Sånger från andra våningen
Sanger fra andre etasje
Sange fra anden sal
Piesne z druhého poschodia
Songs from the Second Floor
Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonHudba:
Benny AnderssonHrají:
Lars Nordh, Bengt C.W. Carlsson, Torbjörn Fahlström, Sten Andersson, Lucio Vucina, Per Jörnelius, Peter Roth, Klas-Gösta Olsson, Nils-Åke Eriksson (více)Obsahy(1)
Být člověkem není lehké. Každodenní chaos lidské existence má v podání švédského režiséra Roye Anderssona podobu jízlivé grotesky složené z absurdních anekdot. Třetí celovečerní film Roye Anderssona před diváky otevírá jízlivě absurdní výhled na útrapy lidských bytostí, které zůstaly lapené v každodennosti současného světa. Režisérova vize západní kapitalistické společnosti je vzdálená obvyklým obrazům kariérní hektičnosti, reklamní vymydlenosti a multimediálních ataků. V souladu s mnohokráte zaznívající mantrou ?Milován buď ten, kdo se usadí? ukazuje svět ve stavu odevzdaného spočinutí ve všeobjímajícím chaosu samospádem kupředu spějící civilizace. V městě stiženém fatálním dopravním kolapsem rozvíjí řetězec volně provázaných anekdot vystihujících prostřednictvím bizarních figur obyčejných lidí apatickou absurditu soudobé lidské existence. Roy Andersson započal svou tvůrčí dráhu již na přelomu 60 a 70. let, kdy se zařadil po bok řady tehdejších autorských osobností debutem Švédská lovestory, kde nastavoval kruté zrcadlo konformitě a hodnotové pokřivenosti středostavovské společnosti prostřednictvím kontrastující lásky dospívajícího páru. Po negativně přijatém druhém snímku Giliap z roku 1975 se dvacet let věnoval pouze tvorbě reklam. Na nich si vytříbil osobitý styl, jenž použil i ve svém přelomovém snímku Písně z druhého patra. Ten se vyznačuje striktní metodou pečlivě zkonstruované všednosti, kdy kamera v dlouhých statických záběrech snímá groteskní sekvence inscenované povětšinou v rozsáhlých studiových prostorách, které se tváří jako přirozené prostředí. (Česká televize)
(více)Recenze (81)
Během pětadvacetileté kariéry tvůrce špičkových televizních reklam (mimo jiné pro IKEA) musel Roy Andersson nasbírat víc než dostatek podnětů k natočení "Písní z druhého patra". Název napovídá přítomnost múz a pohled vzhůru, ale svérázné alegorické album živých obrazů shrnujících úděl člověka 2O. století je nepřetržitým olejnatým tokem trapnosti, ponížení, zoufalství, nenaplněné touhy, násilí a černého humoru. Kritici nejčastěji vzpomínají Bosche, Tatiho, Kafku, Becketta, ale i Buňuela, Gilliama, Allena ; jiní v Anderssonovi vidí slapstickového Ingmara Bergmana nebo méně milosrdného Kaurismakiho. Mně se zdálo, jako by na mě z filmu občas smutně kýval duch Daniila Charmse. Svět, v němž režisér (ironicky) cituje svého oblíbeného peruánského básníka Césara Valleja, je mrtvolně bledě žlutozelenomodrošedé akvárium, kde se mezi zaživa mrtvé mísí přízraky nadobro zemřelých, kde ukřižovaných ze dřeva i masa a kostí je jako hub po dešti a kde znějí příjemné melodie Bennyho Anderssona (ABBA). Lekce výmluvná natolik, že hodina by stačila. ()