Krotitelé duchů: Odkaz

První polovina není vůbec špatná, protože Reitman ty dospívající postavy a étos mládí pořád umí docela hezky vykreslit. Jakkoli postava patnáctiletého Trevora je napsaná totálně jak postava Mortyho v první sérii seriálu Rick & Morty a celé to prostředí je vlastně šíleně debilní snaha prodat nám 80s nostalgia v současnosti. Stačí ospalé nerozvíjející se městečko v Oklahomě, kde není signál a už tu můžeme mít drive-in bistro na kolečkových bruslích a suplujícího Ryana Reynol... pardon Paula Rudda, který pouští děckám osmdesátkový horory na VHSkách. Ono co čekat od filmu, kde jsou reálně do příběhu zakomponované memberberries. Ale ok, budu hodnej, ten film je zpočátku překvapivě trpělivý, málomluvný a relativně stojí na svých nohách. Akorát jsem se u něj pořád ptal, proč mě to tak strašně nebaví. Problém je v tom, že z původního námětu, který sloužil k tomu, aby se parta vtipných lidí dala dohromady, srandovně se oblékla a vytvořily se pro ně situace, kde se můžou vyřádit jak oni, tak i trikaři (a ve výsledku potažmo divák), se najednou dělá nějaký úplně nesmyslný lore, ve kterém se fetišizuje každý šroub z původních filmů. V bezradném závěru je pak vyloženě hmatatelné, jak tenhle materiál není pro rozšiřování svého univerza vůbec vhodný, takže v panické reakci překotně finišuje s digitálně omlazenými herci či přímo hologramy mrtvých lidí a člověk si říká, ty píčo, to je fakt možný, že nebudu mít ani po smrti klid? Každopádně jsem vůči filmu díky jeho první polovině velkorysejší než bych si normálně byl, ačkoli si to tahle falešná nostalgia of 80s, which never was nezaslouží. Je to totiž žánr, který vytvořili čtyřicátníci, aby prodali vzpomínky na svoje dětství mladším generacím, které až se oklepou z mladistvé otevřenosti změnám, tak v nich zbudou akorát uložené informace o tom, jak za Reagana byla Amerika great. (05.04.2022)

Režisér Ivan Reitman natočil v roku 1984 film "Krotitelia duchov". Keďže táto duchárska komédia dosiahla divácky, a tým pádom aj komerčný úspech, zrežíroval s tým istým hereckým obsadením aj druhú časť. Z oboch týchto titulov sa postupom času stali doslova kultové diela, ktoré si našli milióny nadšených fanúšikov po celom svete. Nadviazať na tieto dva filmy sa pokúsil v roku 2016 Paul Feig, keď zrežíroval rozpačitú, feministickú verziu. Skončilo to ako prepadák. Oživiť slávu Krotiteľov duchov sa potom odhodlal až v roku 2021 Jason Reitman, syn Ivana Reitmana. Prebral štafetový kolík od svojho tatíka ,usadol na režisérsku stoličku a natočil film "Krotitelia duchov: Dedičstvo". Myslím, že pán Reitman bol s prácou svojho potomka spokojný. Podarilo sa to. Ja som spokojný rozhodne bol. Dostal som to, čo som si prial. A verte tomu, že moje očakávania ako starého, verného fandu pôvodných Krotiteľov duchov, veru neboli malé. ***** (17.04.2024)

Po veľmi zaujímavom "Ghostbusters" z roku 2016, ktorý vysoko polarizoval svojich divákov, prichádza Jason Reitman (syn Ivana Reitmana) s "Ghostbusters: Afterlife". Pokiaľ ste niekto, kto sleduje moje komenty, tak asi nebude žiadne prekvapenie, že ja mám veľmi rád Jasona Reitmana. Príde mi ako veľmi kvalitný, šikovný a talentovaný mladý režisér, ktorý vie točiť kvalitné filmy. A tak trošku mám pocit, že tento film by som rozdelil na dve časti. Prvú, ktorá na mňa skutočne pôsobila ako film Jasona Reitmana, a druhú, ktorá na mňa pôsobila ako "Ghosbusters". Ak tomu nerozumiete, nevadí. Ale to sú v skratke podané moje pocity. Musím okrem toho spomenúť toto... veľmi oceňujem sentimentálnu hodnotu, ktorú tento film priniesol. Pre tých, ktorí nevedia tak tento film je venovaný zosnulému Haroldovi Ramisovi, alias Egonovi Spenglerovi. A v každom momente som si to pri filme uvedomoval. Mckenna Grace, ktorá hrá jeho vnučku je vo svojej role tak neskutočne presvedčivá, že som jej to úplne všetko zožral. Nemám problém v nej vidieť kus z Egona. Vidieť opäť našich starých hrdinoch vo svojich uniformách stálo za to. Atmosféra filmu je skvelá a okrem toho tie decká sú absolútne excelentné. Všetky. Efekty sú slušné, no záverečné sú podľa mňa absolútný masterpiece. Neviem akú techniku na to použili, no skutočne ma to dostalo. Wow. Film možno nie je takou komédiou, ako to bolo za starých čias, no myslím si, že to stálo za to. Tento film vzdal úctu absolútne najlepším možným spôsobom akým mohol a aj keď to nebude medzi mojimi najobľúbenejšími filmami roku, myslím si, že stálo za to ho vidieť. A jeho dobré momentky sú naozaj veľmi veľmi dobré. Hodnotenie: B+ (02.01.2022)

Když se oživují značky, většinou bolí. Krotitelé duchů s tím mají ostatně mnoho zkušeností, protože ten nesmysl z roku 2016 značku prakticky zabil. O to spokojenější jsem, když vidím Afterlife. Je totiž skvělou poctou původním filmů, má parádní atmosféru a efekty s feelingem osmdesátek. Navíc se může spoléhat na castingovou trefu v podobě Mckenny Grace, kterou musí všichni zákonitě milovat (stejně jako zbytek osazenstva). Nejsem si jistý, jestli tohle může fungovat i v případném pokračování, ale šanci bych tomu určitě dal. (15.09.2022)

Tak tu na mňa nefungovala ani nostalgia a ani fakt, že mám rád Stranger Things. Snaha osloviť diametrálne odlišné publiká by som nepovažoval za taký veľký problém, ako keď čakám 80 minút na niečo, čo sa blíži rozbehnutiu na vyššie obrátky. Na plné sa film bohužiaľ nerozbehne nikdy. Chvíľami som mal dojem, že Reitman by najradšej točil milostné vzplanutie medzi dvoma ľuďmi v strednom veku, ale bol prinútený robiť aj na veľkofilme, ktorý nakoniec ani ako veľkofilm nedopadol. Osobne mám spojené Ghostbusters s veľkomestom a zasadenie do redneck prostredia mi pripadalo ako atmosféricky nezvládnuté. 50% (30.03.2022)