Odpočívej v pokoji

Po druhej sérii: Z času na čas, keď mám chuť rýpať, sa pýtam ľudí, prečo preboha sledujú slovenské kraviny typu Panelák. Najčastejšou odpoveďou býva: "Pretože je to seriál zo života." Hmm, nie, nie je. Videl som len zopár častí, ale nálepka "zo života" je posledná, akú by som Paneláku priradil. Možno sci-fi. Príbeh odohrávajúci sa v súčasnosti predsa nerobí zo seriálu "príbeh zo života". Tým ho robia uveriteľné postavy, ktoré konajú tak, ako by reálne postavy naozaj konali a príbeh sa vyvíja tak, ako by sa v tomto svete naozaj vyvíjal. Jednoducho hovorí pravdivo o tom, ako to naozaj chodí. O tom, o čom sa veľa ľudí bojí rozprávať, alebo si dokonca odmieta pripustiť (..a tak sa radšej necháva presviedčať, že veci fungujú tak, ako v Paneláku). Six Feel Under je skutočným seriálom zo života. Po prvej sérii som ho síce nedokázal ešte plne doceniť, ale niekde na začiatku druhej série sa mi dostal pod kožu. Po skončení ďalšej a ďalšej časti som mal pocit, že sa mi dostalo niečoho výnimočného. Takmer každú druhú vetu som mal chuť vytesať do kameňa. A nemal to na svedomí len geniálny scenár, ktorý musel písať minimálne Boh, ale aj výborne vymyslené (a obsadené) postavy, vďaka ktorých rôznorodosti sa v seriáli stále deje čosi z každej oblasti života. Teším sa na ďalšie série. (25.05.2011)

Které slovo charakterizuje tento seriál lépe - "život" nebo "smrt"? Jsou to jednoduše obě, neboť jedno bez druhého stejně nemůže existovat. Six Feet Under vyobrazuje život, smrt a všechny strasti postmoderní společnosti naprosto dokonale a přirozeně, na nic si nehraje, nemoralizuje, v rámci možností nepřehání a nikdy nezkresluje (mimo jiné překonává i můj milovaný Cold Feet). Charaktery jsou natolik propracované, že propracovaností vůbec nepůsobí - jsou to lidé jako my a přesto si je oblíbíte víc, než kdejakého seriálového leadera (tahouna), nebo hrdinu v pravém slova smyslu. Jedinou pihou na kráse je, že děj někdy malinko poleví na dramatičnosti, ovšem stále v rámci 5 hvězdiček. PS: Závěr byl emocionálně to nejsilnější, co jsem kdy na /obrazovce/ viděl - brečel jsem jak malý kluk. 10/10 (22.01.2009)

Six Feet Under je mrazivý, no zároveň výborne namiešaný kokteil plný neotrepaných tém, tajomných charakterov postáv a čierneho humoru, ktorý tak veľmi milujem. Zo začiatku si len opatrne odchlipkávate, ale potom, čo tomu prídete na chuť sa neviete nabažiť. Každá jedna postava je úplne iná, jedinečná a svojská. Na rodinku vlastniacu pohrebný ústav si musíte chvíľu zvykať, no možno práve o to viac si ich v konečnom dôsledku zamilujete. A čoskoro vám budú pripadať dokonca viac v poriadku ako ľudia okolo vás. Budete ich milovať, chápať, zdieľať ich pocity...občas aj nenávidieť, odcudzovať, ale nakoniec ich aj tak vždy pochopíte. Pretože každá karta ma dve strany a nič sa nedeje len tak. Tento seriál obsahuje niekoľko nezabudnuteľných scén, ktoré mám dodnes pred očami. Pre niekoho možno trošku morbídny, pre mňa seriál, ktorý ma vždy tak zvláštne upokojí. (31.07.2013)

Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela. Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala. Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série. Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď. (29.03.2015)

1. SÉRIE (70 %): Čekal jsem asi víc, ale na druhou stranu cítím velký potenciál do dalších sérií. Postavy jsou super a s dobrým scénářem má seriál šanci vyždímat pořádné emoce, tak uvidíme. Zatím se všechny díly v první řadě držely na podobné úrovni, každý díl byl nadprůměr, ale vyloženě ze židle mě to zase nezvedlo. // 2. SÉRIE (75 %): Ale jo, druhá řada už je určitě o chlup lepší a seriál se opravdu začíná dostávat více pod kůži. Především jsem si k postavám vytvořil větší sympatie (Nate) či naopak nesympatie (Brenda), ale minimálně všechny se začínají skvěle vykreslovat, což je asi nejpodstatnější (a navíc většina předvádí skvělé herecké výkony). Vývoj seriálu mě fakt začíná zajímat a ačkoli stále čekám na nějaký vyloženě "wow moment", tak již nyní se seriálu párkrát podařilo vyvolat celkem slušné emoce. Snad budou další řady podobně gradovat. // 3. SÉRIE (70 %): Budu se asi opět opakovat, ale i od třetí řady jsem čekal trochu víc. Je to stále "stejně dobré", tedy žádný díl mě v podstatě výrazně nezklame, všechny díly si drží svůj standard, ale jen málokdy mě něco opravdu nějak více zasáhne. Uvědomuji si, že řemeslně je to vysoce kvalitní počin, ale po emotivní stránce jsem upřímně očekával jinou ligu. // 4. SÉRIE (80 %): Pro mě zatím nejlepší řada. Nevím, jestli je to tím, že jsem si už trochu zvykl na to, že se s postavami neztotožňuji nebo jestli jsem začal trochu víc chápat fakt, že nic není černobílý a to (pro mě) občas nepochopitelné chování postav tím pádem víc respektuju. V každém případě mnohem lepší scénář a mnohem víc emotivních momentů. Na 5* to sice určitě není, ale na finální řadu se fakt těším. // 5. SÉRIE (85 %): Dechberoucí řada to také nebyla, ale působivá určitě. Společně se čtvrtou řadou určitě nejlepší série. Tipuji, že obecně nejsem ze seriálu až tak nadšený, protože jsem jen prostě měl až příliš vysoká očekávání. Nicméně kdyby bylo v seriálu více takových momentů jako je závěrných pět minut finálového dílu, to by byla paráda. Měl jsem fakt husinu. (23.07.2016)