O slavnosti a hostech

Úžasné, nekompromisně rýpavé dílo. Myslím, že i přinejmenším top 10 českého filmu 60.let vůbec, co se týče síly uměleckého výrazu (společně s filmy jako Návrat ztraceného syna, Případ pro začínajícího kata, nejlepší kousky Vláčila, Chytilové, Formana, Passera atd.). A Klusák byl snad ještě lepší herec než skladatel :). Mrzelo mě jenom, že je to tak krátké, v dokonale vytvořeném světě tohoto filmu bych klidně strávil dvakrát tolik času. (10.03.2014)

"Takhle jsem si svoji slavnost nepředstavoval." S dovolením, pane hostiteli, bych s vámi rád nesouhlasil. Já si naopak oslavu 45. výročí založení KSČ vychutnával plnými doušky, jestli rozumíte tomu, co mám na mysli. Skrze jeden velký kontrast nádherně zobrazená nesmyslnost celé totalitní éry pomocí - jak mě již stačil předběhnout Radek99 - paralely s Kafkovým "Procesem" (prostředí, vývoj děje) - ačkoli dialogy jsou spíše havlovského charakteru, tzn. s větším nadhledem. Právě dialogová stránka je jednou z nejpůsobivějších stránek díla - ať už je to například neustálé deklamování toho, jaká je tu všude kolem legrace (jako tenkrát ve zlatých padesátých letech), hned v závěsu musím pochválit i stránku hereckou. Zástupce pana hostitele, známý zde jako Rudolf, se svojí odpudivostí vyrovnává mému osobnímu vrcholu a čerstvému držiteli Lva - Ondřeji Malému z "Pout". (Pro bližší deskripci mých pocitů nejen z této postavy bych rád odkazoval na svůj komentář k tomuto filmu.) Zbylé charaktery byly také obsazeny trefně, ať už se jednalo o tvrďáky, pohodáře nebo odvážlivce. Sám sobě se divím, že jsem se Němcovi takto dlouho vyhýbal, tento film byl již jeho třetím v krátké době, který se mi pod kůži vryl velmi hluboko. A osobně bych se nedal odradit ani velmi pomalým úvodem. 90% (29.03.2011)

Němec natočil jedno z převratných mistrovských děl napomezí realismu, surrealismu a komediálního ambientu. Filmová stylizace mi hodně připoměla některé z filmů Luise Bunniela a možná pro mě byla touto formou i o něco "stravitelnější. Nemohu hodnotit jinak než plným počtem a konstatováním, že Němec rozhodně právem patří k naším zásadním filmařům. 10/10 (03.07.2011)

Ako opis správania ľudí v našej spoločnosti je to skvelé, ako film v iných bodoch tiež, no moje zamyslenie smeruje skôr k tomu, že ak s niečím nesúhlasíte je zbytočné niečo hovoriť a stačí odísť, s čím nie veľmi súhlasím. Dokonca aj u človeku, ktorý vám niečo diktuje, pretože sám môže byť v omyle, že takto sú veci správne. Je to síce zložité mu to vysvetliť, no treba ho naviesť na správnu cestu, na čo obyčajný odchod síce dá možnosť k premýšľaniu, no nedodá veľa informácií o tom, čo konkrétne bolo zlé a ani veľa možností to zistiť, keď ľudia nechcú komunikovať, nebodaj majú ešte vlastné hrdé a tvrdo presadzované názory. Je to časovo náročné, ľudsky náročné, lebo je to o väzbách, vzájomnom vplývaní, socializácii, kultúre, niečom kolektívnom a nie iba individuálnom, no to by muselo byť vo filme, ktorý podľa mňa bol aj istým protestom vo svojej dobe. Možno keby trocha hĺbku rozvili by som sa potešil viac. (03.07.2015)

Zcela mimořádný film, který mě i po druhém zhlédnutí udivuje svou promyšleností a celkovou působivostí. Stálo by za to porovnat, jak se s odstupem let mění divácké vnímání - současný divák si podle mého soudu neumí ani představit, v jakém kontextu byl tento film natočen a divácky přijat tehdejší společností. Z osobní zkušenosti s jedním z tehdejších "pamětníků" myslím, že se tehdy Janu Němcovi podařilo natočit film, který na inteligentní a vnímavé diváky zapůsobil skoro jako zjevení a otevřeně vyjádřil postoj, který tehdy rezonoval s velkou částí Němcovy generace. Pokud jde o často zmiňované paralely s Kafkovým Procesem, přijde mi zajímavé, že Jan Žalman se k nim ve své knize "Umlčený film" staví poměrně rezervovaně: "Jak sám příběh, tak způsob jeho podání jako by přímo prstem ukazovaly na autora Zámku či Procesu: táž prostota stylu i poetiky, táž absurdnost bez fantastičnosti, hrůznost bez děsivosti, násilí bez surovosti, týž způsob abstrakce a generalizace. Nicméně jen se tato myšlenka o přímé souvislosti s Kafkou vynoří, ozvou se proti ní námitky. Neboť důvodem toho, pod čím se Kafka hroutil, proč nemohl spát ani bdít a v důsledku čeho nebyl s to snášet "posloupnost života" - abychom mluvili jeho vlastními slovy - nebyl mravní stav světa. Jak píše Eduard Goldstücker v doslovu k třetím vydání Zámku, šlo mu "o poznání, o nalezení smyslu života (...) v šalebném labyrintu moderní existence, tedy spíše o výpravu faustovskou". Klíčovými pojmy mu byly skutečnost a pravda, "... pocit, že se mezi nás a pravou realitu našeho života vsunula skutečnost předstíraná, je myslím základní popud Kafkovy tvorby, kterou pojímal jako boj o proniknutí za fasádu, o odstranění všech nánosů, jež brání tomu, aby člověk plně pohleděl v tvář opravdovým podmínkám života v přesložité moderní společnosti." Bylo nutno trochu obšírněji citovat, aby vyniklo, v čem nejpodstatnějším se film O SLAVNOSTI A HOSTECH rozcházel s kafkovským pohledem na život, přes všechny jinak shody ve způsobu uměleckého ztvárnění." (cit. s. 190-191) (31.03.2013)