Systemsprenger
Narušiteľ systému
System Crasher
Režie:
Nora FingscheidtScénář:
Nora FingscheidtKamera:
Yunus Roy ImerHudba:
John GürtlerHrají:
Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Emotivní drama o devítileté dívce s problémovým chováním a tváří anděla natočila jako svůj debut německá režisérka Nora Fingscheidt. Strhující příběh dítěte, jehož matka nezvládá péči o něj a rady si nevědí ani sociální pracovníci, je dechberoucím svědectvím o neutišitelném vzteku i touze po lásce. V hlavní roli filmu ubíhajícím v tempu podobně intenzivním jako hrdinčiny emoce podává autentický výkon Helena Zengel. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (146)
Takovou uječenou kozu mít doma, už zadělávám na sociálku.., mít doma malého hitlera s tourettům syndromem, je úplně super, byla by to taková malá a naprcaná čivava, která by každého kousala, kdybych na něho ukázal. Aspergerův syndrom někdy mívám i já, hlavně když mi strejda Majk, nasouvá anální kolík do prdele, nebo když se mi jehovisté snaží násilím dostat do dveří, a prodat mi svoje "knížečky" ke spáse. Ta malá čubka mě naprosto srala, do té doby než jsem sám zjistil, že takový autista bývám někdy i já. Někdy byla milá, že bych si ji klidně i sám adoptoval, a postaral se.. hej, co si myslíte, vy úchyláci! Ale, pak to zase posrala svým ječičím mechanismem, takže asi tak, zase na druhou stranu, bylo mi ji i líto. Ani její matka neměla o ní zájem, a nikdo krom náckovitého Fujera ji nedokáže zkrotit a nakrmit, jenže ani on sám, nemá na to sílu a trpělivost. Konec nám nic nenabídl, protože nevíme, jestli skapala při pádu ze schodů nebo jí někdo adoptoval z Afriky. Nechápu ani smysl filmu, možná někdo chtěl jen několika lidem ukázat tuhle nemoc, nebo vnitřního démona, kterého má každý ve svý černý duši? Případ malé uječené pičky se sklonem k domácímu násilí. Možná jsem jen škodobilej, ale chtěl bych holku vidět za těch pár let, jak se na ní mrdkou udělá frajer na obličej, a jestli mu ze záchvatu vzteku neukousne péro. Psychoanalýza do hlubin študákovy duše... ()
Nikdo si s holčičkou neví rady. Nejblíže k tělu si ji pustí specialista na mladé delikventy. Představitelka Helena Zengelová by měla kandidovat na Oscara za dětský herecký výkon. Má uši rvoucí chorobné záchvaty vzteku a rudé vidění, které utlumuje léky. Zároveň touží vrátit se domů k matce. Ta ale má partnery, jiné děti a z dcery má strach. Příběh chvíli naznačí naději by za chvíli přišla zase beznaděj. Tento typ snímku úplně rozdírá, ale nepoužívá černobílé šablony. Pro Noru Fingscheidtovou je to vydřený debut. Nestranný a pozorovatelský. Diváka k sympatiím k holčičce nepřemlouvá. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“ nakonec se vše začne pohybovat v bludném kruhu. ()
Jedním slovem: intenzivní. Musím říct, že mně z tohoto filmu bylo až fyzicky zle. Už ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy při sledování filmu cítil tak nekonformně, tak zranitelně. Mísily se ve mně pocity bezmoci a lítosti, lomcoval mnou vztek. Skoro po celou dobu jsem měl chuť brečet, chvílemi jsem měl chuť řvát (spolu s Benni). To by jako pozvánka k sledování mohlo stačit, ne? Že chcete slyšet i, co mě tak rozrušilo? Inu, máte to mít (spoiler alert)! ___ a) Až poté, co jsem se uklidnil (pár hodin po projekci, byl jsem tedy v moci filmu ještě dlouho po doznění závěrečných titulků) jsem si uvědomil, proč mě bylo z tohohle filmu tak děsně úzko. "Zdrcla" mě ta beznaděj, ta marnost všech těch pokusů Benni "uzemnit", "ukotvit", najít pro ni místo. Dosud jsem věřil (chtěl jsem věřit?), že i děti z dysfunkčních rodin, brzcí sirotci, opuštěné děti mohou najít (obnovit) rodičovskou lásku. Že společnost je s to ji jim nějakým způsobem suplovat (když už ne plně nahradit, tak se k ní aspoň přiblížit). Ne, teď neútočím na monopol (co se týče péče, pochopení, pozornosti) funkčních rodin - jen nepředstírám, že ne každé dítě se do nějaké té funkční rodiny narodí (kdybych byl škarohlíd, tak bych řekl, že většina se do ni nenarodí), jaké pak má tohle dítě možnosti? Jak mám po "Narušiteli systému" (po snahách paní Bafané, Michy a Sylvie) věřit, že pro každého existuje naděje (naděje, že všechno bude v pořádku a že každý z nás někam patří a nemůžeme to místo míjet donekonečna)? b) Znáte to přísloví, že všichni jsme jednou dole, jednou nahoře? Že se život pohybuje v sinusoidách, a tak to má být, jelikož si nikdy nezaslouží být absolutním vítězem (na úkor druhých) a absolutním poraženým? Ještě nikdy pro mě nebyla drobná vítězství (chvíle radosti) Benni tak bolestivé. Cykličnost (selhávající pokusy s Benni něco udělat) tohohle filmu mě doslova ubíjela, vskutku za každým sluncem (př. Benni tančí na stole poté, co jí matka přislíbila, že si ji vezme domů) jsem viděl vykukující mraky ohlašující bouři. c) Skutečným průserem bylo, že Benni měla dosti patologickou představu o lásce (jinou ale asi mít nemohla, když se jí ji dostalo velice málo, téměř žádná), proto se s ní nemohu plně ztotožnit (ví sice, co je na světě nejdůležitějšího, ale má o tom pokroucenou představu). Nelze si nevšimnout, že Benni (její představa citu) byla trochu žárlivá, trochu egocentrická, trochu majetnická. Vzpomeňte třeba repliku, kdy říká, že by mohla zabít Michovu ženu a jeho dítě, aby byli jen spolu. Její problémy v dětských domovech plynou z toho, že si nerozumí (nechce rozumět) s jinými dětmi, které jsou na tom částečně jako ona. K Justinovi, adoptivnímu synovi Sylvie, se taky nechová zrovna příkladně (a teď nemyslím onen nešťastný incident na ledě, to byla nehoda; tak trochu z Benni cítím, že chlapce bere jako konkurenci). Bojím se (to už je však čiročirá spekulace), že kdyby Benni jednou měla dítě, tak by se to dítě nemohlo nadechnout, nereplikovala by tedy lhostejnost či strach ze zodpovědnosti (případ její matky), nýbrž přehnaně ochranitelskou podobu mateřského citu. 95% () (méně) (více)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $546,444▐ Tak toto riadny nápor na city voči tým milím deťom. Teda nemci natočili riadne detské psycho. Desatročná Benny utrhnutá z reťazí, kto by ju teda ako že zniesol, asi nikto, sila. /60%/ ()
Takový další a asi poslední letošní KVIFF rest. Filmová událost od německých sousedů, kteří by se k nám asi jen tak nedostalo. Zde máme příběh, kde sledujeme neúplně klasickou situaci s neúplně klasickým příběhem obecně. Máme zde něco nového a dost uřvaného. Což je věc, která by nejednomu člověku včetně mě vadila. Zde jde ale o dost specifický filmový případ něčeho skvělého, co se jen tak neobjeví. Nádherná souhra sociálních vztahů mezi postavami, které mají svůj silný charakter. Dokáží vás potěšit, šokovat, rozbrečet, na co si jenom vzpomenete. Autentický a přirozený Albrecht Schuch. Dokonalá Helena Zengel. Jednoduchá a skvělá hudba. Mohli bychom pokračovat. Prostě nádhera. Film, kde si člověk nedokáže představit konec. Musí to jet prostě dál. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- Zástupcovia Nemecka zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 92. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2020. (MikaelSVK)
- Titul filmu je neoficiálním označením pro děti, které z nějakého důvodu nejsou zařaditelné do žádné existující sociální struktury. (ČSFD)
- Celosvětová premiéra proběhla 8. února 2019 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
Související novinky
McQuarrie a Sandra Bullock na Netflixu
Režisér posledních Mission: Impossible Christopher McQuarrie a herečka Sandra Bullock (Bird Box) teď spojí síly, aby natočili nové drama pro Netflix. Zatím nepojmenovaný snímek bude vyprávět o životě… (více)
6. ročník Be2Can startuje už 2. října
Zlatý medvěd a oba držitelé hereckých cen z letošního Berlinale, cena za režii a cena poroty z Cannes a mnoho dalšího představí 6. ročník přehlídky Be2Can. Letos se koná od 2. do 8. října v pražských… (více)
Reklama