Tenkrát podruhé

Kto by nechcel zažiť krásne životné okamihy znova? Či už je to z detstva, prvé rande, stretnutie s hercami, alebo inými významnými ľuďmi. Ale je to možné? V tomto filme vám to zážitková agentúra Time Travelers umožní. Spravia síce iba to čo im zo svojho života prezradíte, ale aj tak. Veľmi milý film s dobrým obsadením. Zasmiala som sa iba občas, no ku koncu sa aj oči rosili. Najviac sa mi páčili Daniel Auteuil, Guillaume Canet a Doria Tillier. Pekne strávený večer. (01.06.2023)

Film bez sponzorský výrobků, to je u nás nevídané. Pro mě vynikající výchozí nápad. Nostalgický výtvarník si objedná výlet do časů, kdy svou nynější nevěrnou manželku poprvé potkal, kdy nezvonily mobily a všude se smělo kouřit. Jeho žena projde ve filmu docela zábavnou proměnou. Na scéně se vystřídají další klienti agentury, ať si objednali setkání s Hitlerem či s vlastním zemřelým otcem. Trochu lacině vyzní znovunalezení inspirace již rezignovaně vyhaslého umělce. Trochu mi vadilo, že postavy dle tradice francouzské komedie nepřestanou žvanit. (23.04.2020)

Príjemná jednohubka, ktorá je stvorená do kina, na rande. V divákovi vzbudí pocit a zvedavosť, aké by to bolo, prežiť ešte raz niektorú z minulých, dôležitých udalostí svojho života. Hlavnému hrdinovi tohto filmu to bolo dopriate. Celkovo originálny, utáraný - ako sa na francúzov patrí - snímok, ktorý neurazí. 75 % (11.12.2019)

Smiala som sa, zamilovala a dokonca sa mi aj slzička do oka vtlačila. Daniel Auteuil je vo svojej úlohe dokonalý a neskutočne sympatický, Guillaume Canet roztomilý a dámy krásne. A ako tak o tom píšem, uvažujem o piatich hviezdach. Možno jednu prihodím, keď La Belle Époque Zažijem znovu Tenkrát podruhé. (27.11.2019)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)