Jen žena

Sherry Hormann hned v úvodu odhaluje karty, víme kdo je kdo, v utajení dokonce nezůstává ani vrah. V tu chvíli mi to pro budoucí děj nepřišlo jako ta nejlepší cesta. Její pojetí příběhu je hold silně dokumentární, čemuž neodpovídá jen rychlá přesná kamera a časté vyprávění skrze fotografie, ale právě i zmíněný úvod. Můj pohled se naštěstí velmi rychle změnil, vyzrazení zásadního příběhu nijak neubírá, snad právě naopak. Použití vypravěčky (samotná Aynur), ta kamera, fotografie a gradace vyprávění jednoduše dokáží strhnout. Díky čemuž děj rozhodně napětí nepostrádá, naopak jsem několikrát doufal v jiný konec. 80% (27.08.2021)

Veľmi bolestivý film. Žena v zajatí ortodoxného náboženského fanatizmu a tradícií. Bolo by zlé chápať tento film ako obyčajnú kritiku islamu, to by bolo príliš zjednodušené, ale zároveň je odsúdeniahodné ak žena v tomto tisícročí stále nemá rovnaké práva ako muž, nemôže slobodne žiť a pracovať. Snímok je natočený zvláštnym pútavým spôsobom, kedy vieme, čo sa stane a ako sa to stane a sledujeme cestu k zbytočnej tragédii. (25.06.2021)

Pred necelým polrokom som videl The Stoning of Soraya M. o ukameňovaní ženy falošne obvinenej z cudzoložstva a teraz tureckú obdobu obnovovania rodinne cti. Je mnoho ľudí, ktorí relativizujúc tieto zločiny tvrdia, že sa obmedzujú iba na radikálnych islamistov. Čítal som bonmot o odlíšení islamistov. Radikálny odrezáva nevercovi hlavu a umiernený mu pritom iba drží nohy. Ani tvrdenia o islame ako o zaostalom náboženstve, ktoré tlačí jeho vyznávačov o niekoľko storočí späť nie je úplne korektné, pretože kresťanstvo v rovnakej etape vývoja, v akej je súčasný islam, veselo upaľovalo čarodejnice a šírilo svoje učenie ohňom a mečom. Príbeh Aynur je dobre sfilmovaný, justícia dáva početnej menšine nádej, že onedlho si už aj v Nemecku budú žiť podľa tradícií a svojho výkladu práva. Otázkou ostáva, načo vlastne prišli do Nemecka, keď namiesto prispôsobenia majú ambíciu prispôsobovať domácich. (15.04.2023)

"Moji rodiče odešli z Turecka v polovině 70. let a starý svět nechali za sebou." Kdepak, nenechali, vzali si ho s sebou. Hodnotový žebříček si člověk utváří už v rané fázi věku a představa, že běžný imigrant se jen třese na to přijmout evropské hodnoty (které si intelektuální elity stejně vykládají výrazně odlišně od plebsu z ulice), je naprosto mylná. Kulturní návyky jsou něco, co se jen velmi obtížně mění a překonává. Pokud větší množství imigrantů vytvoří diasporu, proces integrace do nové společnosti se ještě více zkomplikuje, protože příslušníci diaspory ztrácí zájem investovat čas a energii pro přizpůsobení se okolí, když můžou žít po svém. Jen malá poznámka: vraždy ze cti nejsou žádnou specialitou islámu a vlastně s náboženstvím ani nesouvisí. Je to jev, který se vyskytuje v konzervativní kmenové a klanové společnosti, která si neprošla fází modernizace, a vyskytuje se i u části asijských a afrických křesťanů, ultraortodoxních židů nebo třeba jezídů. Pokud jde o film samotný, je to slušná práce tíhnoucí částečně k dokumentárnímu pojetí. Představitelka hlavní role je charismatická a svůj part utáhne bez sebemenších problémů. Celkový dojem: 75 %. (24.08.2021)

Kdybych se narodila do ortodoxní muslimské rodiny, tak bych asi dopadla stejně jako hlavní hrdinka tohoto drsného příběhu. Nevyznávám žádné náboženství, všechna zcela jistě mají své klady i zápory, ovšem rovnost pohlaví by snad měla být samozřejmostí. U muslimů tomu tak evidentně není, což jsem věděla už dávno, ale teprve snímek Jen žena mi opravdu otevřel oči. Jde o neotřele pojaté drama, které jsem sledovala doslova jedním dechem. Moje dojetí nad smutným osudem Hatun Aynur Sürücüové se však dostavilo až v samotném závěru vyprávění. Tvůrci po emocionální stránce nijak netlačí na pilu a stejně to s vámi zamává. Takhle nějak si představuji, že by měl vypadat povedený film natočený podle skutečných událostí. (85%) (15.04.2021)