Ohlédnutí

"Existuje vůbec něco, pro co by se dalo žít?" Do Františkova života (typická role pro Petra Čepka), muže s "poctivými a čistými oči", který neví co s životem, neboť jeho "duše se splasklá jak vypuštěný balon", vstoupila žena s "kantorským komplexem," aby ho naučila "trpělivosti a pokoře" . Jistou trpělivost musí mít s tímto Mášovým filmem i dnešní divák. Je totiž tematicky i dějově dosti rozkročený a ve svém důsledku i nesoudržný, neboť skáče ze současnosti do minulosti obou hlavních protagonistů. Ty minulé děje jsou na svou dobu líčeny velmi odvážně, neboť se film věnuje řadě tabuizovaných témat (chování partyzánů po 9. květnu, osud sovětských zajatců, procesy v 50 letech, násilná kolektivizace). Ale to  prolínání této smutné minulosti s mnohdy tvrdou realitou současnosti mi ne vždy úplně sedělo. Hlavně mi není asi jasné, co bylo hlavním Mášovým cílem. Zda poukázat právě na tu problematickou minulosti (což velmi oceňuji) nebo spíše na problematickou současnost. Film je vyprávěn retrospektivně, takže divák již z úvodu ví, že Olga ve své snaze přimět Františka k "pokání" a "naučit ho pokoře" uspěla. Nemá ale vlastně moc šanci poznat, jak se tahle změna ve Františkově chování projevila (viz jeho poněkud hrubé chování k Olze těsně před koncem filmu). Těžko taky říct, jak si vyložit její závěrečná slova věnovaná Františkovi: "Ahoj človíčku". Šlo ji skutečně jen o to, udělit Františkovi jistou "výchovnou lekci" nebo k němu chovala jisté romantické city? Samotnému vyústění (tj. Olžinu odjezdu někam pryč) jsem v tomto směru moc nerozuměl. (22.06.2022)

Upřímně a bez jakéhokoli obalu vyprávěný příběh své doby. Doba plná falše a nejistoty, ale i touhy po možných, nových nadějích. Olgu a Františka spojuje jedna kniha a zároveň rozděluje jiný způsob života. Ona žije podle toho co prožila v minulosti, on naopak žije přítomností, kterou nesnáší. Perfektní plynutí děje, prolínání drsných vzpomínek a přítomnosti, ukázka toho, co podle nacistů znamená výslech a otevřená kritika komunismu "vysvětlete mi prosím, jaký je rozdíl, mezi fašistickou a komunistickou diktaturou...?". Zklamání z očekávaných událostí po únoru ´48, které se nekonaly "začínám mít pocit, že tohle jsme nechtěli" a v tom všem - hledání čisté lásky. Film, který je svou otevřeností naprosto výjimečný a zaslouží si pozornost každého náročného, československého diváka. Čepek je druhý Kačer a režisér Máša se staví do řady těsně za Evalda Schorma. Velice povedená a silně šedesátková záležitost. (12.04.2012)

Máša sází na sílu některých sdělení a prakticky rezignuje na filmařinu, Čepek hraje s totálním nezájmem tak na čtvrt plynu a kromě Jiřiny Třebické vlastně není na co koukat. Když je přítomna Třebická, film má jiskru, je sdělný a něco se ďěje. I když ti Rusové, kteří neumí rusky, jsou samozřejmě k smíchu. Zbytek snímku je spíše k pláči, k pláči nad promarněným ideovým námětem, který je luxusní a určitě si nezasloužil zneuctění takovou fušeřinou, jakou všichni krom Třebické předvádějí. (17.01.2020)

Fíha... Skoro bych řekl, že si tenhle film z komunistů střílí a zároveň je... propaguje asi ne, ale... ten výslech u soudruha, hm... No a než mě vyhodíte, tak mi řekněte, jaký je rozdíl mezi fašistickou a komunistickou diktaturou... --------------------- Zmatený komentář? K tomuhle filmu se to vážně hodí... (08.09.2007)

Pokud bych měl porovnat Ohlédnutí s velmi podobně tématicky laděným a ve stejné době vzniknuvším Jirešovým Žertem, Žert by jednoznačně zvítězil. Dialogy v Ohlédnutí jsou vzhledem k civilnímu pojetí snímku příliš literárně-teatrální, herci pak - patrně i kvůli rozpačitému režijnímu vedení - nepříliš přesvědčiví. Zejména Jiřina Třebická, která má sice krásnou, oduševnělou a tragickou tvář, ale postavu jí vůbec nevěřím, i když i zde je z velké části vinen scénář, vyznívající navíc (opět na rozdíl od Žertu, dovolil bych si dodat) poněkud tezovitě. Petr Čepek je ale Petr Čepek. A také kompozice některých záběrů a asociativní střihy v několika momentech jsou velmi nápadité. (06.09.2007)