O slavnosti a hostech

"Takhle jsem si svoji slavnost nepředstavoval." S dovolením, pane hostiteli, bych s vámi rád nesouhlasil. Já si naopak oslavu 45. výročí založení KSČ vychutnával plnými doušky, jestli rozumíte tomu, co mám na mysli. Skrze jeden velký kontrast nádherně zobrazená nesmyslnost celé totalitní éry pomocí - jak mě již stačil předběhnout Radek99 - paralely s Kafkovým "Procesem" (prostředí, vývoj děje) - ačkoli dialogy jsou spíše havlovského charakteru, tzn. s větším nadhledem. Právě dialogová stránka je jednou z nejpůsobivějších stránek díla - ať už je to například neustálé deklamování toho, jaká je tu všude kolem legrace (jako tenkrát ve zlatých padesátých letech), hned v závěsu musím pochválit i stránku hereckou. Zástupce pana hostitele, známý zde jako Rudolf, se svojí odpudivostí vyrovnává mému osobnímu vrcholu a čerstvému držiteli Lva - Ondřeji Malému z "Pout". (Pro bližší deskripci mých pocitů nejen z této postavy bych rád odkazoval na svůj komentář k tomuto filmu.) Zbylé charaktery byly také obsazeny trefně, ať už se jednalo o tvrďáky, pohodáře nebo odvážlivce. Sám sobě se divím, že jsem se Němcovi takto dlouho vyhýbal, tento film byl již jeho třetím v krátké době, který se mi pod kůži vryl velmi hluboko. A osobně bych se nedal odradit ani velmi pomalým úvodem. 90% (29.03.2011)

Úžasné, nekompromisně rýpavé dílo. Myslím, že i přinejmenším top 10 českého filmu 60.let vůbec, co se týče síly uměleckého výrazu (společně s filmy jako Návrat ztraceného syna, Případ pro začínajícího kata, nejlepší kousky Vláčila, Chytilové, Formana, Passera atd.). A Klusák byl snad ještě lepší herec než skladatel :). Mrzelo mě jenom, že je to tak krátké, v dokonale vytvořeném světě tohoto filmu bych klidně strávil dvakrát tolik času. (10.03.2014)

Chvílemi až kafkovská alegorie na tehdejší režim - Novotný se mohl zbláznit a přeci šel film nakonec do kin v téhle podobě - tj. absolutně (byť kamuflovaně) všeříkající a krásně se vysmívající. Herci se svým hraním/nehraním a vesměs primitivními "rozhovory" jsou vskutku roztomilí a poselství snímku je více nežli zjevné. Určitě jeden z nejpovedenějších československých filmů (především obsahově). Snad jen škoda té stopáže - mohla být přeci jen o něco delší (pak bych snad ty 4,5* s klidným svědomím mohla zaokrouhlit nahoru). (21.02.2007)

Historicky a kontextově natočil Jan Němec skutečně převratný a na svou dobu (v roce 1966 ještě nebyla zrušena cenzura a ,,Pražské jaro" se dalo v podílu svobody - a svobodné umělecké tvorby - hledat zatím jen v náznacích...) neuvěřitelně odvážný film! Jistě, to, co dnes činí tento film těžko přístupným současnému běžnému divákovi neznalému situace, je vysoká míra zakamuflování a zakódování poselství téhle (politické) alegorie. Uprostřed 60. let se skutečně ještě pravda nesměla říkat přímo a ve své plné šíři, mohlo se ale (stále silněji) mluvit mezi řádky, v náznacích, pod sdělením sdělovat skutečné a závažné informace... (vždyť v té době se teprve začali postupně rehabilitovat političtí vězni z 50. let, nikdo si ale ještě nemohl status quo doby politických procesů pojmenovat přímo.) Jak by se Němcovo, do jisté míry silně kafkovské podobenství (asi nejzřejmější paralela míří ke Kafkově Procesu) dalo dekódovat? Jako u každé alegorie to jde jistě mnoha klíči, ale co třeba takhle - skrze známý propagandistický film a komunistické heslo Zítra se bude tančit všude chápejme život v ideální komunistické společnosti jako jednu velkou OSLAVU, na kterou jsou pozváni jako hosté VŠICHNI občané dané společnosti. Kdo by se pak náhodou (ať už z jakéhokoliv důvodu) nechtěl účastnit, má smůlu...bude DONUCEN slavit... Jak nám ukázal historický vývoj průběhu 20. století ve střední a východní Evropě, Němcův příměr není nadsázkou, ale smutnou realitou...včetně honů a štvanic na odcházející hosty... :-( PS: Některé herecké výkony jsou však těžce stravitelné - neherci odříkávající dialogy, které jim vůbec nejdou do pusy, snižují můj celkový dojem z filmu... (20.11.2006)

Připadalo mi to jako historie československa asi tak od roku 1946 po šedesátá léta, každý host reprezentuje jednu nebo více společenských vlastností, hostitel představuje stranu (anebo Lenina - to kdysi napověděl sám Němec - a jeho adoptivní syn, který dělá neplechu, kdykoliv je bez dohledu otce, by tedy logicky měl představoval Stalina). Velmi umělé výkony všech nehercú (žádní školení herci tu nehrajou) a také to, že je široká vrstva společnosti vždy ztrárněna jen jedním hercem, umožňuje, aby vyplavali na hladinu všechny slabosti, nectnosti a důvěřivosti, které vedli k čtyřicetiletému rdousení naší země. (17.06.2005)