Mluv s ní

Pedro Almodóvar, k tomu se snad nedá ani nic dodat... Brilantní psychologie postav, chytlavý příběh, který nám nemusí být vzdálený a vynikající režie. Dvě ženy v komatu a dva muži do nich zamilovaní - z takové záplatky dokáže Almodóvar udělat nadherný film, který v sobě obsahuje silné citové motivy, komediální prvky (nezapomenutelná groteska), lásku, nepochopení a krutost osudu. Bravo! (23.05.2004)

Rozervaná objetí, režisérův nejnovější počin, byl zároven mým prvním z jeho tvorby a hodně mě zklamal. Téměř po všech stránkách. Jako druhý jsem si tedy vybral jeden z jeho nejznámějších filmů. A učinil jsem velice dobře. Nenapodobitelným stylem komponovaná mozaika navzájem propojených osudů, která funguje, at už ji seskládáte jakkoliv. Scénář je skutečně výtečný a i sám Almodóvar musel mít pořádný bolehlav, než jej vymyslel. Po spletitých linkách neobyčejného příběhu hraje nádherná hudba a i přesto, že na čistých pět hvězdiček to není, scéna se španělským hudebníkem, disponujícím neuvěřitelně tesklivým hlasem, se zasluhuje o plný počet. (01.03.2010)

Tomuto filmu se podařilo to, co málokterému: umlčet mě. Krása, zoufalství, poetika, smutek, naděje. Takovou směs umí namíchat jen Almodóvar, jehož myšlenkové pochody a způsoby miluju. Pohnutý, neuvěřitelný příběh, tak krásně lidsky napsaný, hudba včetně té u ohně, kamera - na scénu, kdy se pase na obřadně se oblékajícící toreadorce, bych se mohla dívat stále dokola. Zadupána do země a vynesena do nebe, tak dvojace jsem si připadala, když jsem za pár dní ještě pod vlivem zážitku hledala a našla spřízněné duše na Čsfd. (14.06.2004)

Těžko se mi hledají slova, asi se nezmůžu na nic jiného, že tento film o mezilidských vztazích pošlu do skupiny: par excellence. Už delší dobu mě konečné rozuzlení dramatu takhle emočně nezasáhlo. Plný počet nedám jen díky tomu, že trvalo poněkud déle než mě film vtáhl. Přesněji řečeno, první půlhodinku sledování jsem si říkal, že z tohoto nemůže vyjít nic nadprůměrného. Mýlil jsem se. 80% (16.09.2012)

Musím se přiznat, že tentokrát se mi do vkusu Pedro úplně netrefil. Zřejmě nikdo, kdo si vyloženě nelibuje v nekrofilii si nepřijde na své. Snímek jsem musel sledovat na tři fáze, neboť má neskutečně ospalé tempo. Zejména první polovina filmu je velmi otravná, protože divák nemá šanci chápat motivace hlavních postav, které se odkrývají velice pozvolna a po celou stopáž. Každých 10 minut někdo brečí, což je horší než v nějaké turecké telenovele. Enormně nesnáším ten debilní španělský sport "býčí zápasy", kde hrozní odvážlivci vstupují do boje s polomrtvým zvířetem. Považuji to za záležitost pro lidi, kteří nejsou odvážní, ale rádi by byli a srdce mi zaplesá, když je tu a tam nějaký toreador odnášen v igelitovém pytli. Totálně jsem v celém filmu postrádal na své straně jakékoli emoce. Ocenit tak mohu snad pouze dost neotřelé zpracování, vtipnou sexuální scénku a to, že si snímek nehraje na pohádku, nýbrž ukazuje život takový, jaký může být a jaký velice často bývá. V tomto směru Pedro nezklame. Lepší hvězdička. (12.04.2019)