Dům v růžích

Dům je náš úkryt, tělo které si na sebe oblékáme. Naše těla stárnou… a s nimi stárnou i naše domy. Naštěstí je tady geniální King, který nás zestárnout nenechá; tedy bez toho, abychom nejdřív neokusili všechny jeho děsy a běsy. Už jen ten nápad s živým domem… upoutá pozvolně budovaná atmosféra, tajemno, mystika, barvité vykreslení postav, to vše umocňuje prožitek s přízračného Domu v růžích. Pouze scéna s neodbytným poslíčkem pizzy vyvolá u mnohých úsměv na tváři; a to je pro čtyř a půl hodinovou duchařinu jistě to nejlepší doporučení. (06.12.2011)

„Domy ľuďom neubližujú.“ DOM V RUŽIACH je vynikajúca televízna mini-séria, NENAKRÚTENÁ na motívy bestselleru Stephena Kinga (CUJO, PRI ME STOJ!, SLEEPWALKERS). King totiž napísal DOM V RUŽIACH "len" ako filmový scenár, takže sa nejedná o žiadnu adaptáciu jeho románu, ale o dielo, robené priamo pre televíziu (samotný King sa mihne ako roznášač jedla a snímku overeného kingonátora Baxleyho – BÚRKA STOROČIA - aj produkoval). Snímka určite má zopár záporov. Ak necháme bokom drastické vykrádanie čierno-bielej „ghost house“ klasiky STRAŠENIE, zostane množstvo klišé, nevraviac o krívajúcej logike (ste starenka, ktorá vie, že dom je smrteľne nebezpečný a napriek tomu v noci idete do kuchyne po pohár s vodou?). Musím tiež skritizovať herecké obsadenie, v ktorom kontrastujú herci, ktorí hrajú takmer perfektne (Julian Sands) s hercami, ktorí sú jedným slovom hrozní (Matt Ross ako krajne nesympatický Emery). Naopak, vizuálna stránka (úvod s meteoritmi, samotný dom) je miestami úchvatná a atmosféra pozoruhodná. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/147119/Dom-v-ruziach-80.html (14.09.2006)

Určitě jde o ohromnou zajímavůstku! To temno a to mystično je k sežrání. Tak proč vlastně hodnotím průměrně? 1) Film trvá tolik co půlka směny obyčejného zaměstnance a stejně tak jako v práci, tak i zde se to táhne jak noční můra pod širákem. Nepomohlo tomu ani rozdělení filmu na tři části. 2) Ty efekty, ty záběry, které měly přinést hrůzu jí přinesly doslova. Opravdu hrůza. Přihlížel bych ke stáří filmu, ale to dámy a pánové při roku 2002 nejde. Tam se toho dalo udělat tolik lépe... No po této stránce slabota, ovšem pokud jde o příběh, krása! Už jen otázka s odpovědí "Kolik má vlastně dům v růžích místností? Nevíme, pokaždé se napočítaly jiná čísla.", tak to je lahůdka... 65% (05.04.2015)

Příjemná záležitost. Některé herecké projevy, které jsem zkraje obtížněji skousával díky příšernému přehrávání se v průběhu série až nečekaně vyrovnaly a zklidnily. K jednoznačným kladům patří velmi pěkná vizuální stránka ( triky na TV úrovni, ale buďme shovívaví ), pomalá, ale o to účinější gradace příběhu, Sandsův umírněný výkon a pochopitelně Kingova minirolička poslíčka pizzy. Spokojenost. (14.08.2007)

Část I: Seznámení - Profesorka Joyce Reardonová zasvětila celý svůj výzkum paranormálních úkazů jedinému - Domu v růžích. Zde se za ty roky, co dům stojí stala spousta nešťastných nehod, sebevražd i záhadným zmizení. Joyce dává dohromady tým z několika individuí, ze kterých každý má nějakou parapsychickou schopnost - ať už čtení myšlenek, jasnovidectví a podobné. "Hvězdou" mezi nimi je bezesporu autistická Annie, která sice není schopna samostatného života, nicméně její paranormální schopnosti jsou neuvěřitelné. Část II: Prohlídka a první noc - Joyce provádí celou skupinu domem, doplňuje jednotlivé místnosti událostmi, které se v nich staly - a většina z nich nebyla nijak veselých. Dům má totiž schopnost nasávat energii ze zde zemřelých, a sám se dále rozrůstat. Jelikož do domu Joyce přivedla skupina velmi silných osobností, určitě si je dům nenechá jen tak ujít. Část III: Kdo s koho - Začíná jít opravdu do tuhého. Někteří členové expedice za záhadných okolností umírají, a mezi ostatními začíná docházet k vážným sporům. Dokáží se alespoň trochu dát dohromady, a za pomoci svých schopností se zachránit?... Bylo to řečeno už několikrát, Stephen King a film - toto spojení většinou nedopadne úplně dobře. Stephen King dokáže do knihy dostat tolik myšlenek, že případný film, který z knihy vznikne je potom velmi osekaný (a tudíž k nedívání) a nebo svojí délkou překračuje jakékoliv rozumné meze. To byl případ jak Svědectví, tak i Domu v růžích - délka filmu kolem 5 hodin, a proto je rozdělen do tří částí. První část je spíše seznamovací, a vcelku tu o nic nejde. Ve druhé části se film začne rozjíždět, ale naplno to frčí až ve trojce - tady už jsem trochu přestal stíhat, protože (jak to v hororech bývá, přes veškerá varování se členové rozprchli po domě, a tak si to každý musel prožít sám). Celkově jde ale o velmi nadprůměrný horor (jak už to Stephen King umí), a rozhodně nedoporučuji se na něj dívat před spaním (a/nebo) v osamělém domě... (01.02.2009)