Východ slunce

Jó to ještě bejvávaly ty doby, kdy chlápek přišel dom pozdě k ránu z dostaveníčka s cizí cuchtou, k tomu se vypleskl se zasviněnejma botama na postel, a jeho ženuška ho za to milovaně až zbožně pozorovala, starostlivě přikryla dekou a nechala dál chrnět…takhle nějak jízlivě jsem o filmu zpočátku uvažoval, protože mi začátek příliš nesednul a rušily mě detaily typu pohled ženy do kamery či v 1 záběru otevřená, v druhém už zavřená vrátka. Ovšem od pozvání na projížďku loďkou jsem přece jenom s nadějí zbystřil a opravdu to přišlo! Od té chvíle si mě film každou svou další minutou čím dál víc získával. A to ať už kvůli opravdu poutavému příběhu, vcelku propracované psychologii postav a ostatně i vztahu ústředního páru, nenásilným přechodům mezi žánry (střídání romantiky vážné a komediální, přičemž druhá převažovala), zábavnými pasážemi (od té v holičství jich následovalo hned několik), krom začátku a konce pohodovou a příjemnou atmosférou, scénami, které měly vzhledem k ději překvapivě velkorysý prostor, avšak vůbec nebyly přetažené a přitom rozesmály („čuník“ či „ramínka šatů“). Samostatně musím vyzdvihnout hlavní hereckou dvojici, oba mě svými výrazy dost bavily (zvláště Janet Gaynor mi svým laskavým a zároveň laškovným pohledem přišla odzbrojující a jakože němé filmy „dobrovolně“ nevyhledávám, kvůli ní bych snad i udělal nějakou tu výjimku). A co se týče technické stránky, přišla mi také dobře zvládnutá (i ty zadní projekce, na které jsem tak háklivý, mě tady nebyly do očí), rozpočet se na ní také viditelně projevil, ovšem ze všeho vybočuje pasáž s bouřkou, protože ta byla udělaná naprosto parádně. Za slabší bych označil už mnou zmíněný začátek a pak 1 trend; pokud se v dnešních filmech mluví o tom, že v nich bylo třeba „přefiltrováno“ či „přezpomalováno“, zde je zas až trochu „přeprolínačkováno“ (ale ne že by mě to nějak rušilo, spíš mi to přišlo trošku úsměvné). Východ slunce je pro mě snad první němý film, kde mi ani na moment nechyběla hudba a přitom jsem cítil takřka plnohodnotný zážitek, proto dávám slabších, ale 5*. (02.06.2015)

Murnau získal neopakovatelnou příležitost od Foxu natočit si film zcela podle vlastního gusta bez jakéhokoliv zásahu studia. To znamenalo, že se spojil s německým štábem a vytvořil za velmi slibný rozpočet evropský snímek v amerických reáliích a s americkým espritem. Vznikl neodolatelný zážitek, který je daleko od klasického stylu. Zpočátku vévodí chmurná atmosféra nedaleká německému expresionismu, přenášející manýru do architektonicky osobitých interiérů (falešné perspektivy, zveličené části dekorací) i do přepjatých hereckých výkonů (fatální svůdnice má velmi blízko Nosferatovi v ženských šatech). Poněkud těžkopádný počátek, provzdušněný nanejvýš typicky odpoutanou kamerou (působivé jsou momenty, kdy kamera nalezne v ladném oblouku výmluvný detail obličeje ve výrazný moment) se však začíná náhle projasňovat a nastupuje podmanivá lekce impresionistických postupů s vábivými prolínačkami (především zrození nového dne skrze vodní hladinu) i animovanými mezititulky a umným užitím víceexpozicí, pronikajících do mysli hlavního protagonisty. Po zažehnané tragédii přichází nejzajímavější část započatá silně poetickou cestou pitoreskní tramvají (velmi umně zkomponovaná zadní projekce s notnou dávkou stylizace) , která vnáší dvojici do víru velkoměsta, které jim nabídne bezpočet příležitostí pozvednout jejich vztah s popela - nastává nečekaný žánrový zvrat - vír scének z různých prostředí, míchající civilismus se situační komedií a prvky grotesky, v nichž je znát i typické středoevropské figurkaření a zemitější humor. Na diváka je dvojnásobně přenášena úleva a katarze, která je však jen mezičasem před další ranou osudu, která velmi rychle vrací příběh do temných rovin a v německém stylu (nyní již výrazně dynamičtějším) snímek také vrcholí. Murnau se zde skutečně stává stylovým a žánrovým chameleonem, ovšem vzhledem k rozvíjení příběhu postupuje zcela organicky - evropská i hollywoodská zkušenost má spíše podobu rozsáhlého rejstříku, z něhož Murnau velmi obratně vybírá prvky a postupy, které nejniterněji a zcela vizuálně dokáží rozvíjet příběh v daných okamžicích. Oba herci v hlavních rolích se v průběhu děje postupně otevírají, Gaynorová po emotivních výpadech nalezne svoji spontánnost a její výkon se stává velmi pozoruhodným, O´Brien působí spíše klasickým "prožívaným" herectvím, ale proměna jeho postavy je velmi koherentní. Východ Slunce je jedním z vrcholů dovršeného stylu němé kinematografie, obohacený navíc velmi silným příběhem a svojí emotivní sílu neztratil ani po více než 80 letech. První historický Oscar se skutečně dostal do těch nejsprávnějších rukou. (30.09.2011)

Najviac na Sunrise obdivujem to, že napriek až primitívnemu deju, ktorému Murnau navyše dodal jemné a na dnešnú dobu vtipné hororové náznaky pochmúrnou hudbou a temným prostredím (nevera, pobláznenie mestskou kráskou), filmu nejde uprieť perfektne načasovaná hudba dokrášľujúca mimiku postáv a aj romantické obrázky vyjadrujú prekvapivo veľa. Vynikajúca práca s hercami, s kamerou a aj keď ide o nemý film, jedno pozretie sa určite oplatí. Niektoré scény (útek cez les, predstava hodenia manželky cez čln, svadba v kostole či len úplný záver) ma prinútili udeliť 4*. (10.08.2010)

Přiznávám, že se jménem F. W. Murnaua jsem měl spojeného pouze Upíra Nosferatu, ale je vidět, že natočil více pozoruhodných filmů. Začátek přes poetický název připomíná spíše psychologický thriller, pak se příběh prosvětlí až k téměř groteskovitým prvkům (opilé selátko, žena s padajícími ramínky u šatů), aby ke konci opět vystrčil dramatické drápky. Oscary přesně ocenily to, co je na filmu nejlepší. (18.04.2006)

Jednoduchy, ale zaujimavo natoceny pribeh o laske, ktora je silnejsia, nez vrazda alebo nevera. Zaujimavo su natocene kamerove prechody zaberov, ako ide dvojica medzi autami a hned na to dalsi zaber v prirode, ale takych tam bolo viac a na rok 1927 to muselo byt urcite velmi zaujimave. Na jednej strane to mali herci lahsie, ze sa nepotrebovali ucit texty, pretoze stacilo len otvarat ustami, ale dolezita bola hlavne mimika a hudobny doprovod, ktory dokazal presne opisovat emocie. Preto aj film zasluzene dostal 3 Oscary za kameru, najlepsi film alebo herecku v hlavnej ulohe Janet Gaynor a nominovany bol aj za vypravu. Zaujimave je aj to, ze je to vlastne prvy film v historii, ktory dostal Oscara za najlepsi film roka, pretoze prve udelenie cien Akademie sa konalo 16.05.1929... 12.08.2010 ________ George O´Brien - (Muz) +++ Janet Gaynor - (Zena) +++ Margaret Livingston - (Zena z mesta) +++ Bodil Rosling - (Sluzka) +++ J. Farrell MacDonald - (Fotograf) +++ Hudba: Willy Schmidt-Gentner +++ (12.08.2010)