Matthias a Maxime

Po dlouhé době Dolan, který mi připomněl, že je to přece on, kdo stvořil Imaginární lásky. // Je to sice pořád ten stejný topic a pořád stejný motiv, ale on ví, jak na to. Matthias et Maxime je zase na té intimní vlně, je citlivý a nasraný zároveň. A taky vtipný, samozřejmě. A nesmí chybět šílená matka, bez dysfunkčního vztahu mezi matkou a synem by to nebyl Dolan. A stejně se to neopakuje. // Myslím, že o Gabrielu D´Almeida Freitasovi ještě určitě uslyšíme. (25.12.2019)

Dolan ve svém (zatím) posledním snímku zpracovává podobná témata jako ve svých předchozích filmech, a přesto nepůsobí Matthias a Maxime jako (s)prostá vykrádačka a recyklace již použitých motivů. První polovina snímku má rozvláčnější tempo, přičemž Dolan "nemilosrdně" okrade diváka o onen polibek, aby si poté s námi dál hrál a zkoušel napínat naše očekávání. Ve filmu je spousta ukřičených (napřeshubu) postav a během některých scén mi přišla použitá hudba poněkud nepatřičná - přesto jsem si projekci užil. Ať už to bylo díky vypjatým scénám s matkou, v nichž zářila Dolanova "dvorní matka" Anne Dorval, či při konfrontacích mezi Maxem a Mattem, které se rozpínaly od vzteklé ignorace až k něžné smyslnosti. Tři a tři čtvrtě hvězdičky! (01.10.2021)

Tvorbu Xaviera Dolana mám hodně ráda, nicméně snímek Matthias a Maxime mě úplně neoslovil. Celé je to moc ukecané a v podstatě o ničem. Pointa taky není bůhvíjaká. Zaujal mě však představitel Matta Gabriel D'Almeida Freitas. Nejenže vypadá dobře, ale evidentně má i výrazné herecké vlohy. Několikaminutová scéna nabitá erotickým jiskřením mezi Freitasem a Dolanem pak dozajista patří k vrcholům tohoto filmu. (65%) (09.07.2022)

Dolan? Dolan! Ano, je to jiný film, není tu téměř nic z toho, co lze objevit v jeho předchozích filmech, tedy to, co jej jako režiséra (ale i jako herce) katapultovalo mezi výstřední osobnosti s nezaměnitelným rukopisem... Dolan stihl za deset let osm filmů, každý z nich vzbudil pozornost mezi diváky i kritikou, řada z nich je (pochopitelně) cílená na queer publikum. Příběh jednoho dávného přátelství, tedy příběh Matthiase a Maxe, se ovšem vymyká už svým pojetím; jako by tu Dolan najednou zvážněl, přestal si nevinně pohrávat s lidskou přirozeností, nechal stranou všechny ty barvy, extravagance a podmanivé soundtracky, a rozprostřel před diváka obyčejnou, na dřeň osekanou a nervy drásající výpověď o mladých lidech, kterým život nedává nic zadarmo. Dusná, neudržitelná atmosféra tu výborně eskaluje s každým dalším záběrem, s každým dalším pohledem do očí... Dolan, hrající zároveň jednoho z hlavních hrdinů, tím dává na vědomí, že už nyní, ve svých třiceti, náleží mezi současnou světovou špičku, že jeho filmy vzbuzují nejsilnější emoce, jejichž podstatou je lidská křehkost a zranitelnost. Jeho další filmy lze už nyní vyhlížet s netrpělivým očekáváním. #mezipatra2019 (17.11.2019)

Xavier Dolan si ide opäť svoje a buď ste naladení na jeho vlnu, alebo nie ste. Povedal by som však, že v M a M je akosi menej sebastredný, moderné hity sú do deja vsadené elegantnejšie a nestrhávajú na seba zbytočnú pozornosť. Len ten námet sme tu už mali stokrát, takže vážne treba ísť do toho s tým, že ide o Dolana a tomu je to jedno nakoľko je originálny, on si skrátka točí to, čo cíti vo svojom vnútri. M a M príjemne plynie, ale mňa nedokázalo patrične strhnúť a tie dve hodiny na jednoduhý príbeh sú trochu moc. Stále čakám na Dolanovo opus magnum a dúfam, že svoje najlepšie roky nemá za sebou, posledné roky po Mommy je to skôr taký slušný priemer. (03.02.2020)