Východ slunce

Murnau mé očekávání zásadního filmu nezklamal a dokázal ukočírovat skvělé herce, kteří hrají až archetypální postavy němého filmu (sladce naivní manželka, démonická milenka, démonický a posléze sladce naivní manžel). Kromě toho viděné aranžmá srší obrazovými nápady a ve strhující scéně v závěru geniálně nechává hrát hudbu, která zobrazuje manželovo volání do tmy. (17.04.2006)

Dokonalost v každém frameu, povinnost pro všechny začínající filmaře (a nejen proto, že z tohoto filmu může prakticky i začátečník "číst", jako v knize). Hra s barvami (milenka je oblečena v černé, manželka v bílé) hudební podkres, příběh i celkový pocit z filmu prakticky dokonalý. Pro tohle miluju staré filmy - práce s hudbou v každé scéně, to je prostě něco… dneska máme různé (a skvělé!) soundtracky, hudební doprovody a dalších X tisíc věcí, které ovlivní celkový pohled na film, ale takhle podtrhnout scénu hudbou, to už dneska (ať je soundtrack jakkoli dobrý) prostě nemá ten účinek. Tenhle film vypráví svůj (lehce prostinký byť o to více uvěřitelný) příběh všemi svými "součástmi" (kamera, hudba, herci, výprava) a proto se mi líbil. Prostě, když miluješ, není co řešit. 100 %. (25.04.2012)

Přátelé, já jsem unešen, dalo by se říci, že nemám slov. Proto prosím omluvte tento komentář, který vznikl z čiré nadšenosti. Němé filmy jsou, stejně jako mluvené, jak špatné, tak dobré. Špatných je dost, dobrých je není o moc méně, ale pak jsou ještě jiné. Geniální. Friedrich W. Murnau je bezpochyby geniální. Jeho snímky jsou působivé ještě po tolika letech co byly natočeny. Oslňují smyslem pro detail a opodstatněností každé scény. Murnau skvěle pracuje se světlem a i z té - promiňte mi to slovo - nejpitomější scény dokáže udělat zázrak. Jeho filmy jsou prostě dokonalé. Jeho filmy mají své kouzlo v dialozích - i když u němého filmu to slovo může být trochu zavádějící (''Trochu vás naleštit, měl byste šmrnc'') a dokáží dokonce i pobavit - úžásná scéna s ramínkem, která vyvrcholí až po podstatné době (btw nesmál jsem se tomu muži, ale spíše úžasnému ''Děkuji.'' té ženy). (18.04.2006)

Přiznávám, že se jménem F. W. Murnaua jsem měl spojeného pouze Upíra Nosferatu, ale je vidět, že natočil více pozoruhodných filmů. Začátek přes poetický název připomíná spíše psychologický thriller, pak se příběh prosvětlí až k téměř groteskovitým prvkům (opilé selátko, žena s padajícími ramínky u šatů), aby ke konci opět vystrčil dramatické drápky. Oscary přesně ocenily to, co je na filmu nejlepší. (17.04.2006)

Je úplně vedlejší, jestli je film osmdesát let starý, pořád funguje a funguje na sto procent. Tak lehké přechody mezi úplně jinými náladami, emocemi a žánry (v řádu minut i vteřin) neuvidíte ledaskde. Ještě obdivuhodnější pak je, že vše perfektně šlape - když chce film působit dojemně, skoro brečíte, když chce napínat, okousáváte si nehty, etc. (01.05.2015)