Případ Collini

Můj zájem vzbudil tento německý film tématem soudních procesů, které mám ve filmech velmi rád a účinkováním Elyase M´Bareka v hlavní roli, kdy jsem byl vážně zvědavý, jak si tento jinak převážně komediální herec poradí s ryze vážnou rolí a přestože jsem v podstatě v obou těchto ohledech byl nakonec ve výsledku spokojen, tak celkový dojem z Případu Collini tedy pozitivní vážně není. Nicméně nejdříve ty kladné pocity. M´Barek je velký sympaťák, který si zde se svou dramatickou postavou poradil opravdu na výbornou a fakt jako zabodoval, co mě každopádně překvapilo ještě víc, že i ostatní herci, složení právě převážně z německých a italských tváří, tu vesměs působí vážně výrazně a přesvědčivě, což jsem prostě od herců z těchto končin nečekal. Co se pak týče samotného soudního procesu, respektive přesněji řečeno, času stráveného v soudních síních, to dopadlo též dobře, dramatické a emoční scény, odehrávající se v tomto prostředí, působí věrohodně a silně a v těchto momentech se dalo vycítit i slušně fungující napětí. Takže co mě přitahovalo na tomto snímku nejvíce, dopadlo dobře. Jenže pak tu máme zápletku, a to je velký problém. Jednak mi tedy přišla především strašně nevýrazná, dále ale i vlažná, celkově dost nezajímavá a v závěru, lépe řečeno, v pointě, i velmi, velmi slaboučká. V podstatě jsem jí dokázal vnímat maximálně jen jako nějaké takové televizní drama, bez atmosféry, bez stylu, bez gradace, navíc i zatraceně kostrbatě odvyprávěnou, zkrátka mě zde ten proces a postupné odhalování pravdy vůbec nebavilo. Celkově se tak jedná o vyloženě průměrné soudní drama, které si díky obsazení a času stráveném v soudní síni zaslouží pozornost, z mnoha dalších důvodů ale skutečně neohromí, spíš naopak. (19.12.2020)

Pro mě osobně je veliké překvapení už to, že se komediant Elyas M´Barek chopil vážné role. Přitom ji bravurně zvládl a ještě si vybral film, kde si Němci opět otevírají rány, trošku si v nich jehlicí od pletení popíchají a pak to na nečisto zalátají doufající, že jim to někdo z okolí pofouká. Mám tyto filmy od Němců moc rád. Nemají problém se vracet v minulosti do období světových válek a poukázat na to, co udělali špatně. A tady toho udělali špatně víc než dost. Kromě Elyasa si zaslouží pozornost ještě Franco Nero. Moc toho neřekne, ale co řekne, to jeho galantnost povýší na absolutno. Hodně solidní soudní drama! (21.01.2022)

Výborný film natočený podľa rovnomenného románu nemeckého spisovateľa Ferdinanda von Schiracha (Der Fall Collini). Dej sa prelína v troch časových líniách , súčasnosť, 80 roky a obdobie 2. svetovej vojny. V skutočnosti ide o fikciu aj keď takmer ku všetkým filmovým udalostiam je aj historický rozmer. Hlavnou nosnou ideou je prijatie tzv. Dreherovho zákona, podľa ktorého od 8.5.1960 boli po 15 rokoch premlčané všetky vojnové zločiny zahrnuteľné pod pojem zabitie  (EGOWiG z 24.5.1960). Týmto zákonom zostalo nepotrestaných mnoho vojnových zločinov a oslobodených voči, ktorým už bolo vedené trestné alebo súdne konanie. Takto unikli odplate za svoje hrozné činy a medzi nimi bola aj obeť vraždy z tohto filmu Hanz (Ján Baptista) Meyer. Z dôvodu vypršania premlčacej doby nebolo možné ich potrestať za to, čo spáchali počas druhej svetovej vojny. Obdobným filmom bol aj „Vzpomeň si“ z roku 2015 aj tu vojnoví zločinci, ktorí mučili a vraždili ľudí, mohli aj naďalej si žiť voj život bez obáv z následkov za svoje činy. Takže film nám rozpráva o troch trestných činoch, o vražde Jana Baptistu Mayera, o jeho vražde nevinných civilných obyvateľov v Montecalini v talianskom Toskánsku z júna 1944 a v neposlednom rade o desivom trestnom čine právnom z roku 1968 v NSR, ktorým sa všetci doposiaľ nepotrestaní vojnoví zločinci stali beztrestní.  „Prípad Collini“ je veľmi príjemným filmom a je príkladom, ako pri úcte k svojej krajine, jej rešpektovaní aj čiernych stránok histórie sa dajú uznať dejinné chyby, uznanie spáchaných zločinov aj keď bez ospravedlnenia. (10.06.2021)

Spoutaný Django aneb Fakjů pane profesore práv! Odkrývání poměrně jasného motivu je zbytečně natahované a nevyhne se to typickým žánrovým klišé, nicméně k dobru lze přičíst otevírání starých ran a snahu o sebereflexi (kritika zákonů na míru, zakořeněné předsudky). Otázkou je, jestli to má v tomhle formátu nějakou hodnotu.. Škoda, že si na začátku Franco Nero nepřitáhl na hotelový pokoj svou oblíbenou rakev, bylo by to stylové.. (19.01.2021)

Elyas nám zraje, jako víno. A po spoustě bláznivých a velmi vtipných komedií, zažehl zřejmě novou éru vážnějších rolí a filmů. Po velmi povedeném Spolu to dáme, tu máme další vážné téma. Tentokrát z prostředí soudnictví a právního systému. Elyas v roli obhájce na sebe bere nelehký případ, který zasáhne jeho soukromí a blízké přátelé. Původně z banálního případu se vyloupne pěkně psychicky náročný oříšek. Skvělá ukázka právního slovíčkaření, kličkování a odhalování špatných zákonů s kterými se potýká asi každý systém. Drama nás zavede, až do druhé světové války a osvětlí tak jednání odsouzeného, kterého si zahrál legendární Franco Nero. Je tu sice spíše v pasivní nemluvící roli. O to víc je tu kladen důraz na jeho emoce, které prožívá při samotném procesu se spoustou traumatizujících vzpomínek. Pro mě jednoznačně výborné drama a vyvolená rasa opět ukazuje, že točit umí, jak komedie, tak dramata. (28.05.2020)