Přátelé

Pochlubte se, kolikrát jste je viděli vy?? Já radši pomlčím :) I když je znám nazpaměť, těším se na každičkou epizodku jako bych čekala, co se zas bude dít. Těším se na vtípky Chandlera, Joeyho, který zase vypustí nějakou perlu, Moniku a její dobroty, Rosse a jeho dinosáry, Phoebe, která zase zazpívá smraďocha a Rachel s jejími pokusy někoho zbalit :) Prostě příběhy s humorem , který mi je tak blízký :) (31.03.2009)

Vlezlá, křečovitě rozjuchaná a politicky korektní sračka o naprosto nesympatických lidech, se kterými bych nenašel společnou řeč ani omylem. Postavám nevěřím ani dobrý den, a na jejich hru na přátelství odmítám přistoupit. Jednu hvězdičku dávám za stopové množství humoru, který se do toho podařilo scénáristům dostat. Určitě jim to muselo dát řádnou fušku. (12.11.2006)

"Byl jsem v koupelně a zrcadla jsou po obou stranách. Když tam stojíš, čurají s tebou zástupy." Dávno pryč jsou doby, kdy jsem každodenně usedal do červené sedačky, požádal Rachel o kafe, pokecal s Rossem o dinosaurech, nechal si od Monicy vynadat za nedbale pověšený ručník, požádal Joeyho o pár sexuálních rad, přežil Phoebin skřehotavý pokus o zpěv a duševně splynul s mistrem trapného vtipu Chandlerem. Avšak ani při diagnóze Alzheimerovy choroby doprovázené jackpotem ve formě amnézie nezapomenu, jak mi s touto partou bylo dobře. (11.10.2011)

Hned po MASH nejlepší seriál všech dob! Můžu sledovat jak dlouho a jak často chci, pokaždé se královsky bavím! Naprosto úžasný a krásný humor, dokonalý výběr hereckého obsazení všech hlavních i vedlejších postav, velmi příjemně strávený oddechový čas pokaždé, když přijdu z práce. Miluju tuhle partičku! Díky tomu, že se v telce stále točí všechny série za sebou, tak se nemusím bát, že nebude den, kdy bych si těch pár minut neužila ve vynikající společnosti těchto televizních přátel. Dnes opět poslední díl a opět mě těch několik závěrečných chvil citově odrovnalo. (04.08.2011)

Nemůžu si pomoct, ale osobně mě Přátelé nikdy moc nechytli. Pamatuju si, jak jsme je sledovali někdy během hodin angličtiny v originálu bez titulků, polovina lidí tomu rozuměla a smála se, polovina nerozuměla a byla ticho a já jsem byla ticho, ačkoliv jsem jim rozuměla. Proč? Sama nevím, ale tenhle styl lehce pubertálního humoru mi nikdy moc blízkej nebyl a ani jedna postava mi nepřirostla k srdci. Veškerý to přehrávání scén bych ještě přežila, ale vtipy ve stylu "kdo ze sebe udělá většího idiota" mě skutečně nijak neosloví. Snad až s výjimkou Rosse se všichni chovají jako banda lehce přerostlých teenagerů, což je díky mému odporu ke všem teenagerským komediím snad ta nejhorší možná varianta. Stokrát radši se podívám na, u nás ne moc známého, Frasiera, protože mi jeho styl přijde přece jenom o něco vyzrálejší a inteligentnější. A nechtěla bych vidět, co by se stalo s Přáteli, kdyby místo svých devíti let pobyli na obrazovce 20 let jako Kelsey Grammer v roli výše zmíněného psychologa Frasiera Crana. Už i tak se na poslední epizody nedalo skoro dívat... Dobře, musím uznat, že jsem k Přátelům asi až moc kritická, ale skutečně tenhle seriál mezi moje oblíbené nepatří. (24.06.2006)