Záhada Blair Witch

Když přijde na to, za pomoci jakýho prostředí s největší šancí zděsit lidi, les ve tmě je prostě bezkonkurenční! Zvlášť když se tam někde (možná) skrývá ohyzdná čarodějnice a celý je to natočený jako fiktivní dokument. Vyvrcholení bych si představoval bez menšího otazníku, ale co naplat když tam prostě takhle sedne. Po právu hororová klasika a zároveň jeden z těch filmů, do kterých se rozhodně vyplatí co nejvíc vžít, být k tomu sám a ve tmě. Dnes, po deseti letech od uvedení (a velkému rozšíření 'handcam stylu'), je to pořád slušně působivý kousek, který si vystačí vyloženě s minimem - kamínky, klacíky a prstíky. (15.10.2009)

O tom, že prostředí hlubokých lesů je velmi vděčné a účinné strašidelné téma, mě již několik snímků dostatečně přesvědčilo. Počínaje norským Villmark či Raimiho Evil Dead a konče právě Záhadou Blair Witch. Lidé vnímají strach různě, což je také nejspíš důvod zdejšího, docela rozporuplného hodnocení i komentářů. Zde jsem si uvědomila, že to, co člověka nejvíce děsí, a nejen ve filmech, je ten hrozný strach a svíravý pocit z neznáma. Z toho, co nevidíme, ale dokážeme silně cítit a vnímat. Z toho, že nevíme, kdy a jak se něco může přihodit. Z našich vlastních představ. Z toho, že to všechno nedokážeme ovlivnit a tím nás to postupně může ničit a zatemňovat náš zdravý rozum. Protože nejhorší, je to NĚCO. To neviděné. A kde končí skutečnost a začíná paranoia? A obráceně. A co když se obojí vlastně prolíná dohromady? V lesích Burkittsville nepobíhá šílený maník se sekyrou a špinavýma montérkama, který po vás jde, a vy víte, že když někde zašustí listí, že je to on. Není to ani armáda rozpadajících se zombíků. Je to něco, co ve filmu vlastně ani nespatříte. A právě to mě dokázalo po celou dobu spolehlivě děsit. Náznaky, symboly, smích kdesi z dáli, šustění listí, noční záběry kamery, tma, stupňující se tíživá atmosféra a rostoucí beznaděj a hysterie mezi postavami. Závěr filmu je "creepy as hell." Než jsem šla večer spát, lekla jsem se i žárovky, která se s zablikáním začala rozsvěcovat v pokoji. Celý snímek je dokonale sugestivní, s maximálně vybudovanou atmosférou, také právě díky autentické kameře, která silně umocňuje celý děj a výkony hlavních hrdinů. Herci mi byli sympatičtí a já už jen musím smeknout před tím, co všechno se dá vytvořit s amatérským zázemím, pár tisíci dolary, tísnivým a tajemným prostředím a především originálním nápadem s dokonalou mystifikací. Průkopník a v podstatě zakladatel žánru "Found Footage," který dal filmařům náměty na dlouhá léta dopředu a dodnes z něj spousta hororů těží. Stále častějším používáním tématu ruční kamery a nalezených záběrů se však vytrácí kouzlo, které pramenilo z inovátorských postupů, originality a také doby vzniku tohoto filmu. A vy všichni, co se v komentářích vyjadřujete vulgárně či s despektem, zamyslete se nad tím, jestli byste tohle sami zvládli a frajersky dokázali přečkat i jen první chladnou noc uprostřed nekonečné tmy podzimního lesa. Jestli byste se odvážili to sami prožít. "Jasně, to nic není, v pohodě, to by zvládlo i dítě, nejsem poseroutka..." Až byste se tam ale ocitli, padal soumrak a odevšad by se ozývaly různé zvuky, pak byste možná uvažovali jinak. Klidně bych vzala kameru, pár lidí a něco podobného by šlo stvořit. Ale pouze za denního světla, nočním lesům bych se vyhla obloukem. (08.01.2011)

Pár hvězdiček za ten nápad, neskutečně nízký rozpočet a geniální marketinkovou kampaň ... ale jinak - hraní si na horor, při kterém jsem se coby divák ani chvilku nebál, šílená schizofrenická kamera, ryzí amatérismus povyšovaný na kdovíco, pár divných bláznů běhajících v lese, podvod na diváky, NUDA BLAIR WITCH... (10.06.2007)

Jelikož jsem s Alíkem chtěla mrknout na trojku (film, ne porno) a zjistila jsem, že má navazovat na tuhle pitchovinu, tak jsem se zcela dobrovolně rozhodla, že si vyplním mezeru a mrknu na horor, kterej je považován za kult a zakladatele FF hororů. Je možné, že jsem to kdysi dávno pod vlivem LSD viděla, ale nepamatovala jsem si ani hovno a stejně tak dobře jsem tehdá mohla koukat třeba do zdi. Tak jsem se do toho směle dala. Že má aktivita bude, dle všeho, zkurveně blbej nápad mi došlo asi tak po pěti minutách filmu a po čtvrt hodině už jsem to věděla na beton. Dva píčusové a jedna neuvěřitelně votravná Vohrndíra se trmácej v lese, kde točej dokument o čarodějnici, která je tak tajuplná a záhadná, že nám jí tvůrci radši ani neukážou. Čeho ale uvidíme víc než dost jsou stromy a zmíněná trojice. A straší se tu prosím pěkně větvičkama a šutrama. Já vylézt ráno ze stanu a na zemi najít pár balvanů tak zaručeně dostanu infarkt. Šutry v lese, kdo to kdy viděl. A k tomu větve..ty píííííčo to už je hardcore. Místní uživatelé, píší jak prožívali intenzivní pocit strachu a já si tak říkám, co berou za drogy, že je ani já neznám. Zpět k příběhu - Naše banda dokáže zabloudit i mezi dvouma stromama, takže nadšeně chodej v kruhu, hádaj se, choděj v kruhu, hádaj se, choděj v kruhu..už vás to nudí? Bezva, mě to nudilo taky. Jeden píčus pak zmizí a je ouplně zmizelej. To vyšukuje zbylé dva (píčuse a Vohrndíru) a nastává další salva nářků. V okamžiku kdy Vohrndíra točí svůj vzkaz na kameru, leje jí z vočí, z rypáku a určitě i z kundy, jsem cítila nutkavou potřebu jí zabít. Toužebně jsem si přála, aby se objevila čarodějnice a mrdla jí šutrem, nebo píchla větví. A ono hovno. Čarodějnice jí prcá a opět se neukáže. Na konci utrpení se objeví domeček, kamera se rozklepe ještě víc než se klepala po celej film, Vohrndíra řve jako by jí nasucho do prdele vrazili šišku uheráku a pak konečně po zahlédnutí píčuse v koutě na hanbě (asi mrtvýho), chcípne. Nejsem negativně myslící rákoska, ale po zhlédnutí tohoto FF nebo spíše této KK (Kolosální Kokotiny) jsem se začala obávat, jaká mrdka mě čeká v trojce. (21.01.2017)

O tom, že v potemnělých lesích se neskrývá nic dobrého už nás před více než dvaceti lety poučil Sam Raimi v Evil Dead, a Blair Witch project k tomu dodává, že největším nositelem strachu je člověk sám. Jestliže se tento film bude brát jako čistý filmový experiment, kterému by se „seriózní“ filmař vyhnul, dá se považovat za onu „seriózní“ podívanou. Jinak se totiž dá brát za daleké šlápnutí mimo, protože jako celek tento film nenabízí krom trojice vystrašených studentů, spousty nadávek, ručně vedených „osmiček“ a „šestnáctky“, zhola nic, ani hudbu. Jenomže taky bych nevěřil, že křupání větví, neznámé chichotání či dětské výkřiky dokáží vyvolat pocit hrůzy, při kterém šedivějí vlasy. Stejně tak jako je podání Blair Witch project velmi osobité, tak i natolik osobní bude pohled každého diváka, protože všechno co se na něm dá milovat lze i bez jakýchkoliv zábran zkritizovat. Čtyři hvězdičky za originální nápad a taky za to, že jsem v závěrečných deseti minutách málem rozmačkal ovladač, který jsem svíral v ruce. (14.08.2005)