Cesta do neznáma

V základě je tento seriál zvláštní. Zezačátku, bomba. Příběh střídal příběh a jedna třeskutá pointa jinou třeskutější. Jenže pak to zesláblo. Takhle, část seriálu, než odejde profesor Arturo, je výtečná. Bez nějakýv větších závad. Jenže pak odejde profesor, z Wade se stane hysterka a přiberou strašlivě iritující vojandu Maggie. K tomu ještě pronásledují "nesmrtelného" požívače mozkomíšního moku. Prostě z velké části magořina. Když do seriálu přibyde Quinnův (Jerryho) brácha, kvalita epizod se dost podstatně zvýší. Je to skoro zase jako to bylo, než odešel Arturo. Z Maggie udělali mezitím scénáristi taky normální ženskou (a upřímně se nedivím, na mariňáka, kterýho hraje, má neskutečně špatné bojové a taktické schopnosti nemluvě už o jejím držení zbraně nebo střelbě). Řekl bych, že ji vlastně předělali na trošku jinak vypadající Wade. Jak říkám, část, kde je Colin Mallory, je zase dobrá. A potom odejde jak Colin, tak i Quinn a tahákem a držadlem série zůstane jen neobvykle ztučnělý Plačící Král Rembrandt. No řeknu vám, v té chvíli jsem na to málem přestal koukat a dříve jen občas použité úsloví: "To je ale píčovina!" se mi na jazyk začalo vracet docela často. Přibližně polovina seriálu ale stojí za podívání, přestože ten zbytek bych hodil do odpadu. A samozřejmě to neustálé střílení hlavních hrdinů šílenými plukovníky, používání jich na jakýmsi ztraceným světě jako líheň Gromeků, spojování s jejich alteregy, v určitých chvílích neskonalé deus ex machina (prakticky scénáristé použijí všechno, co jim přijde pod ruku, jen aby se posunuli zase o kousek dál a nějak vysvětlili, proč náhle půlka týmu chybí, proč zase nenašli ten svůj svět, co je vlastně teď jejich hlavním cílem...) Je to hodně nevyrovnanej seriál a kdybych se nad tím zamýšlel ještě o něco dýl, asi bych mu nedal ani ty tři hvězdy (a to jsem původně podle dílů, co jsem viděl na Čt1chtěl dát 4). (14.04.2008)

Skvělý seriál s geniálním nápadem - cesta do jiných dimenzí. Stejný čas, stejné místo, stejní lidé - jen jiná dimenze. Každý díl je ukázka toho, jak se mohl (může) náš svět změnit. Nutno podotknout, že kvalita hereckých výkonů i scénářů je velmi vysoká. 1. série: 5/5 -- 2. série: 5/5 -- 3. série: 4,5/5 -- 4. série: 3/5 -- 5. série: 3/5 -- Pátou hvězdičku si dovolím dát z nostalgie... (01.08.2008)

Nedokážu pochopit to, jak dokázali autoři nesnížit laťku scénářů aspoň po ty tři slušné série z pěti i přesto, že je to všechno o tom samém ale každá ta Země je uplně jiná. Nepřijde mi to zas tak ujetý seriál ale jako malý jsem ho rád sledoval i když jsem moc dílů neviděl. Dnes si to vynahrazuji a postupně sleduji o co všechno jsem přišel. Dobrodružně pojatý seriál, který ani vtipem nešetří a ten černoch to příjemně uvolňuje. (73%) (05.09.2006)

Svého času byl nejspíš tento seriál kult, já mám to neštěstí ho vidět až nyní po 11 letech od data jeho vzniku a přijde mi samozřejmě trochu staromódní. Ale to není ten hlavní problém zahrnutý v mém hodnocení (mám v oblibě plno mnohem starších seriálů), spíš mi v tomto dílku chybí propracovanější systém, nějaká ta koncepce a hlavně nadčasovost. Po shlédnutí pár dílů jsem zabředla do rutiny opakovaných klouzání a rádoby zvratů, pravdou sice je, že onen stereotyp je částečně kompenzován střídáním žánrů jednotlivých dílů. Nicméně v celku ten seriál nešlape a rychle ztrácí dech. Ale i tak je to příjemná ranní oddychovka před odchodem do práce... (28.02.2007)

Ačkoli je existence paralelních světů jen čirá fikce nebo zatím nepotvrzená teorie, jsou Sliders opravdu zajímavým sci-fi seriálem, který si své místo mezi těmi nej počiny z devadesátých let zaslouží. Když se podíváte na dění jednotlivých epizod blíže, zjistíte, že ukazují to, co by se snadno mohlo stát, kdyby se v naší realitě změnila nějaká drobnost, událost, prostě cokoli. Čímž by ale nikomu nepřišlo zvláštní, že daná věc je ve skutečnosti něčím jiná, protože bychom ji považovali za samozřejmou. Klouzači tedy neustále ukazují řadu nesamozřejmých věcí, díky čemuž si udržují ono kouzlo, mrazení v zádech a to nutkání vidět další epizodu. První dvě série jsou ty nejlepší vůbec, třetí oplývá parádní výpravou a přísným odlišením každého dílu, čtvrtá se vrací spíše ke kořenům seriálu. Pátá je už sice slabší, ale vyvažuje to další nálož zajímavých zápletek a možností, jak různě experimenty s klouzáním a paralelními světy využít. Jedno přitom mají všechny řady společné, každá jsou trochu jiná, drží si nosnou dějovou linku, nechybí jim určitá hloubka charakteru postav a disponují pěknými vizuálními efekty. Nejlepší na celém seriálu je to, jak jsou vždycky všichni paf, když nevěřícně zírají na otevření vortexu a skluz hlavních postav. Rozhodně počin, k němuž se budu vždy po čase vracet, nikdy se mi totiž neokouká. (25.11.2015)