Vlastníci

Humor Vlastníků mě bohužel zcela míjí, tudíž jsem při sledování filmu cítila pouze stejnou iritaci z jednání postav, jakou cítím při setkání s neprůchodnou byrokracií nebo lidskou stupiditou. Doufala jsem, že vystavením příběhu budou Vlastníci jakýmisi českými 12 rozhněvanými muži, na rozdíl od nich však postrádají vývoj a spád a devadesát minut se příběhově jen točí v kruhu. (12.01.2020)

Asi takhle - jsem právník, na schůze SVJ jsem pravidelně chodil, manželka byla ve výboru SVJ, táta je asi desátým rokem předsedou výboru jiného SVJ a letos se chystá skončit. A je to inženýr a jmenuje se Kubát;) Takže bych mohl být ideální cílovka a lámat se smíchy od začátku až do konce. Ale to se nestalo. Asi jsem mockrát hasil hádky mezi zapřísáhlými odpůrci klimatizací ze severní strany domu a jejich stejně urputných zastánců z jižní strany, nebo až příliš často a emotivně proklínal až do třetího kolene všechny ty kretény, kvůli kterým jsme nebyli usnášeníschopní, protože jim bylo zatěžko podepsat i jen tu blbou plnou moc, ale ve zbytku roku měli spoustu hemzů o tom, co je kde špatně:) Nebo že by to bylo tím vzýváním zdravého rozumu ve chvíli, kdy zasloužilé partajníky napadlo navrhnout zákaz hlučných prací v domě každý den od 11 do 14 hodin s tím, že všichni mají v bytech (v domě, kde se co tři měsíce někdo odstěhovával a někdo jiný nastěhovával) všechno hotové? Anebo třeba ten čas ztracený posloucháním výhrad proti zvýšení příspěvku do fondu oprav, protože pak by musel pan X přece logicky chtít za byt víc, když ho bude prodávat, aby se mu to vrátilo, a to se mu tedy moc nezdá, a je tedy zásadně proti, protože už to má nějak spočítané a už má rozjednaný prodej... o šest let později stále v tom bytě bydlel;) Proč to tady vypisuju? Protože mi až druhý den došlo, že Vlastníci jsou - sice bravurně zahrané a zrežírované, a bohužel zcela trefné, ale stále pouze - figurkaření. Ale ne tak docela prvoplánové, protože pan režisér a scénárista v jedné osobě s divákem hraje velmi pěknou hru na předsudky, když postavu dlouho nějak líčí na základě jednoho rysu (Ramba - biomatka, Kotek - podpantoflák, atd. atd.), aby najednou odkryl jinou část její osobnosti, a ejhle, najednou jí můžete třeba i zpětně pochopit a fandit jí. Takže ještě jednou - smekám před výkonem režiséra i jednotlivých herců a hereček. Zejména Klára Melíšková, která mě vždycky dokáže uhranout, mi tady přišla dokonale nesnesitelná:) Na to, aby Vlastníci byli novodobým Hoří, Má Panenko, jim něco schází a něco přebývá. Přebývá jim divadelnost a chybí jim kus srozumitelnosti a vypravěčství. Co mají za význam Bernáškovi? Jejich reakce nedávají smysl a slouží jen jako absurdní rekvizity skoro v duchu Monty Pythonů. Nebo spíš Lynche. Co měl znamenat výstup jednoho z Čermáků na toaletě s paní Bernáškovou? A co ten hopskok zlom v jednání všech na závěr filmu? To už musel být konec, tak se to tak prostě udělalo? Pro mě je až příliš toho, co mi zážitek z filmu kazilo, ale do třetice, jako přehlídka lidských povah a úžasných hereckých výkonů jsou Vlastníci skvělí. Půjdu ale mírnit to všeobecné nadšení a dám "jen" 70%. (08.04.2020)

Neříkám, že je to zklamání, ale na čtyřicetiminutovou televizní inscenaci nebo divadelní představení (z kterého se ostatně vychází) mi to sedí jednoznačně víc. Přitom se na počátku minimalističtí Vlastníci jeví velmi sympaticky. Námět je výborný. Asi tucet vlastníků bytových jednotek se sejde na pravidelném shromáždění, mají řešit důležité body, jenže než se k nim vůbec dostanou, ostře si vjíždějí do vlasů, vytahují staré křivdy, předhazují drby a domněnky, chybí mezi nimi konstruktivní dialog. A jednají mnohdy jen ve vlastním zájmu. Ano, občas jsou to hořká setkání, ale na schůzích vlastníků to takhle skutečně nevypadá. Celé to začíná jako chytrá satirická komedie, která se může pochlubit funkčních humorem. První půlhodinka je skvělá. Pak se ovšem zostří hrany a jako bychom se pokoušeli o jakési kruté podobenství, jenže to nefunguje, stejně jako přehnaný důraz na stereotypy. Považuji se za docela inteligentního diváka, takže mi stačí jednou (dvakrát) ukázat, že jeden z přítomných neví, kdy zvednout ruku, jiný nemusí kdykoliv (když svitne naděje) předhazovat vizitku s nějakou tou firmičkou, další tupě opakovat spojení „střet zájmů“. Nevadí mi absurdní humor, ale.. Herci jsou velmi dobří, ovšem jakousi tvůrčí „chybou“ zůstávají jednorozměrnými a nepřesvědčivými komediálními typy. Ústřední manželský pár je fajn. Voříšková působí při výbuchu hysterie dvakrát skvostně, dvakrát ale překvapivě zcela naopak, Kotek má výbuch jeden a dopadl bídně, obávám se, že jejich chyba to úplně není. Lábus vzpomínající na staré časy i homosexuál Polák jsou fajn, stejně jako ušťouraná pavlačová drbna Havlová či byrokraticky přeorganizovaná Melíšková. Novomanželé v druhém plánu jsou otravní, reakce na možný blížící se porod je pak úplně mimo. 65% (22.03.2020)

Ono je jedno, jestli jde o schůzi společenství vlastníků jednotek nebo zasedání akademického senátu FAMU, je to všude stejně kafkoidně šílený. Tleskám celému hereckému obsazení a hlavně Havelkovi, co v tý jedný malý a ošklivý místnosti dokázal za těch 8 natáčecích dnů natočit. Vtipná, tragická a parádně vygradovaná záležitost. (22.11.2019)

Film vynikající. Tereza Voříšková s Vojtěchem Kotkem v životních rolích, interakce Pavly Tomicové, Andreje Poláka a Jiřího Lábuse je zjevně postavená na improvizaci a dodává celému filmu životnost. Kameraman Martin Žiaran dokonale využívá stísněný prostor, prostřihy z jednací místnosti na jednotlivá problémová místa domu ještě více znásobují depresivní atmosféru. Původní hru Jiřího Havelky neznám, ale jako režisér a filmový scénárista má obrovský potenciál. Natočil skutečný horor, u kterého vám opravdu nebude dobře. (02.01.2021)