Jsem matka

Kdybych byl absolutně nepolíbený sci-fi žánrem, zřejmě bych chrlil superlativy, jenže...to samozřejmě nejsem. Sci-fi jako žánr mám velmi rád a v minulosti jsem jej hodně načetl a později i nakoukal. Jsem matka umí potěšit nějakou tou napínavější scénou, neustálou tajemnou atmosférou, kdy divák přesně netuší kdo je kdo a co se vlastně skrývá venku, ale na můj vkus je zbytečně dlouhé, často trošku lacině působící a chybí nějaký zásadnější moment překvapení. Na jedno zkouknutí ovšem bezproblému zabaví. 60% (29.10.2019)

Naprosto promarněný a provařený závěr filmu, kdy jsem nedostal odpovědi na otázky - co, kdo, jak a proč? Naopak se více a více otázek objevovalo. Jinak do dvou třetin je film skvělou komorní scifárnou s bezvadnou Clarou Rugaard a ošklivou Swank. Film měl na víc, škoda toho závěru, který mě víceméně naštval. 60% (02.08.2020)

Technicky sice pěkně zvládnutý, ale moc akčních nebo exteriérovejch scén si divák fakt neužije, protože je biják (nejspíš z důvodu limitovanejch financí) pojatej dost komoroně. Po většinu času tak lze sledovat jenom dva lidi a jednoho robota v uzavřenym komplexu. Netvrdim, že jsem se vyloženě kousal nudou a třeba exteriérový finále se mi líbilo i vizuálně. Jen mi přišlo tempo vyprávění občas dost pomalý, stopáž dlouhá, příběh s blížícím se závěrem zbytečně překombinovanej a Hillary Swank byla dost nesympatická. Projekce nijak nelituju, ale asi jsem přece jenom očekával lepší výsledek než "neurazí, nenadchne", dvě hodně silný hvězdy. (03.01.2020)

V rámci sci-fi žánru naprosto fenomenální příběh s určitou myšlenkou velice impozantně natočený. Děj se odehrává v nějakém podzemním komplexu, kde dospívající dívku v naprosté harmonii života vychovává robot označující se za matku. A jsou tam jen tyto dva. Nikdo jiný. A vše funguje jak má. Dívka dostává patřičné vzdělání a nikde není vidět sebemenší chybička v systému. Jenomže pak se najednou venku objeví jiná žena podivně vypadající a dívčina zvědavost donutí ji pustit i přes zákaz matky dovnitř. A tímto skutkem dostane další vývoj událostí zcela jiný ráz. Vyvolávající otázky jsou postupně zodpovězeny a vše dojde až k šokujícímu odhalení. Myšlenkově, o charakteru robota v rámci pocitů a vůbec celkového emočního lidství, se nepřináší nic nového. Daný děj však přesto není nijak nezajímavý. Svou intelektuální a emoční vizí přináší sci-fi příběh s vysokým konceptem mající patřičnou ambici. Tempo je sice pomalé, ale rozhodně ne nudné. V průměru asi tak každých dvacet minut je nějaký zvrat či konflikt. Vizuální efekty jsou na nejvyšší úrovni a i hudební doprovod vše podkresluje tak, jak má. Snímek se brání lecjakých složitostí a drží se spíše jednoduchého schématu, což ale bohužel zapříčiňuje přílišnou předvídavost. I tak je nejen po vizuální stránce působivý. (10.08.2019)

Celá myšlenka tohoto filmu je velmi zajímavá a dá se o ní dlouho pojednávat. I přes to nebyl potenciál plně využit, tak jak bych si to představovala, a místo toho hlavní postava (ta “vyvolená”) skotačí kolem a neví čemu věřit. Ve výsledku, kdyby se zapletka filmu nestala, výsledek by i tak dopadl stejně. (12.06.2019)