Pohotovost

Vyniakjúci seriál, technicky zvládnutý na jednotku, psychológia postáv na jednotku, scenár na jednotku. Veľkým plus je to, že tvorcom sa vždy podarilo nájsť kvalitné náhrady za odchádzajúcich hercov. Častokrát ma príjemne zaskočilo do akých problémov sa pustili tvorcovia a ako ich riešili. Či už to bola eutanázia alebo americká zahraničná politika. Zároveň to bolo aj emotívne (hlavne Mark Green s dcérou v dome na pláži) ale nikdy nie presladené. Občas trochu surové ale nie brutálne. Vyvážené ako kvalitná strava. Poteší ma každá repríza tohto seriálu. (19.10.2005)

Cože? Já ještě neohodnotil tenhle seriál? Tak hodnotím. Tedy aby bylo jasno - seriály fakt nemusím. Většinou je přímo nesnáším, protože nesnáším i zdlouhavost a rozvláčnost. Ale v devadesátkách jsem pracoval několik let ve špitále, konkrétně na operáku a na ARO, a považuju to za hodně významnou kapitolu mýho života. Takže když se nějaký čas na to objevil na televizních obrazovkách tenhle (dabovaný) seriál, a já tehdy ještě čuměl na bednu, docela jsem ho žral, respektive ty jeho pohotovostně akční scény, ta telenovelická vata mezi nimi mě tolik nebrala. A říkal jsem si, že na takový pohotovosti pracovat a nervově se nezhroutit by byl učiněný zázrak. No jo, hollywoodští scénáristi to s tím hektickým tempem (ne)pěkně přeháněli, ale koukalo se mi na to tehdy dobře. (12.09.2019)

Musim sa priznas toto bol najhorsi horor co so kedy videl. Po casti kde na pohotovost priviezol otec syna s vesiakom zapichnutim v krku, ktory sa nedal vybrat a striekala z chlapca krv - som prestal tento hororovi serial pozerat. Moj takzvani pohar s tim co dokazem uniesiet pretiekol. Netvrdim, serial to bol vydareny, ale nie som na taketo sado-maso stavany. (28.11.2005)

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)

Strašne veľa dielov, veľa príbehov, vystriedalo sa tam veľa rozmanitých vecí, ale mňa to aj tak nedostalo. V určitej dobe to chodilo takmer pravidelne na komerčných televíziách. Ja som na to, ale skrátka nevydržal pozerať. Ten dej a dialógy a celkové spracovanie mi nebolo po chuti, nevžil som sa do toho, neupútalo ma to, nemalo to pre mňa šmrnc. Niečo však ušlo, tak aspoň takto. (05.01.2012)