Přítelkyně z domu smutku

Opravdu drsná atmosféra tohoto filmu ve mně chvílema spouštěla akutní chuť se zbláznit spolu s hlavní hrdinkou. Vynikající a mistrovské dílo, avšak plný počet dát nemohu řekněme z jakýchsi ideologických důvodů, neboť nevím jak z paní Kantůrkové osobně, ale z řady tadytěch "vězňů svědomí" se nakonec vyklubali nadšení instalátoři Nového světového řádu, a na takové je tenhle komunistický kriminál ještě málo. (16.06.2014)

Po změně režimu bylo zapotřebí ukázat, jak jiní občané v tom minulém režimu trpěli. A tohle je rychlokvaška, velice bizarní. herci, co pár měsíců předtím hráli v pro socialistických seriálech náhle hráli v proti socialistických seriálech. I když jde o seriál z vězeňského prostředí, seriál vážným, tak to vyvolávalo spíše úžas či zarážky, že něco takového je běžné, že je třeba si na to zvykat. Jinak seriál byl natočený podle spisovatelky Evy Kantůrkové, jejíž manžel byl prvním porevolučním ředitelem ČT. (22.09.2010)

Čtyřdílný seriál, který spoléhá převážně na tíhu daných okolností, což by samo o sobě stačilo. Tento základ je však doplněn o výborné herecké výkony. Jde hlavně o Ivanu Chýlkovou, Jiřinu Bohdalovou a Helenu Růžičkovou, které zde předvedly zcela jiné polohy, než v jakých je známe. Mladičké představitelky vezenkyň kterým je dnes kolem padesátky a jsou etablované na hereckém nebi, se tu také snaží, ale jejich postavy nejdou tak do hloubky. Spíše se stručně nastíní jejich povahy a chování, aby mohly být přibližně po půl hodinách prostřídány a tím nám ukázat další postavy, na které se ve vězení dá setkat. Jedna věc, která mi vrtala hlavou (kdyby se příběh neodehrával na ploše 5x5 metrů, tak bych se o to nezajímal) - kdy, kde, jak a z čeho hrdinky pijí. Ok, odpověď by byla pravděpodobně ze splachování tureckého záchodu, ale pokud ano, tak myslím, že tahle skutečnost by tam být mohla, protože ve stavu, v jakém se cely nacházely, muselo mít spousta vězenkyň jistě bakteriální záněty apod. Druhá věc je, že paní Kantorková (Sílová) víceméně příběh vymyslela tak, že hlavní postava Marty je vlastně její autobiografie. S přihlédnutím k tomu, že paní spisovatelka byla do roku 1968 ve straně a vystoupila až kvůli okupaci, tak je její filmové ztvárnění neskutečně jak z knih pana Foglara, naprosto bez poskvrnky a pomáhající lidem až do svého úplného vyčerpání. Ok, to bylo pár slov z mých dojmů, ale s Přítelkyní/němi z domu smutku jsem byl jinak velmi spokojen a trávil jsem u ní/nich rád 4 hodiny života. Jen závěr mohl být více doslovný a ukázat, jak Marta vlastně dopadla. (06.11.2019)

Pro mě jeden z nejlepších televizních projektů na našich obrazovkách. Jasný důkaz toho, že nejlepší scénárista je život, a když mu ještě pomůže zkušená spisovatelka v roli scénáristky do "éteru", pak vznikne seriál, na který se nezpomíná a a můžete ho vidět 10x a stále bude disponovat nepopsatelnou atmosférou. (04.02.2007)

Výjimečná minisérie z ženského vězeňského prostředí z dob socialismu, jaký tu nikdy nebyl. Předtím, ale bohužel ani potom. Psychologická sonda různých povah, osobností a hlavně tragédií z dob, kdy se trestalo mnohaletým vězením i za takovou prkotinu, jakou si dnes už ani nedovedeme představit. Seriál vznikl krátce po revoluci a tak se vlastně jedná o jakési zadostiučinění s minulým režimem, což dokládá případ hlavní hrdinky. Tu si z respektem zahrála Ivana Chýlková a vskutku úctyhodně. Podala tady nejlepší výkon v dramatické seriálové tvorbě. Kolem ni se vystřídala plejáda známých hereček, ale určitě všechny zastínila Helena Růžičková. Přiznám se, že jsem v ní chvílemi viděl Škopkovou, ale to bylo způsobeno jen jejím herectvím. Tolik osudů v jednom počinu se jen tak nevidí. Byli však podány citlivě a hlavně srozumitelně, což je veliké plus. Září z toho sice ponurá televíznost, ale takhle vynikající scénář a dokonalé pracování si zaslouží úctu. (21.05.2014)