Nashledanou, sbohem a amen (S11E16)

Tak jako žádná válka netrvá věčně (díkybohu), věčně jsme nemohli koukat ani na Hawkeyeho s BJem, jak si tropí legraci z "dozrávajícího" Klingera, zatímco je z dálky pozoruje naoko vážný plukovník Potter. I další postavy, které vydržely až do úplného konce - otec Mulcahy, Margaret - nebo které seriálem dlouho či jen krátce procházely - (Henry, Radar a spousta dalších - si zaslouží respekt, stejně jako všichni tvůrci, kteří jedenáct dlouhých let přinášeli nejen smích, ale i určité poselství a morální ponaučení. Nedokážu si vybavit, jestli jsem někdy u seriálu zažil hezčí a dojemnější ukončení/loučení. Herci se neloučí jen se seriálem, se sebou samými nebo se svými postavami. Loučí se i s věrným divákem. 100%. Domů se nakonec vrátíme všichni! A ano, u posledního dílu MASH jsem budel jako želva, protože mi to prostě přišlo všechno líto :). (30.05.2009)

Závěr výtečného seriálu nebyl tolik, narozdíl od předchozích dílů, o humoru, ale loučení a sentimentu v něm obsaženém na mě bylo příliš mnoho. Díky Hawkeyho zhroucení (jednoho z mála zajímavých momentů ve scénáři) dostal hodně prostoru psychiatr Sydney a to rozhodně ne na škodu, pro mě si tím upevnil místo nejlepší vedlejší postavy celého seriálu. Velmi se mi líbila Winchestrova linie s hudebníky, škoda jejího smutného konce. Zakončení série se asi jinak udělat nedalo, ale padesáté loučení už jsem prostě nezvládl a tu hvězdičku jsem musel ubrat. (03.09.2008)

Bohužel se v závěrečném díle projevila postupující slabina celého seriálu a každá hlavní postava tu musela dostat svůj sentimentální příběh. Celé to působí značně nesourodě, jako by slepili několik dílů, chybí nějaký nosný děj (kromě konce války) a vtip. Tvůrci tak propásli poslední šanci udělat klasický film, třeba i s nějakou novou postavou. Ony ale vůbec díly režírované Aldou byly všechny na jedno brdo. Samozřejmě, to dvacetiminutové loučení na konci každý s každým (a s diváky) si už seriál zasloužil. V půlce devadesátých let ten seriál pro mě hodně znamenal a tak i po téměř dvaceti letech (2014) to ve mě budí velké emoce. Nicméně ne tak velké, jako když zabili Henryho Blakea, parchanti. Pro mě jediný aspoň trochu srovnatelný závěrečný díl co do emocí je TNG. (10.01.2006)

Je hrozné a smutné rozlúčiť sa z niečim ako je MASH 4077. V tomto záverečnom diele opäť nesmel chýbať humor ale vôbec tu o ňho nešlo. Smiech bolo to posledné čo som prežívala pri tomto dvoj hodinovom diele. Koniec vojny, lúčenie, plač, všetko som to prežívala a verím že som nebola jediná. Veľmi rada som sledovala životy a osudy všetkých postáv. Hawkeye, B.J. plukovník Potter, Margaret a samozrejme Klinger, ktorý kvôli láske zostal v Kórei. Celý MASH mi prirástol k srdcu a budem ho pozerať stále dookola ako do teraz, pretože verím že pohľad na Alanda Aldu ma nikdy neomrzí. (10.07.2012)

Důstojné zakončení. Tak se to obvykle píšívá nebo písává? Většinou u seriálů, které měly svoji největší kvalitu někde uprostřed a pak už to jelo tak nějak setrvačností ke konci. To ale není případ MEŠE. Ten si svoji kvalitu udržel do poslední série, přesto (nebo právě proto) že trošinku zvážněl a místo neustálých žabomyších válek s Frankem, se okruh námětů poněkud rozšířil. Upřímně MASH miluju v obou jeho polohách. I tu humornější, i tu vážnější. Obě jsou totiž součástí i mě samotného. Každopádně kromě Simpsonových, je to seriál, který mě vždycky dokázal rozveselit a dokázal mě držet se nad vodou i v dnech, kdy mi nebylo zrovna do zpěvu. A to není vůbec málo. Díky za to. Všem tvůrcům. Protože tímto MASH přesáhl svoje hranice pouhého seriálu. Stejně jako zmiňovaní Simpsonovi. Oba se staly něčím mnohem víc. Staly se celosvětovým fenoménem napříč několika generacemi. To se moc seriálům nepodařilo. Těmhle dvěma ano. A poslední díl není rozhodně důstojným zakončením tohoto fenoménu. Je nádherným a moudrým rozloučením, plným emocí a smutku, ale i radosti z konce válečného šílení. A že tu není moc humoru? Není, a co? Jak už jsem napsal výš, tu vyhýbku seriál přehodil už trochu dřív. A myslím, že na trochu vážnější díl na konec mají tvůrci po těch 11ti letech báječné zábavy nezadatelné právo. Stejně jako Hawkey na svoje rupnutí v bedně. Charlesova anabáze s korejskými muzikanty hrajícími Mozarta, je jedna z nejemotivnějších z celého seriálu. A upřímně ta poslední dvouhodinovka zvážněla tím děním, tak nějak naprosto přirozeně, stejně jako třeba díl, kdy se loučil Henry, že mi to opravdu nepřišlo jakkoliv nepřirozené. A kdo tenhle seriál miluje a při posledním goodbye se zvedajícím se vrtulníkem nemá mokré oči, nejspíš se ještě s nikým nikdy neloučil...Ne, tohle opravdu není jen důstojné zakončení...Je to mnohem, mnohem víc než jen to... (30.01.2020)