Ohlédnutí

Bylo to ohlédnutí za dobou minulou, dobou velmi těžkou, ale Čepkovi ta role rozervaného, alkoholem prosáklého intelektuála neuvěřitelně padla, stejně tak i ideologické přesvědčení a politické komunistické angažování Jiřiny Třebické-ve filmu jako citově sblížená Čepkova alias Františkova partnerka. Opět jedna z jeho "NEJ" rolí, i když ke vší jeho úctě ne až zas tolik známých. Za zmíňku stojí ještě připomenout i menší roli Valarie Kaplanové, kterou jsem ve filmu s šedesátých let zaznamenal snad úplně poprvé, člověk ji má zafiksovanou až s pozdějšího období viz. Slunce seno, bába Tutovka nebo s pohádek pro děti, a nesmím zapomenout také na zpívající Evičku Olmerovou. (06.09.2007)

Fíha... Skoro bych řekl, že si tenhle film z komunistů střílí a zároveň je... propaguje asi ne, ale... ten výslech u soudruha, hm... No a než mě vyhodíte, tak mi řekněte, jaký je rozdíl mezi fašistickou a komunistickou diktaturou... --------------------- Zmatený komentář? K tomuhle filmu se to vážně hodí... (08.09.2007)

-Má duše je splasklá jako balon. Kde načerpat lehký plyn, který by jí dal zase vzlétnout?- Nacisti, fašisti, komunisti - jedna svoloč. Když O. Vízner říká, že nevidí rozdíl mezi diktaturou fašistickou a komunistickou, až z toho lehce zamrazí. Ne, tenhle film museli soudruzi nenávidět! Velmi působivá Šlapetova kamera předkládá divákovi místy poetické a jinde zase syrové obrazy. Přesto, že zde často svítí slunce, samotný film je velmi temný. František se upíjí a ubíjí, jeho anarchismus je voláním topícího se v moři. A přesto tak řada lidí žila... Připomínka kruté doby - válečné, poválečné a té socialistické.... (03.08.2022)

Velmi příjemné překvapení, takový "Pán přílivu" o třiadvacet let dříve. Ve filmu jsou místy velmi silné momenty, které určitě uvíznou v paměti (kopající gestapák, zastřelení tří Němců s vlčákem, v hospodě), ovšem film jako celek moc nedrží při sobě a rozpadá se na několik scén a příběhů, zmítá se ve flashbackách a pohledech do minulosti. To ale není chyba. Antonín Máša, nic proti němu, film docela zvládl, ale přece jen to není Vláčil, Kachyňa nebo alespoň Jireš. Ale to nevadí. Přesvědčiví herci rovněž nechybí, zvláště Petr Čepek v jedné ze svých nejlepších rolí. Jeho závěrečný nekompromisní monolog je strhující. (07.09.2007)

Buď se s tématem či jeho zpracováním míjím, nebo už se v dnešní těkavé době jen těžko zpomaluji... O filmu řekl jeho kameraman Ivan Šlapeta, že jej připravovali v "předvečer Pražského jara" a v tomto kontextu se zdál velmi statečný, ale když přišla doba kdy se najednou smělo všechno, už film nezaujal. Po srpnu 1968 ovšem všechno bylo jinak, film šel do trezoru a tvůrci na "kobereček a do klatby". (19.06.2011)