Vzpoura ve věznici Carandiru

Carandiru, kampak s tebou, kamaráde? Jistojistě zajímavé nahlédnutí do Brazilského vězeňského systému. Bylo opravdu velmi poučné sledovat, kterak to funguje v Brazílii. Z tohoto pohledu se cítím nesmírně poučen. Neměl jsem tušení, že by měl obdobný systém někde šanci zafungovat. Jiný kraj, jiný mrav. Vadilo mi to ovšem herecky. Snad s výjimkou Pabla Ecobara, kterého jsem ihned poznal, i když zde byl o 40 kg lehčí, je to bohužel jeden nesympatický ksicht vedle druhého. Po nějaké té profesionální stránce je to bohužel rovněž bída. Příběh je vystavěn jako koláž minipříběhů některých vězňů. Vše bez jakýchkoli příkras. Můj divácký problém byl zřejmě v tom, že jsem si k žádnému trestanci nenašel svoji cestu. Většina mě dokonce intenzivně odpuzovala. Závěrečný masakr, na který jsem celou stopáž čekal, díky dalšímu z luxusních českých překladů, který práskl co se prásknout dalo, mě tudíž zanechal zcela chladným. Nicméně, oceňuji inspiraci skutečnými událostmi a značné rozšíření svých znalostí a obzorů. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (23.04.2016)

Bylo to hodně dlouhé a moc se mi nelíbila glorifikace vězňů (viz Cervenak). To jsou negativa. Na druhou stranu to byl skvěle natočený film, který rozhodně nebyl příliš pozitivní. Chápu, že dělat strážce v brazilském lochu asi není nic moc práce, ale že by při průseru museli postřílet stovku muklů... Moura špičkový jako obvykle. 85% (13.05.2017)

Na některé filmy se jen těžko nasazují západní etická kritéria a filmové osudy věznice Carandiru v San Paulu jsou právě ten případ. Fyzické herectví, abnormálně autentická mizanscéna, syrový pletenec příběhů - téměř pikareskní barvitosti, neuvěřitelný svět, jihoamerická realita tolik odlišná od civilizovanosti evropského prostoru...umocněná navíc uměleckým rastrem pro latinskou Ameriku příznačného magického realismu, v jehož intencích jsou všechny události silně zveličené (násilník znásilnil 221 žen...), celá událost má víceméně mýtické parametry, všichni zločinci jsou nevinní a převyprávějí divákovi svou osobní místně i časově lokalizovanou pověst... Podobné filmy: Město bohů, Tropa de Elite, Ônibus 174 (15.03.2009)

Soudobá brazilská verze Dostojevského klasiky Zápisky z mrtvého domu. Zobrazuje nejen život ve věznici, ale v prostřizích i osudy některých postav na svobodě. Docela barvité, snad i realistické. Zajímavý film. --- Po přečtení některých zdejších komentářů cítím potřebu doplnit, že, ačkoli jsem na takové věci pořádně citlivý, žádnou levicovou, politicky korektní, ani jinou agitaci jsem z filmu necítil. Nedělá z vězňů chudáky, „oběti“ nějakého systému. Společenská spodina je prostě taková a kriminál je normální součástí jejího života. Každý z nich se samozřejmě cítí svým způsobem nevinný. Že by to někdy někde bylo jinak? Že by se to dalo nějak „řešit“? Leckdo si to myslí, ale tenhle film nic takového neříká. (07.01.2011)

Dlouho je trend filmu formován záplavou flahsbackového vyprávění příběhů jednotlivých trestanců. To vcelku příjemně utíká a když se náhodou jeden z vykreslovaných osudů moc zajímavý nezdá, platí jistota, že hned za pár minut bude naservírovaný další a zase další. Postupem času se ale ze zajímavého vězeňského příběhu stává na úkor všeho filmového vlezlá agitace, která všemu přirozenému dost podkopává nohy. Kdyby brazilci ovládali CGI, polovina vězňů má na hlavě svatozář. Upjatý názor tak zbytečně kazí jinak celkem dobrý dojem. Alternativa: Celda 211 . (11.06.2011)