Odpočívej v pokoji

Po druhej sérii: Z času na čas, keď mám chuť rýpať, sa pýtam ľudí, prečo preboha sledujú slovenské kraviny typu Panelák. Najčastejšou odpoveďou býva: "Pretože je to seriál zo života." Hmm, nie, nie je. Videl som len zopár častí, ale nálepka "zo života" je posledná, akú by som Paneláku priradil. Možno sci-fi. Príbeh odohrávajúci sa v súčasnosti predsa nerobí zo seriálu "príbeh zo života". Tým ho robia uveriteľné postavy, ktoré konajú tak, ako by reálne postavy naozaj konali a príbeh sa vyvíja tak, ako by sa v tomto svete naozaj vyvíjal. Jednoducho hovorí pravdivo o tom, ako to naozaj chodí. O tom, o čom sa veľa ľudí bojí rozprávať, alebo si dokonca odmieta pripustiť (..a tak sa radšej necháva presviedčať, že veci fungujú tak, ako v Paneláku). Six Feel Under je skutočným seriálom zo života. Po prvej sérii som ho síce nedokázal ešte plne doceniť, ale niekde na začiatku druhej série sa mi dostal pod kožu. Po skončení ďalšej a ďalšej časti som mal pocit, že sa mi dostalo niečoho výnimočného. Takmer každú druhú vetu som mal chuť vytesať do kameňa. A nemal to na svedomí len geniálny scenár, ktorý musel písať minimálne Boh, ale aj výborne vymyslené (a obsadené) postavy, vďaka ktorých rôznorodosti sa v seriáli stále deje čosi z každej oblasti života. Teším sa na ďalšie série. (25.05.2011)

Po první sérii. Můj vztah k tomuto seriálu je letitý jako u málokterého jiného - každé úterý moje paní rezolutně jako nikdy jindy zabrala televizi pro ČT2 a já napůl pobaveně a napůl otráveně žasnul, co že ji to tak zblbnulo. Pak seriál dojel a upadl v pozapomenutí.. až do té doby, než jsem napsal nadšenou "recenzi" na The Wire a byl upozorněn, že právě Six Feet Under je něco, co byl ho mohlo trumfnout. No, po první sérii musím říci, že tomu tak sice není, na TOP1 se nedostal (monumentálnost zpracování The Wire je vyjímečná a neopakovatelná), ale do TOP desítky patří SFU určitě. Každý z třinácti dílů první série obsahuje několik velmi silných, skvěle zahraných a procítěných scén, které vás prostě musejí zasáhnout. Scénář neustále balancuje na hraně mezi komedií a tragikou, ale tahle hrana je sakra ostrá, něco zcela jiného, než laskavé přešlapování známé z řady brilantních filmových děl (Being there!), tady se občas žertuje doopravdy, občas si hraje scénář na výrobnu brilantních vtípků dohromady s divákem, ale přitom se tady hlavně stále umírá a smrt se myslí docela vážně. Už jen ten scénář by zhýčkanému jaholovi stačil na dobré hodnocení, ale za pět by to nebylo, tam vytahují tuhle pohřebnickou epopej úžasní borci, o kterých to je, mám je rád všechny (snad až na maniodepresivního bráchu), včetně Claire, která mnohým vadí, ale pro mne je (spolu s matkou) snad nejlepší postavou vůbec, připomíná mi totiž mého mladšího syna a náš velice hezky zmutovaný vzájemný vztah. Vřele doporučuji a pádím na další sérii...Po zhruba měsíci - druhá série stejně dobrá jako první, pak se to na můj vkus překlopilo do příliš depresivního ladění a malinko opakovalo, takže třetí a čtvrtá 4/5, poslední série ovšem opět výborná. A ano, posledních deset minut je (pojetím velmi originální) citový masakr. Problém je v tom, že k tomu, aby to z Vás vyrazilo duši, musíte vidět těch 64 předchozích dílů...Dodatek: Nad posledními sedmi minutami jsem neplakal, jako mnoho z Vás, ale už dva měsíce si je pouštím stále dokola, čtu si k nim na youtube nové a nové komentáře diváků omráčených silou okamžiku, a přemýšlím, v čem ta síla filmového sdělení, pro mnohé snad vůbec nejsilnějšího, jaké poznali, vlastně je. Z pohledu padesátníka jahola není co řešit, když nejsilnější vyznění získáte, pokud obrátíte celou časovou linku vzhůru nohama a podíváte se na seriál očima umírající stodvouleté Clair jako na seriál jejích vzpomínek na mládí. Takhle to, totiž, milí mladí, funguje, přesně takhle omamně, rozcapeně prožíváme mládí vstříc nekonečnému proudu nádherných okamžiků, které nás očekávají a na které se těšíme - a přesně jako auto řízené Clair život zrychluje, ubíhá, a zase zrychluje, aby ve vás z toho nekonečna očekávání zanechal jen velmi málo prchavého a začal do vás nemilosrdně bušit poznáním, jak to bylo neuvěřitelně rychlé... (05.07.2010)

(Viděno kompletních 5 sérií) „Jednoho dne se probudíš a tvoje dítě ukradne kus nohy! Kde jsem byla?!“ - „Prohrávala jsi 25 tisíc dolarů.“ Tak nakonec jsem vzal na milost i Ruth (i když mi jako jediná pila krev po litrech), přece jen je to rodina (ehm, opravdu jsem si zrovna přivlastnil celou „Fisherovic famílii“?!). Hned 1. díl mě obrovsky chytl (pomohly i funebrácké reklamy) a s každou další epizodou jsem byl nadšenější. Strašně mě bavilo hádat, kdo a jak v úvodu každého dílu umře (tvůrci si s divákem škodolibě hrají…jakože tu krutou zlomyslnost v 3. sérii nebylo snadné rozdýchat) a zcela zúčastněně a napjatě jsem sledoval, ba dokonce prožíval životní osudy mých stále víc oblíbenějších hrdinů. A že na něco tak chytlavého, přirozeného a černohumorného v seriálové tvorbě jen tak nenarazíte (pokud vůbec). A dojetí + pocit prázdnoty po posledním záběru? I to o něčem vypovídá. Zcela jasných 5* a přidání do mé seriálové top. „Můj manžel byl vybagrovaný z přístavu Long Beach, rozpůlený lodní vrtulí.“ - „Takže zavřenou rakev…“ (11.11.2017)

Vždycky mi přišlo, že seriály, které se snažily podat životní příběhy hlavních hrdinů, nepřinesly ke konci nic pozoruhodného, nad čím bych se extra pozastavila, krom toho že ta chodí s tím a ten se rozešel s tamtou a tamti si koupili dům. U Six Feet Under tomu bylo jinak. Každý díl přinesl něco, nad čím jsem se pozastavila a některé díly byly tak silné, že můžu říct, že mě žádný seriál takhle citově nevyždímal a neobohatil zároveň. Poslední epizoda byla skvělým završením a rozhodně zde neplatilo, že s rostoucím počtem sérií by kvalita klesela. (15.01.2011)

Odpočívej v pokoji jsem začal sledovat hned v roce 2001, když ho začali vysílat na HBO. První série jsem opravdu doslova hltal a nevynechal jedinej díl. Později jsem, bohužel, několik dílů prošvihnul a trochu jsem měl občas problémy se potom zorientovat v ději. Nicméně Odpočívej v pokoji jsem sledoval celkem pravidelně po celou dobu. Teď jsem před chvilkou viděl závěrečnej díl a můžu tak snad konečně říct, že tohle byl asi nejlepší seriál, co znám. Nevzpomínám si na žádnej jinej seriál, kterej by si po celou dobu udržel takhle vysokou úroveň. Nevzpomínám si, že by snad nějakej díl byl nudnej nebo by působil, že je tam navíc. Úplně všechny díly stály za zhlédnutí. Snad akorát ten závěrečnej díl mě trochu zklamal, protože na mě působil tak trochu, jako kdyby už to chtěli mít všichni za sebou, tak tam nacpali tolik událostí dohromady, že by to vydalo minimálně na další 3 díly. Ale to je jen malá chybička na jinak skvělym seriálu. Rád bych se na to podíval hned znovu od začátku, tak doufám, že nějaká televize bude Odpočívej v pokoji vysílat. I když asi jsem naivní a myslim, že místo toho nám budou dál servírovat píčoviny typu Ordinace v růžové zahradě, Rodinná pouta a podobný sračky... (29.12.2006)