Krotitelé duchů: Odkaz

První polovina není vůbec špatná, protože Reitman ty dospívající postavy a étos mládí pořád umí docela hezky vykreslit. Jakkoli postava patnáctiletého Trevora je napsaná totálně jak postava Mortyho v první sérii seriálu Rick & Morty a celé to prostředí je vlastně šíleně debilní snaha prodat nám 80s nostalgia v současnosti. Stačí ospalé nerozvíjející se městečko v Oklahomě, kde není signál a už tu můžeme mít drive-in bistro na kolečkových bruslích a suplujícího Ryana Reynol... pardon Paula Rudda, který pouští děckám osmdesátkový horory na VHSkách. Ono co čekat od filmu, kde jsou reálně do příběhu zakomponované memberberries. Ale ok, budu hodnej, ten film je zpočátku překvapivě trpělivý, málomluvný a relativně stojí na svých nohách. Akorát jsem se u něj pořád ptal, proč mě to tak strašně nebaví. Problém je v tom, že z původního námětu, který sloužil k tomu, aby se parta vtipných lidí dala dohromady, srandovně se oblékla a vytvořily se pro ně situace, kde se můžou vyřádit jak oni, tak i trikaři (a ve výsledku potažmo divák), se najednou dělá nějaký úplně nesmyslný lore, ve kterém se fetišizuje každý šroub z původních filmů. V bezradném závěru je pak vyloženě hmatatelné, jak tenhle materiál není pro rozšiřování svého univerza vůbec vhodný, takže v panické reakci překotně finišuje s digitálně omlazenými herci či přímo hologramy mrtvých lidí a člověk si říká, ty píčo, to je fakt možný, že nebudu mít ani po smrti klid? Každopádně jsem vůči filmu díky jeho první polovině velkorysejší než bych si normálně byl, ačkoli si to tahle falešná nostalgia of 80s, which never was nezaslouží. Je to totiž žánr, který vytvořili čtyřicátníci, aby prodali vzpomínky na svoje dětství mladším generacím, které až se oklepou z mladistvé otevřenosti změnám, tak v nich zbudou akorát uložené informace o tom, jak za Reagana byla Amerika great. (05.04.2022)

Posledně to skončilo krocením puchů v megatrapném Fajgově fekálu. A tak se toho holt zase chopil Ivan, nezván, nečekán, a zaplatil svému povoláním synovi reparát a domnělou satisfuckci své skvělé osmdesátkové klasiky, egoistickou poctu sobě samému a zesnulému strůjci původního úspěchu, skvělému scénáristovi i herci Haroldu Beranisovi. Satisfuckci, v níž z nostalgie kývli na větší zapózování i všichni dosud žijící členové a štěkla si i Ryplyjová. Avšak co Gozer nechtěl, nijak slavně to věru nedopadlo. Fajgovo, co do monster ovšem mnohem lépe udělané, žinantní projímadlo se sice naštěstí neopakovalo, avšak satanžel tentokrát pro změnu zaúřadovala akutní scénáristická impotence, za každou cenu přetavená do audiovizuální nudy k posrání. Tudíž z dvouhodinové hrací doby jsou tři čtvrtiny Lovci uhrů, kdy do toho ve snaze o osmdesátkovou strukturální patinu a kopírku nudofily přehajpováných, veskrze narkoleptických Neznámých věcí zase narvali bandu otravných fuckanů, co řeší výhradně jen kýčovitá maloměstská traumata a omílají patetické rodinné hovnoty za asistence zcela zbytečného, nesympatického a veskrze přeceňovaného ňoumy Pavlíka Ruddy, přičemž nějakého toho ducha aby si znuděný divák tak leda vyprděl. Načež následuje ubohé a až téměř násilné naroubování původního komanda a jakože poctové, doslovné přetočení závěru z prvního filmu. A co já teď jako, kurva, s tím? Předchozímu Fajgovu vředu na prdeli kinematografie jsem patrně ve slabé chvilce dal dva strupy, které by si čistě a jasně zasloužilo tohle, ovšem rozhodně nechci stavět Rajtmanovy na úroveň slaboduchého fekálního dobytka ani kurvit kontinuitu Verbalova korelačního koeficientu. No tak teda 2,5000001, no, ale s příchutí žluklých krevet na patře cinefilního nevkusu. (09.01.2022)

Po veľmi zaujímavom "Ghostbusters" z roku 2016, ktorý vysoko polarizoval svojich divákov, prichádza Jason Reitman (syn Ivana Reitmana) s "Ghostbusters: Afterlife". Pokiaľ ste niekto, kto sleduje moje komenty, tak asi nebude žiadne prekvapenie, že ja mám veľmi rád Jasona Reitmana. Príde mi ako veľmi kvalitný, šikovný a talentovaný mladý režisér, ktorý vie točiť kvalitné filmy. A tak trošku mám pocit, že tento film by som rozdelil na dve časti. Prvú, ktorá na mňa skutočne pôsobila ako film Jasona Reitmana, a druhú, ktorá na mňa pôsobila ako "Ghosbusters". Ak tomu nerozumiete, nevadí. Ale to sú v skratke podané moje pocity. Musím okrem toho spomenúť toto... veľmi oceňujem sentimentálnu hodnotu, ktorú tento film priniesol. Pre tých, ktorí nevedia tak tento film je venovaný zosnulému Haroldovi Ramisovi, alias Egonovi Spenglerovi. A v každom momente som si to pri filme uvedomoval. Mckenna Grace, ktorá hrá jeho vnučku je vo svojej role tak neskutočne presvedčivá, že som jej to úplne všetko zožral. Nemám problém v nej vidieť kus z Egona. Vidieť opäť našich starých hrdinoch vo svojich uniformách stálo za to. Atmosféra filmu je skvelá a okrem toho tie decká sú absolútne excelentné. Všetky. Efekty sú slušné, no záverečné sú podľa mňa absolútný masterpiece. Neviem akú techniku na to použili, no skutočne ma to dostalo. Wow. Film možno nie je takou komédiou, ako to bolo za starých čias, no myslím si, že to stálo za to. Tento film vzdal úctu absolútne najlepším možným spôsobom akým mohol a aj keď to nebude medzi mojimi najobľúbenejšími filmami roku, myslím si, že stálo za to ho vidieť. A jeho dobré momentky sú naozaj veľmi veľmi dobré. Hodnotenie: B+ (02.01.2022)

Začíná to jako docela působivé dětské retro dobrodružství, pokračuje jako dojemná pocta původním filmům z 80. let, ovšem jakési jelimanské kouzlo pak v poslední třetině zcela opadne a naskočí digitální blbnutí (bez nějakého zvýšeného zájmu okolí), které nevyvolá pražádné emoce. Točíme se okolo neúplné rodiny dcery jednoho z původních krotitelů, která musí z finančních důvodů opustit město a přestěhovat se do zapadákova do (zděděné) rozpadající se farmy. Rodinka se rozkoukává, zatímco duchové zanedlouho vyletí. Je to ale podezřele rutinní filmařina s naprosto obyčejným scénářem. Ačkoliv žezlo po tátovi převzal Jason Reitman, skončilo to stejně průměrem, protože někde cestou se mu rozsypaly úderné dialogy a lehký cynismus, na který jsme u něho zvyklí. Humor skoro žádný a stejně tak žádný důvod, abych se k téhle kapitole někdy vrátil. (19.04.2024)

Na plnohodnotné pokračování Krotitelů, je dávno pozdě. Tak 20 let pozdě. Ramis umřel, ostatním je 70 a sotva drží rovnováhu. S tímhle mindsetem je Odkaz možná tou nejlepší variantou, jaká byla k dispozici (a ve světle Krotitelek ji doceňuji ještě víc). Synkem režírovaná, naprosto pokorná pocta a dojímání, do detailu sympatické. Jen ty mini Marshmeláky bych proboha vynechal. Původně asi zamýšlené taháky Paula Rudda a Finna Wolfharda naprosto přehrála sheldonovsky trhlá Mckenna Grace, s kterou bych se klidně časem rád podíval na pokračování. Víc své, méně kopírující, ze stínu vystoupené. Ale i tak jsem se u té ruky dojal. (07.02.2022)