V žáru královské lásky

Na počátku devadesátých let mě film jakožto orthodoxního "klímofila" dosti zklamal. Dnes si nemyslím, že by Ladislav K. v hrobě nějak zvláště rotoval, neb měl smysl pro humor a groteskno je součástí mnoha jeho děl (najmě těch, která jsou vedlejším produktem jeho uvažování o Bytí, bytí a bití). Kniha je mnohem zběsilejší, filosofické texty Klímovy pak mnohem hodnotnější. Slaboučké 3 hvězdičky (hlavně za všestranný ikonoklasmus a výsměch – mnohdy i literární předloze – V žáru královské lásky je totiž hrou bez pravidel a pro některé diváky i spolehlivým emetikem). (04.05.2010)

Kupodivu mi to přišlo zábavné a zajímavě to interpretuje Klímova Sternenhocha. Co ve filmu postradám, je nějaká hlubší myšlenka. Moc se mi líbila scéna se svatební hostinou (lidi se stejně přijdou jen nažrat), svatební noc (jazyky poprvé), odhalující se Chýlková v lese (ta byla výýýborná!!) a sex Bolka a Ivany. Tenhle film je velká výzva a nesedne tedy každému. (21.11.2011)

Repríza po dvaceti letech mi potvrdila, že je to naprostej úlet, kterej nemá v české kinematografii obdoby. Výborně vybrané obsazení, hlavně role Abrháma, která je taky asi jeho celoživotní úlet. Čok je vysloveně vhodný typ pro hlavní roli. Pěkná výtvarná stránka a dobrá reklama na Žižkovský vysílač. Otázka je, jak to bude bavit nebo otravovat lidi, kterým nestačí bavit se nad tímhle druhem filmu. Ale lepší než artovní kousky Němce ze 60.let :) (09.04.2011)

Utrpení knížete Sternenhocha je utrpením zejména pro diváka. Nálepka expresionismus neznamená nutně umělecké dílo a exhibice Čoka s Chýlkovou je nudná. Nejsem zhnusená, na to už jsem viděla moc horších věcí, a přepjaté scény nebyly směšné. Mou nejsilněji pociťovanou emocí byl pouze vztek, že musím zabíjet hodiny českého jazyka (a svého mládí) koukáním na totální zhovadilost, kterou bych si sama nikdy nepustila. (23.01.2012)

"Ředitel barrandovského filmového studia prohlásil, že tento film je předělem. Nazval bych to raději zlomem, propastí, černou dírou, do níž se propadá smysl filmu i smysl umění. Propastmi cesta nevede, ani k přilákání znaveného a chudého českého nebo slovenského diváka." (Jiří Sirotek, Občanský deník, roč. 2, 20. dubna 1991, s.9.) (09.10.2013)