Tam, kde i tráva je zelenější

"Tyhle dvě zřejmě nerozlučné ženské se asi dlouho hledaly, než se našly," říká Jitka Cardová. A nebo si také padly hned do oka. Těžko říct, stejně tak, zda se film blíží spíš Buňuelově sociální surrealitě nebo těžké kritice soudobé společnosti. Dále se (jen krátce) budu věnovat druhé otázce vedoucí ke změně paradigmatu charakterizovaného následujícími "wittgensteinovkami": 1. Tráva je zelenější. 2. Jako rodič dítěte je jistá pouze matka, proto ho může dát komu chce. 2.1. Dítě-pes vyniká mnohdy nad dítě-člověk čilostí a hravostí, proto je ho možno upřednostnit. 2.2. S kým souložíš, toho porodíš, 2.3. Sňatek a rozvod jsou pouhé konvence, kdo zapomíná na ženění a rozvádění, jeho třeba na to upozornit, 3. Kdo se pořád omlouvá, může při stříhání vlasů vykrvácet. - A tak dále a tak dál. Naplnit rozsah Tractatu Logico-Philosophicu je hravě snadné; samozřejmě pro toho, kdo si chce hrát: A hrát si na "Greener Grass" je povznášející. (01.12.2020)

Velice svěží film, který, býť zajímavě natočen, je i přes všechnu absurditu a originalitu konzistentně přízemní a nudný. Což jsem po provokativním úvodu nečekal. Nicméně se tvůrcům podařilo udržet mne v lehkéneustupuící úzkosti až do samotného konce, což byl předpokládám záměr. Takže jsem poněkud zmaten a mé pocity bezprostředně po shlédnutí přinejmenším rozporuplné. PS: Asi mám fóbii z pastelových barev. :))) (06.11.2020)

Jocelyn DeBoer a Dawn Luebbe zobrazily pastelově barevný svět, v němž ústřední postavy jednají jako znalostmi netknutí humanoidi, kteří byli vrženi do moderního světa s instrukcemi: „Tak a teď se chovejte jako lidé a žijte si svůj americký sen!" Neskutečný bizár. Satirická olympiáda v předhánění o to, kdo má zelenější trávu, čistší vodu v bazénu, rovnější zuby a roztomilejší děti. Je to hodně vtipné a neustále dost „WTF“, nicméně působí to spíše jako sled náhodných epizodek, v nichž se může stát prostě cokoliv. Nějaká ústřední zápletka chybí, stejně jako razantnější ironické zakončení, nicméně u tohoto snímku si rád dám časem druhou projekci a možná se mi to v hlavě líp rozleží. [Sitges 2019] (26.10.2019)

Nehorázně legrační společenská satira odehrávající se v pastelově barevném světě, kde všichni dospělí nosí rovnátka (na rozdíl od dětí, s nimiž je nakládáno jako s majetkem), jezdí v golfových vozících, jednají zcela mimózně a nápadně si závidí své domy, zahrady, bazény i potomky. Ve filmu se dá vysledovat příběhová linie jedné z hrdinek, která se po sérii špatných rozhodnutí marně pokusí vymanit z všeobjímající konformity, jinak ale snímek děj nemá a sestává spíš z tematicky propojených skečů, v nichž jsou nejrůznější všední situace a maloměšťácké stereotypy obohacované o netušené, absurdní a nonsensové pointy. Výsledkem je surrealistická přehlídka nápaditých epizodek, z nichž sice ne všechny dopadají na úrodnou půdu, leč úžasně hravá a k popukání jich je většina. Humor je nicméně subjektivní, takže se může samozřejmě snadno stát, že vám to hrubě nesedne. (13.10.2019)

Tam kde je tráva zelenšia, si do nej pekne ľahnite, a sledovaniu tejto chujoviny sa zďaleka vyhnite. Pastelové farby, pastelové problémy. Skutočne som sa prehýbal od smiechu pri lakonickom rozvode bez dôvodu, okamžitej adopcii dieťaťa, krvi stekajúcej z vlasov pri česaní, či pri koalícii malomeštiakov, spojených strojčekmi na, do budúcna dozaista dokonalé, zuby. Už dávno som nevidel nič tak otravné, a napriek fixátorom krivých zubov, aj bezzubé. (02.01.2021)