Upír Nosferatu

(1001) Mno, po několika opakovaných shlédnutích a bezesných produmaných nocích musím říci, že tento film bych zařadila do škatulky "dostalo mě to, ať jsem nechtěla sebevíc". Při prvním sledování jsem si u strašidelné hyeny říkala, co to má být. Postupem času se něco změnilo. Teď když si vzpomenu na pitoreskní postavičku ohánějící se kolem sebe rakví, naskočí mi samé příjemné asociace. (22.05.2009)

No nevím. Jedno z mých nejrozporuplnějších hodnocení. Vytknout by se dala spousta věcí, např. občasné nelogičnosti, spousta zbytečně nesympatických a ošklivých herců (což je nejspíše v souladu s principy expresionismu, ale asi nemám dostatečně avantgardní choutky, abych to plně docenil), poslední půlhodina (které celkem viditelně dochází dech a záběry z města či lodě se nedají s Orlokovým hradem srovnat), s tím související scénář, jenž chce být možná až příliš epický a vysílá Drákulu, pardon, Nosferata do světa, což místy dost podrývá atmosféru (viz. scéna, kdy si sám nese svoji rakev), atd atd... Jenže! So wie so se jedná o špičkový horor, který je skutečně velmi děsivý i dnes, Schreck je neskutečný, kamerové filtry a atmosférické záběry jen prohlubují požitek z filmu. I přes řadu subjektivních nedostatků tedy nemohu nedat za pět, přestože čisté svědomí ohledně toho tedy nemám... :) (08.03.2008)

ICH LIEBE DICH ! vyšíva zasnívaná Ellen na obrus a ja neviem, či myslela jej poplašeného a hrôznymi udalosťami v Karpatoch dezorientovaného milého Huttera alebo telepaticky napojeného zmyselníka desu z rádu najvyšších - šedého nemŕtveho, pohľadom a celkovým výjavom uhrančivo desivého grófa Orloka. Alebo oboch. Dielo fascinujúce a zároveň zachovávajúce tajomstvo nemŕtvych vyskytujúcich sa v každom z nás. Všeobecne známu predlohu Murnau šťastne upravil a posunul tak zase trochu inam - ale vždy len tam, kde víťazstvo dobra nad zlom neznamená automaticky prevahu jednej strany ale maximálne remízu. Prekvapujúce neobvyklými spôsobmi nasnímania, tieňohrou, skvelými hereckými výkonmi a potešujúce v celkovej kráse jednotlivých scén. Záberov, ktoré ma uchvátili v ranom detstve pri prezeraní slovenského vydania románu Drakula z r. 1968, kde bol text sprevádzaný detailnými zábermi práve tohto filmu. P.S. Skalnatý štít, ktorý sa vo filme v jednom zábere objaví je Ostrý Roháč v Západných Tatrách. (07.10.2005)

Poznámka k olomoucké projekci Nosferatu v rámci Projektu 100 2009 – 24. 2. 2009: Viděl jsem dvakrát shodnou verzi filmu s hudebním doprovodem J. S. Bacha, takže jsem byl zvědavý na odlišný přístup – elektrickou kytaru hudebníka kapely Priessnitz – Petra Kružíka, od které jsem si sliboval především specifickou úroveň expresivnosti. Celý problém byl v tom, že hudba nepodtrhovala obrazy, ale strhávala pozornost na sebe. Tempo doprovodu bylo po většinu filmu neslučitelné s tempem filmu – až na povedenou část, kdy Nosferatu připlouvá na lodi a gradující kytara vzbuzovala silnou emocionální odezvu, kterou navíc dokázala udržel po celou dobu až do okamžiku příjezdu. Po zbytek filmu jaksi nedocházelo ke kontrapunktu obrazu a zvuku, ale celé představení budilo dojem, že sledujeme němý film, a do toho shodou okolností prosakuje zajímavá hudba. Navíc byl film na začátku hudebně zbytečně „přepálen“ a pak to vypadalo, že hudebník dalších dvacet minut ladí kytaru, aby nevyšel z tempa a silný úvod pak vyšel trochu naprázdno. Je to škoda – němé filmy s hudebním doprovodem jsou u nás poměrně vzácným zážitkem a například podobné klavírní doprovody Filipa Topola byly k promítaným obrazům citlivější. (12.12.2004)

Od tohohle milníku světové kinematografie jsem čekala asi víc, než je mi němý film schopný nabídnout. Nosferatu (alias Dracula) sice vypadá neuvěřitelně cool (postava a uši jedna báseň) a vyzařuje jakousi tajemnou úctu a hrůzu, ale to je asi to jediné, z čeho ta hrůza jde. Naneštěstí se jeho postava ve filmu nevyskytuje moc často a zbytek záběrů už tak zajimavý není. Na můj vkus trochu moc často zařazené titulky ubírají spádu a prostě od hororu čekám hrůzu a děs, ne zdlouhavou nudu. Za rok vzniku a význam filmu dávám 4*. (03.06.2007)