Dva bratři

Annaud má patent na líbivost, která ale nepůsobí prvoplánově. Z jeho filmů dýchá jakési drsné, ale poetické estetično. Nad malými tygříky by se i solný sloup ustrnul, jak jsou roztomilí, a většině jejich lidských protějšků by jeden nejradši vyťal pořádný políček. O realističnosti tygřího chování v tomto filmu by se dalo polemizovat, ale to nepovažuji za překážku, když se na snímek budu dívat jako na drsnou pohádku, založenou na trpké realitě. Člověk totiž šelmám nerozumí. Stačí se rozhlédnout okolo sebe. (06.08.2012)

KRÁSNÝ FILM - je mi smutno z komentářů, které zde čtu. "je to právě člověk, který se všude chová jako barbar" Ze 100.000 lvů je jich pouhých 5000 tisíc, tak, že k tomu není co dodat a zabíjení nám jde dobře. Proto hodnotím film, který byl věnován s láskou právě tygrům. Děkuji za milou podívanou do tváří takové šelmě, je nádherná, překrásná. Režisér a celý štáb má můj obdiv a dávám plný počet bodů. Milovníkům zvířat doporučuji. (17.01.2013)

Pán Annaud !!! Zase trafil u mňa do čierneho, aj keď Medveď to nie je, ale príbeh dvoch tigrov osadený v zaujímavej scenérii akéhosi indicko - thaisko - kambodžského vidieka a džungle. Tento krát viac tlačil na pílu rodín a ich mladších príslušníkov. Napriek tomu s pokojom dávam 4 b. Nouž sa predsa len teším na troška (vraj) "akčnejší" Annaudov Talizman vlkov. (20.11.2015)

Ekologický biodiverzitní zřetel v tomto filmu pro malé děti viditelně - až příliš viditelně - vítězí nad skutečností. Z toho, co vím o etologii a možnostech neprimátní suchozemské savčí inteligence, plyne jednoznačný závěr: Annaud až příliš antropomorfizuje. Skutečnost, že tygři, ty velké krásné kočky, z kterých jde strach, i když jsou za mřížemi nebo dostatečně hlubokým příkopem, jsou na vyhynutí, mě s tímto přístupem smiřuje. A to i tehdy, nebo právě proto, že druh, do kterého patřím, tady dostává za vyučenou. Právem. Právem, za kterým stojí vynikající cvičitelské výkony i kreace sympatických tygřat a dospělých tygrů. Právem, která nás varuje, že biodiverzita je prioritním lidským druhovým zájmem, na němž závisí naše přežití na této planetě. Právem, které naznačuje, že věda není vševědoucí a její exaktnost dokáže být i zapeklitě matoucí (jen namátkově připomínám, že před 170 lety věda prokázala nemožnost využití železnice, neboť rychlost vyšší než 30 km/h lidský organismus smrtelně ohrožuje právě tak, jako je nemožné snažit se proniknout do nebes se stroji, které jsou prokazatelně těžší než vzduch - tento také vousatý exaktní důkaz je sice méně šedivý, ale zato s prvním sdílí beze zbytku jeho úsměvnost). Právem, které říká, že může-li vítězit ve spekulativně pojatých filmech zlo, není a nemůže být nic, co by bránilo tomu, aby zlo ve filmu bylo přemáháno alespoň čas od času svým opakem - dobrem. Byť dobrem lehce dětinským. (11.10.2008)

I když se jedná o film povýtce dětský, musím uznat, že mě Jean-Jacques Annaud nepřestává překvapovat. Jako by si své filmové příležitosti co nejvíce šetřil a současně se snažil každý svůj film natočit tak, aby absolutně v ničem nepřipomínal ty předchozí. Tak se po celkem konvenční, i když kvalitní komedii Hlavička stal autorem svého patrně nejlepšího (a to nejen v rámci jeho filmografie) filmu Jméno růže a také o nic horšího, silně experimentálního Boje o oheň, a teď dokazuje, že si poradí i s dětským divákem a s téměř už úplně profláknutým žánrem "zvířátkovského" rodinného filmu. Aspoň o ten kousínek výš ho určitě posunul. (10.01.2019)