Záhada Blair Witch

V lesích západního Marylandu vůbec není nic veselého. A dojde to až tam, že se jistá Heather bude skrz naskrz vyděšená omlouvat svý, Joshový i Mikeový mámě. Tvůrci proměnili omezené technické možnosti ve svou výhodu a celkově to celé výtečně ukočírovali, takže stačil chladný podzimní les, triky vyměnily fígly s kamerou, nepříjemné zvuky nebo pár suchých větví, casting je tříčlenný (autorka, zvukař a kameraman) a zbytek už obstarala stará dobrá šeptanda o tom, jak je děsivý příběh (ne)pravdivý a co podivného zažívali tvůrci při natáčení. Strach z neznámého a velmi umná manipulace. (22.12.2018)

Záhada není žádná čarodějnice, ale úspěch tohoto filmu, který kromě marketingu a jedné strašidelné a mrazivé scény neobsahuje nic. Nápad je originální to ano, ale to je asi vše. Natočeno obyčejným stylem šlo by o velmi slabý film, takhle tu byla alespoň snaha přinést něco nového. Za to děkuji, ale kvůli pořádnému hororu musí jít divák jinam. (11.07.2004)

Scénář: Daniel Myrick, Eduardo Sánchez .. Dokonale promyšlený marketing zabral a reklamní fáma, že se jedná o nalezený studentský dokument se nejen dostal téměř ke každému, ale mnohé také vytáhl do kina. Byl jsem jedním z nich a pamatuji si, jak na nás všechny tento snímek zapůsobil. Někteří poté odmítali chodit do lesa apod. Blair Witch Project zapůsobil i na mne a to je co říct, protože neholduji klasickému hororu. Tady byly ovšem strach a nervozita navozovány zcela jinou formou a dlužno říci, že velice nápaditou. Amatérská roztřesená kamera, špatný obraz, žádná hudba, jen zvuky a rozhovory protagonistů. K opravdové dokonalosti překáží jen fakt, že je to film. Sice zatraceně originální, inovativní a velice působivý, přesto jen (naštěstí) film. Než jsem si tento fakt z medii potvrdil, což bylo až několik dnů po inkriminované návštěvě kina, ležel mi snímek v hlavě a jakýkoliv výlet do lesa mne opravdu nelákal ještě o něco déle!.. (29.03.2006)

Phileasi Foggovi vynesla sázka balík liber a indickou krasavici. Mně sázka zkrátila život minimálně o dva roky. Je to už nějaký čas, takže se směle přiznám k jedné z mnoha mou osobou spáchaných hovězin. Dlouho poté, co příběh zbloudilých studentů oběhl kina, aniž jsem ho zaregistrovala, jsem trávila víkend na chatě s partou podobně švihlých přátel. Dlouhý večer přímo nabádal k nějaké nepředloženosti a netrvalo dlouho a čísi třikrát prokletá ruka se natáhla po disku se ZBW. Předem navrčená ("nechápu, co na hororech může lidi tak děsit, dneska každej nechává po celým baráku rozsvíceno, sotva venku praskne větvička") jsem se připojila. Doběhly titulky a rozhostilo se ticho. Po chvíli kamarád povídá: "Lidi, jsem zvědavej, kdo by teď dokázal dojít pro pivo." Na vysvětlenou: do hospody to bylo dva kilometry lesem. Hádejte třikrát, který magor opovržlivě prohlásil něco o srabech a zvedl se s tím, že pro zlatý mok teda zaskočí, když pánové tvorstva mají v kalhotách. Sázka byla uzavřena a já jsem pevným krokem vykročila do tmy. Na kraji lesa krok zakolísal. Po dalších pár metrech klopýtl. Mozek nařídil kroku, ať se srovná, tepu, ať se zklidní, a zubům, ať přestanou cvakat. Krok, tep a zuby sdělily mozku, co jim může, nicméně mozek dělal co mohl, aby udržel tělo v pohybu a přesvědčil ho, že všechny zvuky má na svědomí vítr nebo malá zvířátka. Dohnal rozklepané tělo až k občerstvovacímu zařízení, kde se mě hospodský starostlivě zeptal, zda mi něco není. Nepřesvědčivě jsem zamumlala něco o nastupující chřipce, "v týhle době je toho všude plno" (byl červenec) a k pivu mi byla přihozena slivovice ("to vás postaví na nohy"). Postavit na nohy jsem potřebovala jak sůl, když po sto krocích zpáteční cesty něco zavrzalo vedle mě. Div jsem si nevyrazila lahvemi zuby a znatelně jsem zrychlila. Po další zhruba stovce mi těsně před nosem vzlétl rozespalý pták. Nadále jsem už kroky nepočítala, v tom poklusu to ostatně ani nešlo. Když po mé levici něco dutě zahoukalo a poté se ozvalo praskání větví, povolilo mé chatrné sebeovládání definitivně a zbytek cesty jsem zvládla tempem, které předčilo všechny medailové výkony Marion Jonesové. Osazenstvo chaty, vyhlížející můj návrat z oken, se nestačilo divit, když jsem dveře spíš vyrazila, než jimi prošla, hodila nákup do plenéru a vrhla se do nejbližší mužské náruče pramálo se starajíc, zda je to ta, do které patřím, s následujícím sofistikovaným projevem: "J-j-já už t-tam n-n-nikdy n-nejdu!" Ano, moji milí - tohle dokáže strach. Tohle dokáže Blair Witch. (24.04.2008)

Velmi originální projekt, jehož první dvě třetiny jsou dokonalé, pocit, že všechno se skutečně stalo vyvolává ruční kamera, která v žádném jiném filmu nebyla použita tak geniálně. Asi proto, že se v případě použití ruční kamery všichni snažili napodobit realističnost "Záhady Blair Witch". Ale poslední třetina filmu už trochu nudila stálým opakováním téhož. Ovšem závěr má atmosféru, která by se dala krájet...skoro. Za originalitu dnes už kultovního nezávisláčku nelze jít pod 4*. (17.09.2005)