Démanty noci

Keď som si prečítal autorský popis k tomuto filmu (samozrejme až keď som si ho pozrel) som celkom padol na zadok. To čo chcel autor formou filmu povedať by ma nenapadlo ani v najtajnejších ani najmokrejších snoch. Príbeh silný o úteku pred vlakom smrti. V hlavách hlavných hrdinov sa odohrávajú všetky možné scenáre ktoré sa v danej situácií môžu udiať to som všetko dával. Síce s pokrčeným čelom ale dával. Ale tá geriatrická hostina nemeckej strednej triedy kde 20 starčekov mľaská nad hydinou to už som vážne nedával. Asi to netreba hrať na umenie za každú cenu a potom dať k filmu vysvetlenie aby to nijaký rádoby filantropi mohli obdivovať a kochať sa tým aký artový skvost niekto natočil. Pre mňa absolútne podpriemerná záležitosť. 29% (17.02.2020)

Mé první setkání s režisérem Janem Němcem nedopadlo zrovna nejlíp. Když si tak čtu v různých komentářích, tak se přiznám musím zcela ztotožnit se všemi, kterým ten film přijde takový prázdný. Schází tu jakýkoli srozumitelný scénář a dějová linie. Hrdinové po většinu času jen putují lesem. A téměř tu chybí dialogy (jsou zde jen takové "výkřiky do tmy" tipu "spíš?", "je mi zima"). Pochybuji, že by v reálu takto vypadal útěk. Za to je tu až přehnaně rádoby poetických (snových) flashbacků, v nichž se však člověk jen těžko orientuje. Hlavně jsem nepochopil vyústění celého snímku. Ve chvíli, kdy se tu objeví sudetští dědkové s puškami (vůbec nechápu, co to bylo za společnost), má člověk pocit, že to nemůže na konci s mladíky dopadnout vůbec dobře. Zvláště když jsou mladíci vyváděni ven z domu a pochodují kolem starců, kteří na ně míří puškami. Celý film ale končí zas oním putováním mladíků v lese. Má to tedy znamenat, že ti dědci byli natolik senilní, že je nechali odejít. Pokud ano, proč na ně do poslední chvíle mířili puškami. Pokud ne, proč takto nejasný konec. Tématika holokaustu je mému srdci hodně blízká, asi i proto jsem chtěl tento snímek vidět. Ale musím říct, že opravdu nevím, co si mám o tom ve finále myslet. Asi nezbývá než konstatovat, že je ten film na mě víc umělecký, než co jsem momentálně schopen absorbovat a pochopit.. (13.02.2017)

4 roky po krátkometrážním, studentském diktátu Sousto, kde dokázal Jan Němec něco nevídaného, tedy zachytit vraždící nacistický program ve 12. minutách, přichází na scénu se stejným námětem, a také se stejně nekompromisní režií. Je to skutečně originál každým coulem. Originální pojetí nové vlny. Snímek z období, kdy se bojovalo o život různými způsoby a které dokázalo změnit mysl člověka natolik, že někdy ani nevíš jestli se daná situace odehrála pouze v napůl šílené mysli či v reálu. Ona imaginárnost a neurčitost přítomnosti, je onen originální prvek, který někteří odborníci na vše z ČSFD prostě nepřijímají. Chytrácké argumentace o tom, jak to mělo být či nemělo být natočeno, jsou opravdu směšné. Tohle zaslouží respekt ve všech směrech, i když sám musím uznat, že některé opakující se scény (4x bylo už opravdu moc), byly mírně rušivé. (26.07.2013)

Film, na motivy knihy Arnošta Lustiga Tma nemá odtieň, zaoberajúca sa židovskou problematikou, je natočený s neskutočne desivou atmosférou a z pohľadu hladných a úplne vyčerpaných chlapcov, ktorých snahou je prežiť za každú cenu. Blíži sa koniec vojny, väzňov z koncentračného tábora Osvienčim prevážajú do Nemecka. Vlak v ktorom sa vezú napadne spojenecké lietadlo a práve tento zmätok a zamestnanosť stráži im umožnil útek, ich cieľom je Praha. Táto cesta je sprevádzaná retrospektivnými úvahami a spomienkami na život a podmienky v Osvienčime. Chlapci sú nimi poznamenaní a nemôžu sa týchto vidín zbaviť. Z toho je aj názov poviedky aj filmu Démanty noci (noční démoni). Zaujímavosťou je že hlavné úlohy hrajú neherci z Kladna. Výborný film, ktorý neskutočne dokresľuje situáciu tejto doby. Aj napriek tomu, že z konca tohto príbehu nie je jasné, či končí ich smrťou: Zaručene vieme, že v prípade prežitia, zostanú svojimi tragickými zážitkami poznamenaní do konca života. (10.08.2017)

Film má jeden nedostatek, který sráží 1*, a to v podobě neustálých a navíc opakujících se flashbacků, které postupně ztrácí svoji funkci a diváka spíše otravují a zdržují od napínavého útěku hlavních hrdinů. Přestože si více libuju ve snímcích, kde je více kladen důraz na příběh, postavy a dialogy než vizuál, v tomto případě mi přehození priorit vůbec nevadilo. Syrovost, atmosféra strachu, chuť beznaděje…soucítění s postavami trochu jiné, ale o to silnější. Když se prodírají lesem, divákovi se skoro chce nastavit si ruce před dotírajícími větvemi, aby ho nešlehaly od očí a tváří, při cestě přes kamení jakoby sám cítil jejich ostrost a při každém kroku dával pozor na vymknutí kotníku. Při sekvenci, kdy „honáci“ pronásledují „lovnou“ do kopce jsem měl potřebu obvinit režiséra z nehezké manipulace s divákem, ale po následném „pohoštění“ a „vypuštění“ jsem rychle změnil názor a pochopil význam slova hon, nebo chcete-li mučení. (26.10.2012)