Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Henrik GaleenVOD (1)
Obsahy(2)
Realitní makléř Hutter cestuje z Wisborgu do Transylvánie, kde nevědomky prodá nemovitost zlověstnému hraběti Orlokovi. Když se probudí se stopami po kousnutí na krku a pozná Orlokovu pravou identitu, nemůže Hutter zabránit hraběti v zavlečení moru a smrti do Wisborgu. Hutterova žena Ellen cítí blížící se tragédii a vidí jedinou možnost, jak město zachránit… Film F. W. Murnaua, první filmové zpracování Stokerova románu „Dracula“, je ikonou hororového žánru. Jeho působivost není založena na inscenovaném násilí ani na umělé atmosféře, ale na kontrastu mezi strnulostí upíra Nosferatu a energií mladého Huttera, a na protikladu opuštěného karpatského hradu a biedermeierovské atmosféry městečka Wisborg. (Film Europe)
(více)Recenze (564)
Klasický film, kterýmu se nedá nic vyčíst. Dokonalá muzika budí dojem něčeho tajemného, až vás z toho mrazí v zádech. Je to víc strašidelnější než většina dnešních hororů ()
Musím říct, že po loňském Kabinetu dr. Caligariho a příšerném hudebním doprovodu jsem měl z Upíra Nosferatu trošku strach. Ale "živý" hudební doprovod v podaní ElectricFret se dle mého náramně vydařil. Úroveň samotného filmu byla přesně mezi Kabinetem a Metropolisem, tudíž velmi slušný nadprůměr. Souhlasím s bergem.12 ohledně ukecanosti a rozhodně doporučuju shlédnout i Herzogův remake; na pořadí asi až tak nezálěží. Mimochodem, zatímco Herzogův film vyvolával u publika často smích, při Murnauově Nosferatu se lidé uchichtli jen zcela výjimečně -- a nebylo to intelektem ani náladou publika. ()
Film jsem poprvé viděl v rámci festivalu Projekt 100 v Olomouci. Snímek je vynikající už sám o sobě, ale měli jsme jedinečnou možnost jej vidět za doprovodu ambientní elektrické kytary v podání kytaristy z kapely Priessnitz (bohužel jeho jméno si už nepamatuji). Hrál tam naživo přímo k tomu, bylo to prostě geniální. ()
S živou hudbou to v kině byla prostě bomba. ()
Tenhle film jsem si představovala trochu jinak a asi od něj čekala víc. Nějak mi ani neseděla ta hudba, která po celou dobu hrála a někdy zněla spíš jako nějaký novodobější hardcore. Samozřejmě nemůžu popřít, že je to filmová klasika a její význam je veliký, takže tomu nemůžu dát nic jiného než 4*. ()
Bezesporu na dobu vzniku musel groteskně se pohybující Nosferatu vzbuzovat hrůzu, v dnešní době digitálních triků už spíše záchvaty smíchu. Záběry kamery jsou někdy výborné, herectví na svou dobu též. ()
Snižovat laťku, jen z důvodu stáří, mi připadá hloupé. Dostojevskyj také dokázal před více jak 100 lety psát geniální knihy, tak proč by tomu, tak nemělo být u filmů ? Na začátek se dalo koukat, od části s hradem to bylo čím dál více zmatenější a nakonec zbyla jen vodící niť pro slepce v podobě staré knihy o upírech. Za děj bych dal možná 2*, kdyby dával smysl, netuším jak se dostal hrabě na loď, jeho poskok do vězení a proč vůbec museli cestovat lodí. Blikající černobílý obraz, u něhož nelze rozeznat den a noc je také odpadoidní i když pochopitelný. Některé efekty připomínají loutkový film, i když by se daly řešit pomocí provázků. Hudba je vskutku třešnička na dortu, tady bych šel ještě za hranice odpadu, po hodině mě napadlo ji vypnout a pustit si nějakou mp3. Hororoidní představu ve mě vyvolávala jen myšlenka, že to chci dokoukat. Abych jen nehanil, scénka s poskokem upíra ve vězení, jak chytá komáry plné krve, byla i vtipná. 4* a 5* hodnotitelé by si měli zkontrolovat své blízko položené vpichy na krku, jinak tak nadsazené hodnocení vysvětlit nelze. ()
zdejsi hodnoceni vicemene nechapu - asi nejsem takovym filmovym znalcem, jakym bych chtel byt. na rok vzniku je to vsak zcela jiste bomba ()
Všechny záběry, ve kterých figuruje Max Schreck nebo jeho stín, jsou nesmrtelné a právě díky nim se Nosferatu zapsal do historie filmové hrůzy, což ale nijak neumenšuje Murnauův přínos. Skvělý je způsob jakým střádá napětí během upírovy plavby a atmosféru strachu ve městě zachváceném domnělým morem. Byly chvíle, které mi přišly trochu hluché, ale pořád vnímám Nosferatu jako film s obrovským vlivem a pilíř hororového žánru. 90% ()
kdyby měli v roce 1922 csfd.cz taky by daly taky 5 hvězd! ()
Naprostá klasika. Na dobu svého vzniku je to skvělé a díky hudbě je to děsivější, než většina nových hororů. Max Shreck je opravdu přesvědčivý a jde z něj hrůza.. ()
I přesto, že se jedná o tak starý snímek, vyzařuje z něj strach a obsahuje řadu napjatých scén. Jedná se v podstatě o dokonalý divadelní počin! ()
Nemohu dát snímku vysoké hodnocení jen proto, že je někým považováno za klasiku. Chápu, že v roce 22 mohlo jít o nejděsivější a nejpůsobivější snímek, ale z dnešního pohledu tomu tak není. Místy mi film připomínal ne horor, ale parodii na sebe samu. Čekal jsem, že budu mít s němým snímkem problém, ale doufal jsem, že jeho síla ční v jakési atmosféře. Bohužel jsem se pletl. Snad kromě Maxe Schrecka se z dnešního pohledu nepovedlo nic. Z úcty dávám slabé 2*. ()
Nosferatu možná je klenotem světové kinematografie, ale z dnešního pohledu již nemá co říci, a tak lze zhlédnutí tohoto díla doporučit snad jen studentům kinematografie, případně příbuzného umění. ()
Hudba skvelá, aj spracovanie na tú dobu vynikajúce. No za tých pomaly sto rokov dve hviezdy vyprchali.. ()
Nosferatu bude dnes pro drtivou většinu moderních diváků a hororových fanoušků spíše směšná němá šaškárna, která by se jen těžko dala nazvat hororem, ale mně osobně se líbila. Je to prostě SAKRA stará, ale zato však SAKRA velká klasika, ve které Max Schreck stvárnil jednoho z nejznámějších hororových záporáků vůbec. Do toho všeho ještě pěkná hudba, která také filmu dodává jistý level nepříjemnosti a atmosféra, která je také velmi povedená. Možná to tedy zbytečně s mým hvězdičkovým ohodnocením přeženu, ale za mě si to v klidu zaslouží 5*. 5/5 ()
5,5-6/10. Ze začátku na 7/10 ale ke konci to šlo kvalitou dolů a ten konec to bohužel zkazil. Příběh je dobrý, postavy jsou docela nesympatické, hudba je docela děsivá, atmosféru tento film má docela dobrou, napětí je zde párkrát za film, lokace jsou zájímavé a kamera filmu je fakt super. Za mě docela dobrý film ale už ho nikdy nepotřebuji vidět znova. ()
Moje chyba, že jsem si dříve pustil Herzogova "Nosferatu: Phantom der Nacht", protože bych si více užil originalitu námětu. To ale neznamená, že jsem si Murnauovo dílo neužil ryze cinefilním (nečtěte prosím "úchylným") způsobem. Mnohokrát mne u Nosferatu napadlo, že komornější hudební doprovod, by mu dodal temnější feeling, ale do pytle, tohle se točilo v roce 1922 ;-). Vidět Nosferatu před více než stoletím v kině, tak si doma do konce svých dnu nezhasnu. Kreace Maxe Schrecka je inspirativní a jeho Nosferatu budí do té doby nepoznanou hrůzu. Murnau vypraví svůj příběh přímočaře a vtáhne do něj diváka rychleji než okamžitě. Na tyto staré filmy se rád dívám za tmy a sám, protože to jsou jednohubky z temného fondu světové kinematografie a nejenže ukazují, jaký mastodontský posun filmové řemeslo za již více než století urazilo, ale zároveň mně utvrzují v tom, že se je k čemu vracet, protože kvalitou zážitku jakkoliv odlišného, si se současnou tvorbou nezadají. 80 % ()
Prislo mi to takove nijake. Ztracel jsem se v deji, skakani v deji podle mne nepochopitelne. Hlavne ta hudba byla priserna, ja vim musela byt hororva, ale me se zdala az prilis ostra. Pred timto filmem jsem jeste videl film Faust, a ten se mi o hodne vice libil. ()
Reklama