Telefon

Takové (polo)remaky si dám líbit! Pravda, obešel bych se bez toho anglického dabingu, ale zase chápu, že když do toho Netflix dává prašule, chce zabodovat i v USA, kde titulky nikdo číst nechce. Ústřední motiv Telefonu je sice jednoduchý, ale zato velice efektně rozpracovaný. V tomto příběhu se sice necestuje časem, ale budoucnost s minulostí se díky telefonu ovlivňují tak zásadním způsobem, že vlastně probíhají v jeden moment. Rýpalové namítnou...a co časový paradox, co větvení časových přímek, alternativní časové linie? Jakkoliv to zní divně, tak právě časový paradox tvůrci využívají a funguje jim to skvěle. U podobných filmů se mi často spustí při prznění logiky v hlavě alarm.. ale tady nic, paráda. Navíc je to řemeslně skvěle zvládnuté a svoje udělají jak neokoukaní herci, tak prostředí. I když... jedno drobné zafrflání bych mě...když prohlásí dívka, které bych hádal tak 15 let, že je jí 28 a následně se posuneme dějem o dalších 20 let dopředu a ona vypadá skoro pořád stejně... trochu se mi párkrát hádal mozek s očima. Závidím korejským mužům, že jim ženy nestárnou a ženám, že si nemusí za celý život vyměnit fotku v občance . Ale to je společně s dlouhou stopáží jediná drobná výhrada. Jižní Korea chrlí jeden lepší film než druhý a je to i díky Netflixu, který fandům sci-fi a hororů seslalo samo nebe. (28.12.2020)

Zajímavý horor, kdy se poznají dvě ženy s nelehkým osudem a zjistí, že si mohou vzájemně pomoct, více než by čekaly, navíc se ukáže, že mají hodně společného navzdory propasti času. Poněkud ospalý a lehce nezajímavý úvod začne být čím dál zajímavější, hlavní linka příběhu o měnící se kauzalitě z minulosti, do budoucnosti funguje, scénář překvapuje a napětí stoupá, včetně velice zajímavého závěru (jinými slovy koukejte do konce titulků). Tohle všechno je mi na filmu sympatické, zároveň jsou tady některá klišé, kdy se film snaží děsit a lekat až příliš okoukanými, starými postupy, zejména zvukem, ta atmosféra mi k námětu moc nesedí první část filmu, až později přejde film na žánr thrilleru a počíná si tady lépe. Hudební podkres baví (Seo Taiji je můj oblíbenec). Co mě baví je herecký výkon Jeon Jong-seo jako Young-sook, dívky z roku 1999. Naproti tomu Park Shin-hye ztrácí, vypadá to, že si nedokáže vybírat správné role a pořád chce stavět na své kráse, charismatu plaché laně, než herečce, co má bohatý rejstřík, mrzí mě, to ona umí mnohem lépe. Její výkon je standart, vybrala si špatnou roli Seo-yeon je neškodný diblík a průměr, pokud by chtěla růst jako herečka vybere si roli Young-sook, tam by mohla něco předvést. Pořád věřím, že z ní může něco být, ale čas se krátí, musí změnit agent, agenturu, nebo svoje rozhodování ve výběru rolí. (01.12.2020)

Moc nemusím filmy, kde se jen mluví a nic se neděje. The Call je ovšem výjimka, neboť zde se něco děje díky tomu, že se mluví, GENIÁLNÍ! Absolutní mindfuck film s oslnivým vizuálem, propleteným příběhem, který vás bude do sebe vtahovat s každou minutou víc a víc i přes to, že si budete klást otázky častěji, než budete dostávat odpovědi a vše je doprovázeno prvotřídním ozvučením. Holky předvedly fascinující herecký výkon, který jsem si užíval každou sekundu, až do konce. Film dokáže udržet diváka napjatého, jako gumu od tepláků od samého začátku a nezná smilování. (28.11.2020)

Wau tak ja budem asi prísny. Narozdiel od iných recenzentov som mal zrejme výhodu, že som sa s daným námetom stretol prvý krát. Telefon je remeselne výborne zvládnutý film, s na moje prekvapenie prvotriednymi vizuálnymi efektmi, za ktoré by sa nemuseli hanbiť ani v Hollywoode. Čo však začína ako zaujímavá žánrovka sa postupne zamotáva do sebou samým nastavených nezmyselných pravidiel časového paradoxu. (Hlavná postava síce pociťuje fyzikálne zmeny simultánne s časom v minulosti, ale nemení sa jej vedomie. Tak isto nefunguje napríklad odkaz na podlahe a množstvo ďalších vecí) Možno je to chorobou zvanou Dark z nemeckej produkcie, ale podobne nelogicky spracované časopriestorové paradoxy ma vážne otravujú. Otravujú až tak, že sa nedajú ignorovať a ťahajú film do priemeru. No a potom príde na záver. Ten sa zrazu z ničoho nič (na začiatku bola zmienka problematického vzťahu matky s dcérou, ktorému sa však tvorcovia takmer nevenujú a keď už, tak maximálne povrchne) strhne do melodrámy a jeho myšlienka sa stráca v nedohľadne. Ale fajn. Povedzme že keby film skončil tu tak by sa jednalo k žánrovku s vydarenými efektami, peknou kompozíciu záberov, zaujímavými lokaciami a šarmom Ázijskej kinematografie. Bohužiaľ. SPOILER: Tvorcovia vytiahnú úplne zbytočný, trápny a nefunkčný zvrat ala Haneke, ktorý aj tú chabo spracovanú myšlienku zruinuje a otriasajúcu sa logiku časopriestorového paradoxu sfúkne ako domček z kariet. Nehovoriac o tom, že cliffhangre patria do seriálov. Škoda. (18.02.2021)

„Prosím tě, jelikož jsem zvrácená vražedná svině, mám dneska chuť někoho umlátit nebo uškrtit, nemáš tam náhodou v té své současnosti někoho?“ Časové hrátky mě nikdy dvakrát nebraly. Beru, že je to můj problém. Já se holt na tyhle asijské kousky plné divných emocí a posmutnělé atmosféry asi musím lépe vyspat. Tentokrát to zřejmě bylo málo a tvůrcům se v mém případě nepodařilo z oddělení „další uječený asijský kus“ přelézt do sekce „skutečně dobrý film.“ (08.01.2021)