinův seriál je dalším, ještě vytříbenějším pokračováním předcházejícího MLADÉHO PAPEŽE. Připočteme-li k tomu merita Husovy či Lutherovy kritiky zesvětštělého kněžství jejich doby, výrazy jako peleš lotrovská, papeženci a řada dalších nemohou nepůsobit jako alespoň zčásti současné. Prohnilost halená cudně do výrazu vystupňovaného individualismu, se neomezuje na tuto církev, charakterizovanou mj. zvýšenou pedofílií. Výsledný pocit tlumočený mimořádně vytříbenou filmovou řečí budí pocity, jež mají ke krásnu dost daleko. (01.10.2021)

Nový papež je pokračováním a rozvíjením obrazu postmoderního Vatikánu zrozeného z divokých vizí mistra imaginace Paola Sorrentina, se kterým se diváci seznámili už v předchozí sérii o mladém papežovi. Konzervativní revoluci Lennyho vystřídá kratičké intermezzo - sociální revoluce Františka II., aby následoval terminologií francouzské revoluce thermidor v podobě instalace kompromisního kandidáta papežské kurie - snobského a slabošského, snadno zkorumpovatelného Brenoxe, kterého si s chutí zahrál typově přesný John Malkovich. S obrazově vytříbenými ale obsahově vyprázdněnými snobsky vyznívajícími snímky Paola Sorrentina se už nějaký čas míjím, jeho seriálové odbočení je pro mě ale delikatesou. Jde o jeden z mála seriálů současnosti, který lze považovat za opravdu originální a provokující k úvahám o povaze moci a projevech víry v konzumně nasycené evropské společnosti 21. století. Je mimo jiné i o tradici vystavené erozi tří sexuálních revolucí a vlivu masových médií. Režisér ve druhé řadě přidal na dekadenci, nešetří obrazy plnými erotické symboliky, nicméně bigotní katolíky stejně spolehlivě odradila už první série, takže těch, co by se pohoršovali nad smyslnými záběry jeptišek mnoho nebude. Sorrentino je tradičně silný v soundtracku a obrazové stránce díla, rovina vyprávění pokulhává, ale to u něj není žádným překvapením. Na Sorrentina se chodí kvůli atmosféře. Celkový dojem: 90 %. (03.11.2021)

Zklamání, které muselo přijít. Seriál měl zůstat u první série, která přišla s originální tématikou a prostředím. Již v první sérii proměna ze zmrda v procítěného papeže byla na hraně přijatelnosti. Druhá série je velmi nekonzistentní. Je v ní plno rozličných úrovní, které je nutno sledovat. Papež, který chtěl vše rozdat chudým a udělat z církve ještě větší směšný institut, než je tomu dnes. Poté John Malkovich svým příchodem nasadil příjemnou úroveň, avšak prapodivnost vyprávění jeho příběhu a podivné dávkování jeho minulosti a problémů zanechalo trpkost v divákově mysli. Na jednu stranu byl muž s křehkostí porcelánu, na druhou stranu se jeho postava chovala chvílemi až absurdně a nelogicky. Do jisté míry to zapadalo do psychologického profilu zlomeného muže, kterému celý život chyběla láska. Řečnické dialogy vedl poměrně dobře, a Malkovich jako herec si počínal skvěle. Ale další rovina, jako je třeba otázka radikálních muslimů, se do seriálu absolutně nehodila. Stejně tak rozdávačný papež. Začátek série navíc byl rychlý, a spíše bych volil pozvolné tempo a vynechal některé části příběhu. Co mě, jako vášnivého diváka první série znepokojuje nejvíce, je absence hlubšího smyslu slov hlavních postav. Nejlidštější mi přišel příběh "Vojela", jeho slova většinou dávala smysl. Bohužel to samé nemohu říci o Piusovi, který plácal nesmyslně to, co stejně jiným způsobem řekl v první sérii. Mnohokrát za díl se mi stalo, že jsem už nevnímal význam sdělení, ale jenom jsem sledoval emoce lidí. Chybí tomu kontroverznost, logika a cynický přístup. Tři hvězdičky dávám za hudbu, kameru a herce. Příběh šel rapidně do hajzlu a je to škoda. To je jak píchnout pneumatiku a vzápětí se rozhodnout, že pojedu na dovolenou do Ruska... nic racionálního. (29.02.2020)

Nový papež začíná tam, kde skončil Mladý papež. Proč to zmiňují hned na úvod? Protože jeden bez druhého, je jen polovina celku. Celku, který je dokonalý! Druhá série je mnohem více provokativní, mnohem více lidská a smyslná. Zatímco po první serii ve mě zůstávala skepse, druhá ji přetavila v pochopení. Ani jedna bez druhé nefunguje, tak jak má. Sorrentíni možná vystihl podstatu dnešního měnícího se světa v kontrastu s líným a stagnujícím molochem zvaným církev. A ano, možná by to opravdu chtělo aktualizaci bible. Celá tahle story je mnohem více uvěřitelnější a lidštější, než o co se na venek Vatikán snaží. Církev, na kterou by i ateista jako já byl ochotný pohlížet s pochopením. Je to geniální. Apropo, nikdy jsem se netěšil a neužíval si intro, jako tady. Pro mne se tyto dva počiny v celku, staly dechberoucí záležitosti. Což považuji při mém vztahu s církví, trochu jako zázrak. (03.04.2020)